Článek
Dřív jsem zahradnické nářadí na konci podzimu většinou jen odložila do kůlny a dál ho neřešila. Říkala jsem si, že se k němu vrátím, až bude potřeba začít pracovat na zahradě. Jenže právě na jaře mě pak čekala nepříjemná překvapení. Nůžky špatně stříhaly, na kovových částech se objevila rez a násada rýče byla uvolněná. Místo prvních příjemných prací jsem musela nejdřív všechno dávat do pořádku. Dnes si proto na konci sezony vyhradím trochu času a nářadí připravím na zimní odpočinek.
Začínám tím nejjednodušším, tedy důkladným očištěním. Na rýčích, motykách a lopatách často zůstává zaschlá hlína, která na sebe váže vlhkost. Odstraním ji kartáčem nebo vhodným nástrojem a podle potřeby použiji vodu. Potom ale všechny kovové části pečlivě osuším. Právě vlhkost bývá jednou z hlavních příčin koroze, takže nestačí nářadí jen rychle opláchnout a uklidit.
Podobnou péči věnuji zahradnickým nůžkám, pilkám a dalším nástrojům, které přicházejí do kontaktu s rostlinami. Z čepelí odstraním zbytky mízy, hlíny a rostlinného materiálu. Pokud jsem stříhala nemocné větve, nástroje také vhodně dezinfikuji, abych při další práci zbytečně nepřenášela choroby mezi rostlinami. U pohyblivých částí kontroluji, zda se nezadrhávají, a podle potřeby je ošetřím vhodným přípravkem.
Když je nářadí čisté a suché, přichází na řadu kontrola ostří. Tupé nůžky větve spíš mačkají, než aby je čistě přeřízly, a rostlinám tak mohou způsobovat zbytečná poranění. Pokud to konstrukce nástroje dovoluje, ostří opatrně nabrousím podle doporučení výrobce. U složitějších nebo poškozených nástrojů se raději obrátím na odborníka. Při broušení dávám pozor na ruce a pracuji bezpečně, protože ostré čepele mohou snadno způsobit poranění.
Nezapomínám ani na násady. U dřevěných kontroluji, zda nejsou popraskané, uvolněné nebo příliš vysušené. Pokud se násada viklá, je lepší ji opravit ještě před uložením. U plastových a kovových částí sleduji praskliny, ohnutí a další známky poškození. Zjistila jsem, že drobnou závadu je mnohem příjemnější řešit na podzim než ve chvíli, kdy mám na jaře připravený záhon a potřebuji okamžitě pracovat.
Kovové části nářadí, které by mohly rezivět, podle potřeby lehce ošetřím vhodným ochranným olejem. Používám jen malé množství a dávám pozor, aby povrch nebyl zbytečně mastný. Zvláštní pozornost věnuji čepelím a spojům, kde se může držet vlhkost. Nářadí pak ukládám na suché místo, ideálně do kůlny, garáže nebo zahradního domku, kde není vystavené dešti a sněhu.
Důležité je také správné uložení. Rýče, motyky a hrábě věším na háky nebo ukládám tak, aby neležely přímo na vlhké podlaze. Nůžky a drobné nástroje dávám na jedno vyhrazené místo, abych je na jaře nemusela hledat v různých krabicích. Hadice před zimou vypustím, nechám z nich odtéct vodu a uložím je tak, aby nezůstaly venku na mrazu. Zkontroluji i postřikovače a další vybavení, ve kterém by mohla zůstat voda. Ta může při zamrznutí poškodit nádoby, ventily nebo těsnění.
Samostatnou pozornost věnuji elektrickému a akumulátorovému nářadí. Odstraním z něj nečistoty podle návodu výrobce a zkontroluji kabely, kryty i pohyblivé části. Akumulátory ukládám podle doporučených podmínek, obvykle na suché místo s mírnou teplotou, nikoli do prostoru, kde mohou promrznout nebo se přehřívat. U benzínové techniky se řídím pokyny výrobce pro zazimování motoru a palivového systému. Nevyplatí se spoléhat na jeden postup pro všechny stroje.
Nakonec si sepíšu, co bude potřeba na jaře opravit nebo dokoupit. Někdy jde jen o nové rukavice, jindy o náhradní čepel nebo opravu násady. Díky tomu mě začátek sezony nezaskočí a mohu si potřebné věci připravit s předstihem.
Péče o nářadí není ta nejzábavnější část zahradničení, ale postupně jsem zjistila, že se opravdu vyplatí. Čisté, ostré a dobře uložené nástroje déle vydrží, lépe se s nimi pracuje a mohou také pomoci při šetrnější péči o rostliny. Stačí mi jedno klidné odpoledne na konci sezony a na jaře můžu rovnou začít tím, na co se těším nejvíc – prací na zahradě.
