Článek
Dnes už zazimování terasy neberu jako jeden velký úklid. Rozdělím si ho na několik kroků a postupně projdu rostliny, květináče, půdu, nábytek i všechny drobnosti, které by přes zimu mohly zbytečně trpět. A hlavně už nečekám, až bude venku nepříjemná zima.
- Nejprve odstraním všechno, co už na terasu nepatří
Začínám tím nejjednodušším. Pryč jdou odkvetlé letničky, suché stonky, nemocné listy a rostliny, které už sezonu definitivně ukončily.
Dříve jsem měla tendenci nechávat všechno co nejdéle, protože mi bylo líto rostlin vyhodit. Jenže když jsem pak čekala na první mráz, vznikl z toho během jediného odpoledne obrovský úklid.
Dnes si práci rozdělím. Co je zdravé a má smysl zachovat, připravím na další sezonu. Co už je suché nebo nemocné, odstraním.
Pozor si dávám hlavně na nemocné části rostlin. Ty nechci nechávat zbytečně ležet v květináčích ani je přidávat do kompostu, pokud si nejsem jistá, že je to vhodné.
- Rostliny rozdělím na tři skupiny
Tohle mi při zazimování ušetřilo nejvíc práce.
Každou rostlinu si zařadím do jedné ze tří skupin. První jsou ty, které mohou zůstat venku. Druhé jsou rostliny, které venku přežijí jen s určitou ochranou. A třetí skupinu tvoří teplomilné rostliny, které musí dovnitř.
Právě třetí skupina bývá největší problém. Patří sem například citrusy nebo oleandry, které u nás běžnou zimu venku v nádobě nezvládnou.
Dříve jsem rostliny stěhovala dovnitř až ve chvíli, kdy se objevila předpověď mrazů. Dnes to raději řeším s předstihem.
Před přestěhováním každou rostlinu pořádně prohlédnu. Kontroluji listy, stonky i zeminu, protože rozhodně nechci přenést ze zahrady do domu také škůdce.
- Citlivé rostliny připravím na přesun
Rostliny, které budou zimovat uvnitř, nestěhuji jen tak, jak stojí.
Odstraním suché listy, zkontroluji, jestli nejsou napadené, a případně je očistím. Pokud jsou příliš mokré, počkám s přesunem na vhodnější chvíli.
Důležité je také najít jim správné místo. Zimování neznamená automaticky postavit květináč do nejteplejšího pokoje.
Podle konkrétní rostliny může být vhodnější světlé a chladnější místo. A hlavně už během zimy nechci rostliny přelévat jen proto, že je mám na očích.
To jsem dělala dříve a rozhodně to nebyl dobrý nápad.
- Květináče přesunu na chráněné místo
U rostlin, které zůstávají venku, řeším především jejich umístění.
Květináč v zimě promrzá mnohem rychleji než půda kolem rostliny vysazené přímo v záhonu. Proto citlivější nádoby přesouvám blíž ke zdi domu, pod zastřešení nebo na místo chráněné před nejhorším větrem.
Pokud mám několik nádob pohromadě, snažím se je uspořádat tak, aby nebyly vystavené ze všech stran.
Neznamená to ale, že je všechny nacpu pod střechu a zapomenu na ně. I zimní stanoviště musí být dostatečně vzdušné a rostliny nesmějí dlouhodobě stát ve vodě.
- Zkontroluji odtok vody
Tohle je malá věc, na kterou jsem v minulosti zapomínala.
Před zimou kontroluji všechny odtokové otvory v květináčích. Odstraním listí, kořeny nebo nečistoty, které je mohou ucpat.
Misky pod květináči také nenechávám plné vody.
Zimní kombinace chladu a přemokřeného substrátu může rostlinám pořádně uškodit. A u některých nádob může opakované zamrzání vody znamenat také riziko poškození samotného květináče.
Proto už při zazimování myslím nejen na to, aby rostlinám nebyla zima, ale také na to, aby měly kam odvádět přebytečnou vodu.
- Samotné nádoby chráním před mrazem
Pokud mám rostlinu v nádobě, která zůstává přes zimu venku, řeším podle potřeby i ochranu květináče.
Použít se dá například izolační materiál určený pro nádoby nebo jiný vhodný způsob ochrany. Smyslem není rostlinu hermeticky zabalit, ale omezit prudké promrzání kořenového prostoru.
Velkou chybu jsem dělala také u keramických nádob. Některé jsem nechávala přes zimu venku bez rozmyslu a na jaře jsem pak našla praskliny.
Dnes si před zimou raději položím jednoduchou otázku: Je tahle nádoba opravdu určená k tomu, aby zůstala venku v mrazu?
Pokud si nejsem jistá, raději ji uklidím.
- Půdu v nádobách nenechávám úplně bez povšimnutí
U rostlin, které zůstávají venku, před zimou odstraním plevel a případné nemocné zbytky rostlin.
Zároveň ale nemám potřebu všechno dokonale „vyčistit“ do posledního kousku.
U některých rostlin je lepší ponechat určitou nadzemní část jako přirozenou ochranu a úklid dokončit až na jaře. Záleží samozřejmě na konkrétním druhu.
Před zimou už také většinou nehnojím rostliny jen proto, aby ještě rychle rostly. Nechci podporovat nový růst v době, kdy se příroda připravuje na klidové období.
- Nábytek uklízím podle materiálu
Tady jsem zjistila, že není potřeba dělat všechno stejně.
Co lze přenést dovnitř, uklidím. Polštáře, podsedáky, deky a další textilie nenechávám venku, kde by do nich celé týdny pronikala vlhkost.
U nábytku se řídím jeho materiálem a doporučením výrobce. Některé kusy mohou zimu zvládnout venku pod vhodným zakrytím, jiné je lepší uložit do sucha.
Pokud nábytek zakrývám, nechci ho zabalit tak těsně, aby pod krytem nemohl proudit vzduch. Vlhkost uzavřená pod plachtou totiž může nadělat více škody než samotný déšť.
- Terasu pořádně zametu a vyčistím
Až potom přichází na řadu samotná terasa.
Odstraním listí, hlínu, odkvetlé části rostlin a další nečistoty, které se během sezony nahromadily.
Zvláštní pozornost věnuji místům pod květináči a nábytkem. Právě tam se drží vlhkost a člověk při běžném úklidu na ně často zapomene.
Dřevěnou podlahu nebo jiný materiál čistím způsobem, který je pro něj vhodný. Nechci ji před zimou zbytečně poškodit agresivním čištěním.
- Nakonec nechám na terase jen to, co má smysl
Tohle je krok, který jsem si oblíbila nejvíc.
Když všechno uklidím, nevracím automaticky věci zpátky.
Nechám venku jen rostliny a vybavení, které mohou v zimě skutečně zůstat venku. Ostatní uložím.
Najednou zjistím, že terasa nemusí být přeplněná. Několik odolných rostlin, prázdný a čistý prostor a třeba jeden odolný kus nábytku často vypadají mnohem lépe než všechno, co jsem tam měla během léta.
A hlavně se mi pak mnohem lépe začíná na jaře.
Dnes už proto zazimování terasy nedělám v jednom dni. Začnu rostlinami, potom projdu květináče, uklidím nábytek, vyčistím podlahu a nakonec ještě jednou zkontroluji, jestli někde nezůstalo něco, co by mohl poškodit mráz nebo vlhkost.
Největší změnu jsem ale udělala v přístupu. Přestala jsem čekat na první mráz.
Jakmile se začnou noci výrazně ochlazovat, mám jasno v tom, které rostliny půjdou dovnitř, které zůstanou venku a které potřebují jen trochu chráněnější místo.
A právě díky tomu pro mě dnes zazimování terasy není žádná katastrofa na poslední chvíli. Je to spíš klidné uzavření sezony.
Vím, že některé rostliny si přes zimu odpočinou, nábytek bude v bezpečí a na jaře nebudu začínat s opravami toho, co jsem na podzim zbytečně zanedbala.
