Kopřivy pomohly odhalit vraha dvou dívek. Skutečný kriminální případ z minulosti

Když se řekne vyšetřování vraždy, většina z nás si představí otisky prstů, vzorky DNA, výslechy svědků a kriminalisty, kteří hledají jedinou stopu, jež by mohla celý případ rozuzlit. Jen málokdo by ale čekal, že důležitou roli mohou sehrát také kopřivy, pyl a rostliny rostoucí u obyčejné polní cesty. Přesně to se stalo v srpnu roku 2002 v anglickém městečku Soham. Případ dvou desetiletých kamarádek Holly Wellsové a Jessicy Chapmanové otřásl celou Británií a ukázal, že příroda někdy uchovává informace, kterých si člověk vůbec nevšimne.

Holly a Jessica byly nejlepší kamarádky. V neděli 4. srpna 2002 odešly ze svých domovů v Sohamu a jejich zmizení se brzy změnilo v rozsáhlé pátrání. Rodiny, policisté i dobrovolníci hledali jakoukoli stopu, která by mohla dívky přivést zpět domů. Jejich fotografie se objevily v médiích a naděje, že se obě děti najdou živé, postupně střídal rostoucí strach.

Vyšetřování se nakonec soustředilo také na Iana Huntleyho, muže, který pracoval jako školník a kterého obě dívky znaly. Právě jeho později usvědčily důkazy z jednoho z nejotřesnějších zločinů v moderní britské historii. V době, kdy však pátrání stále probíhalo, ještě nikdo netušil, jak významné budou stopy ukryté v půdě a vegetaci.

Dne 17. srpna 2002, třináct dní po zmizení dívek, byly jejich ostatky nalezeny v odlehlém příkopu poblíž Lakenheathu v hrabství Suffolk. Na místo narazil člověk, který se pohyboval v okolí při své práci. Pro vyšetřovatele to znamenalo začátek další náročné etapy. Bylo potřeba zjistit nejen to, co se dívkám stalo, ale také kde zemřely, kdy byly na místo převezeny a jak jejich poslední pohyb souvisel s podezřelým.

A právě v této chvíli se do případu zapojila žena, která se na místo činu nedívala pouze jako kriminalistka, ale také jako odbornice na přírodu. Jmenovala se Patricia Wiltshire a specializovala se na forenzní botaniku, ekologii a palynologii, tedy mimo jiné na zkoumání pylových zrn. Dokázala číst informace v rostlinách, půdě a drobných přírodních stopách, které by jinak mohly zůstat bez povšimnutí.

Na první pohled mohl příkop vypadat jako obyčejný zarostlý kus krajiny. Rostla v něm tráva, kopřivy a další druhy rostlin. Jenže pro odbornici nebyla vegetace pouhou kulisou. Jednotlivé druhy mohly napovědět, jaké prostředí se na místě nacházelo, jak se v něm někdo pohyboval a jaké stopy mohly ulpět na oblečení nebo předmětech, které s sebou člověk přinesl.

Wiltshire zkoumala rostlinné druhy v okolí příkopu a zaznamenala desítky různých rostlin. Při soudním řízení se hovořilo o 66 druzích rostlin nalezených v místě a jeho okolí. Pyl z řady těchto rostlin se následně objevil také na oblečení podezřelého a v jeho automobilu. Pro vyšetřovatele to byla důležitá informace, protože takové stopy mohly pomoci propojit člověka s konkrétním místem.

A potom tu byly kopřivy.

Každý, kdo někdy pracoval na zahradě, ví, jak rychle se kopřivy dokážou vzpamatovat po poškození. Když je člověk pošlape nebo poseče, jejich další růst se za určitých podmínek může lišit od růstu neporušených rostlin. Záleží na počasí, roční době, půdě i konkrétním stavu porostu. Právě tyto změny mohou zkušenému odborníkovi poskytnout vodítka k tomu, co se na určitém místě odehrálo.

Patricia Wiltshire zkoumala způsob, jakým se kopřivy v místě nálezu obnovovaly po poškození. Pozorování růstu vegetace pomohla vyšetřovatelům odhadovat, kdy došlo k narušení porostu a jak časově souviselo s odložením těl. Nešlo o žádné magické určení přesného dne podle jediného listu. Šlo o odbornou interpretaci biologických stop, které bylo nutné posuzovat v souvislosti s dalšími důkazy.

Právě v tom spočívá fascinující stránka forenzní botaniky. Rostliny nejsou svědky v lidském smyslu slova, ale jejich stav se mění v závislosti na událostech, které se kolem nich odehrávají. Pošlapaná tráva se postupně narovnává, poškozené výhonky mohou znovu růst a pyl se může přenášet na oblečení, boty nebo automobil. Při správném odběru a odborném vyhodnocení lze tyto stopy porovnávat s materiálem z jiných míst a hledat mezi nimi souvislosti.

Pro běžného zahrádkáře může být představa, že se z kopřiv dá vyčíst něco o dávné události, překvapivá. Když totiž na zahradě objevíme polámané rostliny, obvykle je jednoduše narovnáme, odstraníme nebo necháme znovu vyrůst. Forenzní odborník se ale může ptát jinak: Co rostlinu poškodilo? Jak dlouho už od té chvíle rostla? Odpovídá její stav tomu, co tvrdí podezřelý? A nacházejí se podobné stopy také na jeho oblečení nebo v autě?

V případu ze Sohamu byly právě takové otázky zásadní. Botanické nálezy se nestaly jediným důkazem proti Huntleymu, ale společně s dalšími forenzními stopami pomohly sestavit podstatně ucelenější obraz událostí. Vyšetřovatelé měli k dispozici také důkazy týkající se půdy, minerálních částic, vláken a dalších materiálů. Jednotlivé části skládačky se postupně propojovaly.

Při soudním procesu v roce 2003 se řešily i výsledky botanických analýz. Pyl nalezený na oblečení a v automobilu podezřelého pomáhal spojovat tyto předměty s prostředím, ve kterém byly dívky nalezeny. Analýza vegetace zase přispěla k rekonstrukci pohybu a časové osy. Právě kombinace různých druhů důkazů měla mnohem větší vypovídací hodnotu než jediná izolovaná stopa.

Ian Huntley byl v prosinci 2003 odsouzen za vraždy Holly Wellsové a Jessicy Chapmanové. Dostal dva doživotní tresty. Forenzní práce Patricie Wiltshire se stala jedním z příkladů toho, jak mohou znalosti přírodních věd pomoci při vyšetřování závažných zločinů.

Na celém příběhu mě nejvíc fascinuje, jak nenápadné mohou být některé důkazy. Na místě, kde se stalo něco strašného, dál rostou rostliny. Pyl se zachytává na látce, tráva se pomalu vzpamatovává a kopřivy pokračují v růstu. Příroda se nesnaží nic skrývat ani odhalovat. Jen reaguje na to, co se kolem ní děje.

A právě proto může být tak důležitá.

Když dnes člověk prochází kolem zarostlého příkopu nebo odlehlé polní cesty, pravděpodobně si všimne hlavně toho, že je tam vysoká tráva a kopřivy. Sotva ho napadne, že podobné rostliny mohou uchovávat stopy o tom, co se na místě odehrálo před několika dny či týdny. Pro forenzního botanika je však krajina mnohem víc než jen soubor zelených rostlin. Je to prostředí, ve kterém se biologické stopy neustále mění, ale některé z nich mohou přetrvat dost dlouho na to, aby pomohly objasnit zločin.

Případ Holly Wellsové a Jessicy Chapmanové je především tragickým příběhem dvou dětí a jejich rodin. Není správné redukovat jejich osud na zajímavou zahradnickou kuriozitu. Přesto nám ukazuje něco důležitého: odborné znalosti přírody mohou mít význam daleko za hranicemi zahrad a polí. To, co někdo považuje za obyčejný plevel, může být pro jiného člověka důležitou stopou.

Až příště uvidím pošlapané rostliny nebo kopřivy rostoucí podél cesty, budu si připomínat, že příroda má vlastní způsob, jak zaznamenávat změny ve svém okolí. Neumí vypovídat jako člověk, ale při správném zkoumání může její příběh pomoci odhalit i to, co se někdo snažil zatajit.