Článek
Největší rozdíl totiž není jen v samotné rostlině. Záleží také na tom, jestli je v zemi nebo v květináči, jak velkou má nádobu, zda na ni fouká a jestli má přes zimu mokré kořeny. Proto už před zimou nedělám jedno velké „stěhování květin“. Každou rostlinu posuzuji zvlášť.
1. Vřesy nechávám venku skoro vždy
Vřesy patří mezi první rostliny, které na podzim pořizuji právě proto, že venkovní chlad jim nevadí tolik jako letním balkonovým květinám.
Na terase dokážou vypadat dobře dlouho po skončení hlavní sezony. Mám je v nádobách, truhlících i různých dekorativních obalech.
Ani u nich ale nenechávám květináč stát ve vodě. Zimní vlhkost je něco, na co si dávám pozor u všech venkovních rostlin.
A pokud přijde opravdu silná zima, chráním hlavně nádobu a kořenový prostor.
2. Okrasné trávy mě naučily, že podzimní úklid může počkat
Odolné okrasné trávy dnes na podzim nestříhám automaticky.
Právě jejich suchá stébla se mi v zimě líbí. Když je pokryje jinovatka nebo sníh, vypadají podle mě mnohem zajímavěji než po radikálním podzimním sestřihu.
U trvalých a dostatečně odolných druhů proto nadzemní část často nechávám až do jara.
Jiná situace je samozřejmě u teplomilných druhů. U těch se neřídím tím, že „je to přece tráva“, ale konkrétní odolností dané rostliny.
A protože je mám v nádobách, kontroluji také, zda jsou květináče dostatečně velké a chráněné před nejhoršími mrazy.
3. Rozchodníky nechávám venku bez zbytečného stresu
Rozchodník je jedna z rostlin, které jsem dříve úplně přehlížela.
Dnes ho mám ráda právě pro jeho nenáročnost. Na podzim zůstává zajímavý, i když už ostatní květiny pomalu končí.
Odolné druhy mohou v našich podmínkách zimu zvládnout, ale u rostlin v nádobách stále platí moje pravidlo: čím menší nádoba a čím exponovanější místo, tím větší opatrnost.
Proto rozchodník venku nechám, ale květináč umístím tak, aby nebyl vystavený zbytečně silnému větru a prudkým změnám teplot.
4. Macešky mě překvapily tím, jak dlouho vydrží
Macešky mám na podzim skoro vždy.
Nečekám od nich, že budou celou zimu vypadat jako v září. Jejich velkou výhodou je ale to, že chladnější počasí jim nevadí tolik jako letním rostlinám.
Při mírné zimě mohou dokonce překvapit květy i mimo hlavní sezonu.
Na terase je proto nechávám, dokud opravdu nezačne období, kdy už venkovní podmínky jejich vzhledu nepřejí.
Je to pro mě jednoduchý způsob, jak mít na terase trochu barev i ve chvíli, kdy už většina letniček dávno zmizela.
5. Břečťan nechávám venku, ale hlídám jeho růst
Břečťan je další rostlina, kterou na zimu nemusím automaticky schovávat.
Na terase mi slouží hlavně jako zelený doplněk. Když letní květiny zmizí, pořád dokáže vytvořit trochu života.
U něj ale řeším jiný problém než mráz – jeho růst.
Když ho nechám bez kontroly, velmi rychle zabere prostor, který jsem mu rozhodně neplánovala dát. Před zimou proto odstraním přerostlé nebo poškozené výhony.
Ani tady ale nepovažuji jednu vlastnost za záruku přežití. Konkrétní druh, odrůda a podmínky mohou rozhodovat.
6. Co naopak schovávám: citrusy
U citrusů už žádné hrdinství nezkouším.
Mám je ráda, ale českou zimu venku v běžném květináči jim opravdu nesvěřuji.
Před prvními výraznějšími mrazy je přesouvám do vhodného prostoru k přezimování. Předtím je pečlivě prohlédnu, odstraním suché části a zkontroluji případné škůdce.
Právě tady jsem dříve čekala příliš dlouho.
Říkala jsem si, že jedna studenější noc přece nic neudělá. Jenže u citlivých rostlin se vyplatí mít připravený plán dřív, než teplota skutečně klesne.
7. Oleandr bych venku přes zimu také nenechala
Oleandr patří mezi další typické rostliny, které mám přes léto venku, ale na zimu je uklízím.
Je nádherný, když je obsypaný květy, ale naše zimní podmínky pro něj nejsou něco, co bych chtěla pokoušet v běžném květináči na terase.
Před přesunem ho prohlédnu a snažím se najít mu vhodné místo pro přezimování.
Zároveň ho během zimy nepřeléváme. To byla další věc, kterou jsem se musela naučit. Rostlina v klidnějším období nepotřebuje stejný režim jako během letního růstu.
8. Muškáty nenechávám rozhodovat za mě
Muškáty jsou pro mě trochu zvláštní kapitola.
Přes léto je mám na terase ráda, ale jakmile se začne blížit období mrazů, je potřeba řešit jejich zazimování podle konkrétního typu a podmínek.
Rozhodně je nenechávám venku s představou, že první mráz nějak přečkají.
Pokud je chci zachovat do další sezony, připravím je na přezimování včas. Před přesunem je zkontroluji, zbavím poškozených částí a podle potřeby upravím.
9. Levandule může zůstat venku, ale pozor na mokro
Levandule je krásný příklad rostliny, u které jsem pochopila rozdíl mezi mrazem a zimní vlhkostí.
Odolné druhy mohou v našich podmínkách zimu zvládnout. Jenže v nádobě potřebují dobře propustný substrát a místo, kde se nebude držet voda.
Pokud květináč stojí celé týdny ve vlhku, nemusí být největším problémem samotný mráz.
Proto levanduli před zimou nepřenáším automaticky dovnitř. Spíš jí zajistím vhodné stanoviště a dobrý odtok vody.
U méně odolných druhů nebo v malých nádobách jsem ale opatrnější.
10. Chryzantémy nechávám venku tak dlouho, jak to počasí dovolí
Chryzantémy jsou pro mě symbolem podzimu.
Na terase je nechávám venku, dokud vypadají dobře a dokud počasí dovoluje jejich pěstování. Díky nim nemusím mít po odkvětu letniček pocit, že sezona definitivně skončila.
Pokud jde o přezimování, už ale nespoléhám jen na to, že rostlina zvládla několik studených nocí.
Rostliny v nádobách mají kořeny méně chráněné než rostliny v půdě a silný mráz může přijít rychle.
Proto je beru spíš jako podzimní ozdobu než jako rostliny, u kterých automaticky počítám s bezproblémovým přežitím zimy.
A co rozhoduje nejvíc?
Dnes už před zimou sleduji čtyři věci.
První je samotná odolnost rostliny. Druhá je velikost nádoby. Třetí stanoviště – jestli je květináč chráněný u domu, nebo stojí na větru a dešti. A čtvrtá voda.
Právě poslední bod se mi v minulosti několikrát vymstil.
Měla jsem rostlinu, která by samotný mráz pravděpodobně zvládla. Jenže kořeny zůstávaly dlouho v mokrém substrátu a rostlina na jaře nevypadala vůbec dobře.
Dnes proto neplatí moje staré pravidlo „mrazuvzdorná = může zůstat venku“.
Mnohem přesnější je říct: „Mrazuvzdorná rostlina může mít šanci zimu v nádobě zvládnout, pokud má vhodné podmínky.“
A právě proto mám před zimou na terase tři skupiny.
První tvoří rostliny, které mohou zůstat venku. Ty nechávám na chráněném místě a podle potřeby chráním nádoby.
Druhou tvoří rostliny, které venku zůstávají jen při mírnějších podmínkách nebo potřebují větší ochranu. U nich sleduji předpověď mnohem pečlivěji.
A třetí skupina jde dovnitř. Sem patří moje citlivé teplomilné rostliny, u kterých nechci riskovat ani první výraznější mráz.
Právě takhle jsem si zazimování terasy konečně zjednodušila.
Nemusím každý podzim stěhovat všechno. A zároveň už nenechávám venku rostliny jen proto, že se mi nechce tahat těžké květináče.
Stačí znát svoje rostliny, jejich nádoby a místo, kde stojí.
Protože česká zima může být jeden rok mírná a druhý úplně jiná. A rostlina, která bez problémů přežila loňskou zimu, nemusí mít letos stejné podmínky.
To je asi nejdůležitější lekce, kterou jsem si ze zazimování terasy odnesla: neexistuje jeden univerzální seznam rostlin, které „určitě přežijí“. Vždycky záleží na konkrétním druhu, nádobě a počasí.
A právě proto už raději připravuji terasu s předstihem. Když přijde první opravdu studená noc, nechci teprve přemýšlet, co kam schovat.
