Článek
Každý rok si říkám, že letos už nebudu kupovat tolik vánočních dekorací a raději si něco hezkého vyrobím sama. Nejenže tím ušetřím, ale především mě baví samotné tvoření. A právě příroda je pro mě v tomto období tou nejkrásnější inspirací. Stačí se teple obléknout, vzít si košík a vyrazit na procházku do lesa. Člověk by ani nevěřil, kolik pokladů se tam dá najít.
Tentokrát jsem se domů vracela s několika smrkovými a borovicovými větvičkami, šiškami, kousky kůry a trochou mechu. Do košíku jsem přidala také několik spadlých větviček s drobnými přírodními detaily. Právě takové maličkosti dokážou obyčejný věnec proměnit v originální dekoraci. Při sbírání myslím na to, abych přírodu zbytečně nepoškozovala. Beru jen to, co už leží na zemi, a vybírám si materiál, který nepotřebují lesní rostliny ani zvířata.
Doma jsem si všechno nejprve rozložila na stůl a nechala přírodniny chvíli proschnout. Mech jsem očistila od hlíny, šišky zbavila nečistot a větvičky zkrátila na menší kousky. Připravila jsem si také slaměný nebo proutěný korpus na věnec, floristický drátek, zahradnické nůžky a tavnou pistoli. Pokud máte doma obyčejný provázek, můžete ho využít na závěrečné dozdobení.
Samotné tvoření začínám připevněním chvojí. Větvičky si nastříhám přibližně na stejně dlouhé kousky a postupně je přikládám na korpus tak, aby se jejich konce překrývaly. Každý svazeček pevně omotám floristickým drátkem. Pokračuji kolem celého obvodu, dokud není základ věnce pěkně hustý a nikde neprosvítá korpus. Snažím se větvičky pokládat jedním směrem, protože potom věnec působí přirozeně a upraveně.
Když mám základ hotový, přichází moje nejoblíbenější část. Zdobení. Mezi zelené větvičky postupně vkládám šišky, které připevňuji tavnou pistolí. Některé nechávám volně v přírodním odstínu, jiné mohu lehce potřít bílou barvou, aby připomínaly námrazu. Přidávám také malé kousky kůry a trochu mechu. Právě mech dodává věnci krásný lesní vzhled a vytváří dojem, jako by vznikl přímo někde na lesní mýtině.
Pokud máte rádi výraznější barvy, můžete přidat několik sušených šípků, malé červené bobule nebo sušené plátky pomeranče. Hezky vypadají také skořicové tyčinky, které navíc příjemně voní. Já se ale snažím s ozdobami nepřehánět. Líbí se mi, když vynikne především přirozená krása jednotlivých materiálů a věnec nepůsobí příliš přeplácaně.
Nakonec jsem na zadní stranu připevnila pevnější provázek na zavěšení a celý věnec si ještě prohlédla ze všech stran. Tam, kde zůstalo prázdné místo, jsem doplnila drobnou větvičku nebo šišku. Ještě před zavěšením jsem zkontrolovala, zda všechny ozdoby dobře drží.
Hotový věnec jsem pověsila na vstupní dveře. Pokaždé, když kolem něj procházím, připomene mi obyčejnou lesní procházku, během které vlastně celé vánoční tvoření začalo. A právě to mám na přírodních dekoracích nejraději. Nejsou dokonalé jako ty z obchodu, ale každý kousek v sobě ukrývá vlastní příběh.
Pokud se do podobného tvoření pustíte také, nebojte se experimentovat. Použijte to, co máte zrovna po ruce, kombinujte různé druhy chvojí a hrajte si s tvary i barvami. Jen myslete na to, že živé chvojí postupně vysychá, proto věnec umístěte raději mimo přímé slunce a zdroje tepla. Pokud do něj přidáte svíčky nebo jiné otevřené plameny, dbejte na dostatečný odstup od hořlavých materiálů.
Někdy totiž ty nejkrásnější vánoční dekorace nevznikají v obchodě ani podle složitých návodů. Stačí obyčejná procházka, košík plný přírodních pokladů a chuť vytvořit si doma něco vlastního. A takový věnec pak udělá radost nejen na pohled, ale i při každém vzpomínání na chvíle strávené v lese.
