Článek
Řeklo by se, neobyčejný příběh. Ale záhy zjistíte, že takových je kolem nás přehršel. Jen to chce se pozorně dívat a vnímat.
Obyčejná žena s těžkým nákladem na zádech
Někteří, tzv. mentoři, mohou oponovat slovy - zavinila si to sama, každý je strůjcem svého štěstí a podobné nesmysly. Ano, nesmysly! Vídával jsem JI pravidelně každé ráno, když vyprovázela svého těžce mentálně postiženého syna do denního stacionáře. Jako když jdete s dítětem do školky. Po obědě se vraceli domů. Jen s tím rozdílem, že byla obtěžkaná taškami s nákupem jídla a hygienických potřeb. Nikdy si nezapomněla koupit malou kytičku, jen tak, pro radost. Byla vždy pěkně upravená, nalíčená, hezky oblečená. Žádné značkové oblečení, ale uměla skloubit kousky oblečení tak, že byla prostě šik.
Fotbal - hlavně nenápadně
To mi hned evokuje fotbal. Napíši šik a mozek vyplivne Patrika. Schicka. Prý se vrací do reprezentace. Tento devětadvacetiletý kanonýr patří v posledních letech ke klíčovým hráčům reprezentace a s 20 góly je jejím nejlepším střelcem. Předchozí dva reprezentační srazy kvůli zdravotním problémům z vlastní vůle vynechal. Tak se jukněte na televizi a fanděte. Čeští fotbalisté totiž vstoupí do světové kvalifikace příští sobotu v Hradci Králové proti Faerským ostrovům. O tři dny později se v Portugalsku utkají s Gibraltarem. Sorry, ale nemohl jsem si pomoct. To víte, fotbalový fanda, co od něj můžete čekat.
Statečná a silná žena
Abych tedy pokračoval. Byla vždy šik. Obyč, ale měla charisma, magnet na chlapy. A přitom na ně měla smůlu. Byla rozvedená. Manžel to neustál. Že se jim narodilo těžce potižené dítě. Hned po pár měsících si našel jinou babu. Tato žena si nikdy nestěžovala. Nikomu. Nikdy neprosila o pomoc. Viděl jsem ji jen trpělivě se starat o své dítě, nosit kýble barvy, aby si sama mohla vybílit pokoje, přivezla si plovoucí podlahu a sama si ji pokládala, jednou jsem ji potkal a v ruce držela motorovou pilu a samozřejmě s sebou vedla postiženého syna. No, už to byl po letech dospělý mužský, ale menšího vzrůstu, takže jste mu odhadovali maximálně 15 let. Ona se vždy hezky usmála a pozdravila. Já se neudržel a ze zvědavosti jsem se jí zeptal: „Na co ta pila?“ A ona opět s jemným úsměvem odvětila:" Musím nařezat dřevo, ať máme teplo." Bydlela totiž v malém starém domě. Pomyslel jsem si - bože, vždyt jsi tak drobná a křehká, jak to můžeš unést? A zvládat? A ona, jakoby mi četla myšlenky pokračovala. “ Už si asi lidi o mně myslí, že jsem nějaká fiflena. Vysoké podpatky, nalakované nehty a přitom v půjčovně se chlapi smějí a nevěří mi, že řežu dřevo sama nebo že si dokážu položit plovoucí podlahu. Ale už mne také viděli v maskáčích. Tak snad už věří." A jemně se usmála a pohladila syna po tváři a řekla:" Je Ti dobře? Chceš se napít?" A vytáhla z batohu na zádech lahev s vodou a podala ji synovi. Napil se, usmál se, neodpověděl. Nemluvil. Neuměl. Byl mezi nimi telepatický přenos myšlenek. Napojení dvou lidských duší, které se milovaly.
Můj obdiv
Chtěl jsem jí vyseknout poklonu, zalichotit, jak je šikovná. Ale něco mi v tom zabránilo. Má myšlenka. Vždyť ona o obdiv nestojí. Je takto přirozená. Její chování bylo jako z pohádky. Nenucené, klidné, všechápající. Cítil jsem v tu chvíli obrovskou chuť je oba obejmout. Místo toho ze mne jen vyhrklo: “ Tak Na Shledanou." Odpověděla, pozdravila a šli oba dva dál. Ona nejen s batohem na zádech, v ruce motorovku a v druhé ruce dlaň svého postiženého syna, ale cítil jsem, že si nese na svých zádech nejen batoh. ale obrovskou tíhu života. Smekám. Před ní. A jí podobných.
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/541580/jak-se-zije-samozivitelkam-trou-bidu-s-nouzi-a-kazdy-na-ne-kasle-vyzniva-z-ankety.html
https://www.mujdumkrokzakrokem.cz/vytapeni-drevem-je-ekologicke-prijemne-a-levne/
https://www.ochrance.cz/potrebuji-pomoc/postizeni/
