Článek
Mám prima kámoše. Je to parťák do nepohody. Pracant. Hodný, někdy až moc. Důvěřivý. A na tu svou důvěřivost jednou dojel. Až nakonec tunelu. Bez světelného semaforu.
Má manželku. Říká jí „stíhačka“. Žena pohledná, generál v sukních. I když - v sukni ani v šatech jsem ji nikdy neviděl. Kamarád je pracovitý člověk, dře, aby domů přinesl pořádné peníze. Dělá i melouchy, aby splnil své ženě všechna její přání. Řekl bych, že je to zlatokopka. Má na sobě tolik zlata, že kdyby si šla zaplavat, asi by se potopila jako Titanik. Je studená, jako psí čumák. Nevydává ze sebe žádné emoce. Jakoby ani žádné neměla. Přitom hezká je, možná i hodná? Nevím. Kamarád o ní špatně nemluví, nemluví o ní totiž vůbec. Když si jdeme sednout na kafe po práci, volá mu snad stokrát za hodinu. „Kde jsi, s kým jsi, v kolik přijdeš?“ Kamarád se pořád omlouvá za ni. Ani nevím, jestli ji má ještě po dvaceti letech rád. A ona jeho. Vnímám, že ho ona má už jen pro peníze a majetek. Sama doma nic nedělá, jen sedí u počítače nebo u televize a popíjí víno a je večer pak věčně pod vlivem. Tohle mi kamarád řekl a trápí se tím už dlouho. Dokonce mu dělá scény, klidně hodí jeho mobilem, ten se rozbije a druhý den si jde koupit kámoš nový a neřekne ani ťuk. O ní. Jen mi připadá jako otrok v jeho vlastní rodině.
Jednou takhle sedíme zase na kafi a probíráme chlapské záležitosti. O fotbale, o práci, o kamarádech, prostě chlapská siesta. Když tu se mi kamarád svěřil a já na něj koukám a nemohu tomu uvěřit. Znám ho už hodně let i jeho ženu. A na oko pro okolí vystupují jako harmonický pár. Ale jak vidím, jen pro veřejnost, aby se o nich hezky povídalo a lidé si mysleli, že jsou vzorná rodina. No, jak vidím, za zdi tohoto páru člověk nevidí. Asi jako všude.
„Musím to ze sebe dostat, nebo vybuchnu, jak papiňák,“ vylezlo z něj z ničeho nic. „Spal jsem. Utahaný jako čokl. Stavěli jsme toho dne někde parkoviště pro auto u rodinného domu. Dřel jsem jako mezek. Přijdu domů, dal jsem rychlou sprchu, pivko, večeři a u televize jsem usnul jak mimino“. „Občas se koukám na nějaká hambatá videa, asi jako každý normální chlap. Občas si napíšu s nějakou ženskou, jen tak, pro relax, s ženou už nespíme, jsme jako brácha se ségrou.“. „Co se stalo?“, ptám se. „Ále, vlezla mi do mobilu. Nechápu, proč to udělala, nebo jestli to dělá pravidelně, když spím, ale naštvala mne tím. A hodně. Moc dobře ví, že soukromí i po tolika letech manželství je soukromí a lézt do mobilu je projev totální nedůvěry, žárlivosti a já to fakt nesnáším! Jí bych to nikdy neudělal, prostě se to nedělá a basta!“ „To máš pravdu, taky to odsuzuji,“ odpověděl jsem mu a poslouchal dál jeho vyprávění natlakovaného papiňáku, který upouští pomalu a jistě páru. „Měl jsem v mobilu nějaké stáhnuté fotky z internetu, neříkej mi, že chlapi nemají v mobilu nějaké nahotinky. Snad každý. Je to chlapská věc a ženský to berou vážně“. V tu chvíli vytahuje mobil a ukazuje mi obrázky. „Řekl bych, že máš dobrý vkus, kámo,“ říkám a poslouchám napjatě dál. „Ona mi tam našla nejen fotky, ale nějaká ženská mi píše a já jí odpovídám, beru to jen jako odreagování od práce, starostí, neberu to jako nevěru. Jak jsem říkal, sex doma už neznám. A jako chlap potřebuji občas vypustit ventil. Je to přece přirozené.“ „Hm, chápu,“ reaguji. „Kámo, nastal křížový výslech. Vzbudila mne, řvala jak tur, hysterická scéna, jak ji podvádím, jak jsem jí nevěrný a podobné kecy. Já na ni zíral a viděl před sebou saň. Už ne mou milovanou ženu, ale saň. Když se vyřvala a obvinila mne ze všech možných skutků, které jsem nikdy neudělal, zeptal jsem se jí, proč mi bez mého vědomí vlezla do mobilu.“ „A víš co mi odpověděla?“ „Protože věčně jsem prý v práci a mám určitě ženkou! Ale aby si v tu chvíli uvědomila hlavní problém - že do cizího, byť manželova mobilu se neleze? Ani náhodou! Ještě to omlouvala tím, že ona může, protože je má manželka! Chápeš to? Vždyť je to naprosto přes čáru! Každý člověk má právo na vlastní soukromí, zvlášť, když nikomu vědomě neubližuje, no neříkej?“. „A dorazila to tím, že jak byla opilá, tak vytočila číslo té ženské a řvala na mne , aby to ta ženská na druhém konci drátu slyšela. Ta ženská nereagovala. Jen to zvedla a nic neříkala. Proč? Protože je to normální ženská a oba víme, že nikomu nechceme ublížit, prostě se máme jen pro radost ze života a na relax. Nikdy jsme se neviděli osobně ani to neplánujeme. Prostě žijeme. Ostuda jako hrom! Měl jsem doma peklo na zemi. Moje žena klesla v mých očích a já bych si nejraději sbalil igelitku a šel pryč. Ale kam? Po tolika letech?“
Kámoš je psychicky na dně. Ale ne zas na tak hlubokém, aby neměl sílu vše slušně vyřešit. Nechal svou manželku bez reakce. Nevšímal si jí. Dál pracoval a vydělával peníze. Dál živil ji a své už skoro dospělé dítě na střední škole. A jak celý příběh dopadl? Jsou stále spolu. Ona si našla milence. On o tom ví a mlčí a trpí. Tiše. Nedělá jí žádné scény. Už ji nemá rád. Ale jejich majetek je natolik velký, že nemá chuť ani sílu cokoli řešit, rozvést se. Doma se míjí. Mluví spolu jen když musí o rozpočtu rodiny. Jinak prý vůbec.
A já nad kamarádem přemýšlím a říkám si - hochu, takhle bys nikdy nechtěl dopadnout. Já totiž musím cítit, že mne má žena miluje. A já ji. Doma potřebuji cítit emoce. Jakékoli. Milovat se, když chceme, hladit se, kdykoli máme potřebu, obejmout se, políbit se jen tak, prostě potřebuji cítit to vášnivé pouto mezi námi. A to už můj kámoš dávno se svou ženou přetrhli, vyhodili přes palubu a žijí vedle sebe jako prázdné schránky. Z očí se jim vytratila jiskra života. Je tam tma. Žijí jako perpetum mobile, bez emocí, bez potřeby cítit jeden druhého. Jejich pubertální potomek žije ve vlastním pubertálním světě. Kamarád se o něj stará více než jeho manželka. Když je vidím pospolu jako rodinu, jeho manželka jen sedí a popíjí víno a tlachá, aby se neřeklo. Hlavně o tom, kolik mají peněz a majetku. Kamarád se věnuje přátelům, před sebou půllitr piva a mluví se svým puberťákem. A je vidět, že k sobě mají blíž než ona. Pro mne je to smutný pohled po tom, co mi kamarád prozradil. Vím, že hrají jen společenské divadlo. Aby lidi neřekli. Aby si lidi o nich mysleli jen to nej. Hra. Jejich hra. O ničem. O nich.
https://magazin.aktualne.cz/socialni-site-nejsou-tak-nebezpecne/r~e4b2dc00323f11f09af20cc47ab5f122/
https://www.idnes.cz/xman/styl/poradna-manzelka-prehnane-zarli-a-nic-ji-netesi.A110905_154117_xman-styl_fro
