Článek
Vybral jsem si práci, kterou si vyberou většinou ženy. Ale mám kolegy, kteří nastoupili na stejnou životní dráhu. Svištíme si to po ní kolikrát rychlostí meteleskublesku a do postele padneme jak zabití. A ráno nanovo.
Denní stacionář pro tělesně a duševně postižené přináší každý den mnoho zážitků, které sdílíte spolu s klienty. Jeden takový - přezdívali jsme mu Mudrlant, to byla doslova chodící encyklopedie. O reálném světě neměl ani páru, ale věděl snad úplně všechno. Bavilo ho trávit na internetu spoustu času, když jste s ním komunikovali, mysleli byste si, že je to vysokoškolsky studovaný člověk. Ale byl těžce mentálně postižený, sám by se o sebe nepostaral, neznal hodnotu peněz, nevěděl, kam jít nakoupit, natož jak trefit domů. Byl to chlap, kterému bylo už přes čtyřicet let. Ženy vnímal jako bytosti, které mají prsa a nosí sukně. To bylo veškeré jeho rozlišení muže a ženy. Nikdy neměl v životě s ženou poměr. Ani s žádnou nežil. Jestli nějakou miloval nebo měl rád? Já bych si tipoval, že ano. Při každodenním setkání s ním a péči o něj, jsem ho pozoroval, jak se chová ke klientkám i k mým kolegyním. A zjistil jsem, že se mu jedna má kolegyně opravdu líbí. Víte, jak to dával najevo? Vždycky jí drcnul do hrnku s kafem. Jakoby nic jakoby náhodou. Tak, že se kolegyně vždy lekla, aby se jí to kafe nevylilo. A na jeho tváři jsem zaznamenal výraz, který jasně říkal - jóóó!
Jsem chlap mezi ženami. Jediný chlap mezi kolegyněmi a jediný chlap, který snese veškerou tíhu jejich nálad, zvlášť když si prochází PMS (premenstruační syndrom) nebo menopauzou. To by jen tak ledajaký chlap nevydržel. Já ano. Jsem od přírody pohodář. A jako chlap mám tetování, kterému jsem propadl už jako kluk na střední škole. Takže ty malůvky mám po celém těle a vzbuzuji respekt. Svaly a tattoo - to je moje. Kdo mne zná ví, že i toto je můj humor. Na svalech si nezakládám, ale potřebuji je ke své práci, abych unesl těžké klienty a tetování mám rostě rád.
Pamatuji si chvíli, kdy jsem do stacionáře před mnoha lety poprvé nastoupil. Tenhle klient Mudrlant ke mně přišel a říká: „Umyj se, jseš špinavej!“ A já koukám na sebe od shora dolů a zase zpátky a hledám to místo, které klienta rozhodilo. Špína? A já? A teď? V práci? Kde? Jak pitomec jsem hledal a nenašel. Teprve pak jsem pochopil a smál jsem se a seznámil se s duší Mudrlanta. Kluk jeden mi ukázal, jak lze vidět člověka z jiného úhlu pohledu. On nevěděl a neví, co to je tetování. Jeho mozek to neumí vyhodnotit. Viděl tetování a pro něj to byla „špína“.
Víte, co jsem si v tu chvíli uvědomil? Jak je život lidí mentálně postižených na jednu stranu pestrobarevný a na stranu druhou jak jednotvárný díky jejich postižení. Normálního člověka (a to mi věřte, že ten výraz „normální“ nepoužívám rád, protože všichni lidé jsou si pro mne rovni) by ani nenapadl příměr, tetování - špinavý. A ještě si to umyj! Hned jsme byli kamarádi. A jsme dodnes.
https://zeny.iprima.cz/moda-krasa/tetovani-muze-byt-krasne-ale-vite-o-nem-uplne-vsechno
https://www.idnes.cz/kultura/vytvarne-umeni/tetovani-je-svebytny-druh-vytvarneho-umeni.A_990921_130507_vytvarneum_and
