Článek
Představte si Afriku. Safari. Zlaté africké slunce nad vaší hlavou, suchá tráva pod nohama. Před vámi dechberoucí divočina plná života. V dálce vidíte uhánět stádo zeber. Masajové vypráví, že hluboko v jeskyních se ukrývají staré artefakty a lidské pozůstatky. Vše je obestřeno tajemnem.
Antropolžka Helena Grantová a syn Leo se vydali na průzkum. Syn netrpělivě vyzvídal, jestli něco zajímavého najdou. Maminka odpovídá, že určitě a vzbuzuje v synovi fantazii a zájem o dobrodružství. Nejeli sami. Najali si průvodce - stopaře. Muž s puškou hozenou přes rameno znal oblast do poslední stopy. Když průvodce zbystřil a viděl v dálce zapadající slunce, požádal, aby zastavili a přenocovali. V noci se totiž tato krajina změní. Varoval. V noci se volně po krajině pohybují predátoři. Helena se tedy jeskyni rozhodla prozkoumat až ráno. Byla to jeskyně, kterou do té doby nikdo neviděl.
Rozdělali oheň. Antropoložka se synem podnikla tuto výpravu, aby si byli blíž. Najednou se ozval tlumený dlouhý nepopsatelný a nepřirozený zvuk. Tlumené táhlé hučení. Náhle nastalo děsivé ticho a zhasl v jediný okamžik oheň. Všude byla tma. Průvodce ucítil z ničeho nic vítr a šepot, který nepatřil žádnému člověku. Děsilo ho to. Najednou se ozval výkřik. Antropoložka se synem zmizeli. Nebyla po nich ani stopa. Dlouho byli hledáni, byly podnikány průzkumy do celého širého okolí. Bohužel se nikdy už nenašli. Po šesti týdnech Americká vláda spolu s Keňskými úřady prohlásili oba oficiálně za mrtvé.
Místní obyvatelé si mezi sebou potichu šuškali: „Asi si je vzali.“ „Kdo?“ ptali se všichni, kteří matku se synem hledali. Byla to záhada. Průvodce cítil, že ale nejsou mrtví. Po deseti letech se objevil chlapec na ambasádě v otrhaných šatech. Jeho kůže byla pokreslená bílými kmenovými vzory. Jeho oči byly plné strachu. Recepční si Lea pamatovala. Bylo to tehdy před deseti lety jedno z nevysvětlitelných a nevyřešených zmizení v Africe. Když se zeptala Lea, jak se jmenuje, Leo odpověděl jediné slovo: „MAU“. Znamenalo to „legenda, mraky“. DNA testy potvrdily jeho totožnost. Záhada se tím ale nevysvětlila. Leo mlčel, maximálně řekl opět „Mau“. Jakoby strávil dlouhé roky mluvením jiným jazykem. Odborníci hledali kmen, který by odpovídal symbolům na jeho kůži. Žádný nenašli. Průvodce navštívil Lea v nemocnici. Tam mu Leo krátce řekl: „Vzali nás. Ti, kteří chodí mezi mraky“. Jeho tělo neslo známky života mimo civilizaci. Průvodce vyzvídal. Leo řekl, že jeho máma mluvila o MAU. O „NICH“. Že věřila, že jsou skuteční, že existují. V době, kdy zhasl té noci oheň, Leo s maminkou šli za zvláštní postavou ve křoví. Antropoložka byla zvědavá a zvídavá a věřila, že najde „MAU“. Nad ránem byli hladoví a žízniví a sesláblí. Najednou se před nimi objevil kmen, který nikdo nikdy neviděl. Dal jim najíst, napít. „Oni“ nevěří lidem zvenčí, řekl Leo průvodci. „Bojí se, že by byli loveni, studováni, zničeni“, pokračoval. „Vychovali mne, naučili mne lovit, stopovat, stal jsem se jedním z nich“, říká Leo. „Maminka onemocněla. Byla tam šťastná. Pomáhala je léčit“. „Skrývali nás po celých deset let. Aby je lidé nenašli. Nechali mne odejít. Nebránili mi.“ Leo požádal průvodce, aby mu pomohl najít jeho maminku. Našli ji. V divočině. Leo je intuitivně vedl. Byla slabá a vedle ní doutnal malý oheň. A v hlíně vyryt symbol rozloučení „MAU“. Oba byli letecky transportováni do bezpečí. Řekli však lidem jen část pravdy poté, co se vrátili do civilizace. Tajemství si nechali pro sebe. Oběma se stýskalo po jejich „druhé rodině“. Nechtělo se jim zpátky do civilizace. Ukrytý kmen, o kterém nikdo nevěděl, je přijal a učil žít jiným způsobem.
Záhada jejich zmizení sice byla vyřešena po deseti letech, avšak oba už těžko zapomenou na to, že existuje kmen, který Lea vychoval a naučil ho žít jinak. Jen těžko se do civilizace opět zařadili. Způsob života jim nevyhovoval a tak se často vracejí na místa, kde je odnesl „MAU“.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-jediny-africky-kmen-zalidnil-cely-svet-tvrdi-vedci-40226495
https://davidgarlandjones.com/cs/novosti-i-obschestvo/79182-afrikanskie-plemena-foto-tradicii-i-povsednevnaya-zhizn.html
