Článek
Má životní zkušenost k nezaplacení. Práce v denním stacionáři. Člověk by očekával, že všichni zaměstnanci jsou na jedné lodi a přistupují k postiženým dospělým lidem se stejným měřítkem, stejnou empatií, stejnou laskavostí a trpělivostí. Opak byl pravdou. K mému nemilému zjištění. Po nástupu jsem byl seznámen s řádem stacionáře, se všemi zaměstnanci, respektive zaměstnankyněmi (byl jsem jediný chlap mezi ženami) a byli mi postupně představeni všichni klienti, kteří stacionář navštěvovali.
Ráno v 7 hodin už jsme vítali prvního klienta. Různorodost postižení mne neudivovala, jsem studovaný a mám dlouholetou praxi s prací fyzicky i mentálně postiženými lidmi. Takže klienti po mozkové obrně a ochrnutí někteří jen z části, někteří úplně, klienti, kteří měli autismus, Downův syndrom, postižení je mnoho a tak tato práce opravdu není pro každého. Už i z toho důvodu, že pracujete s dospělými klienty, kteří něco váží. A vzhledem, k tomu, že se o ně musíte starat po všech stránkách, tedy je i umýt, vysprchovat, na WC, musíte mít sílu je zvedat a držet a pomáhat jim se stabilitou, aby se vlastní tíhou těla nesesunuli k zemi a neublížili si. Většina klientů nemluvila, jen vydávala zvuky. Ale brzy je poznáte natolik dobře, že jim rozumíte i beze slov. Pohledy očí, náznaky pohybů rukou, vše vám pomáhá v interakci s nimi.
Lehčí mozková disfunkce a klient, se kterým byla lehčí práce. Naladil jsem se rychle na jeho vlnu a zažili jsme spoustu legrace. Měl jasný styl a způsob komunikace. Stejné hlášky každý den, sbíral víčka od plastových minerálek a skladoval krabičky od čaje, které nosil domů a jeho maminka nám je tajně nosila zpátky, protože se jim doma prý hromadí. My jsme mu pak ty krabičky dávali jako present a on byl šťastný za každou z nich. A tak maminka zařídila koloběh krabiček. Doma se jí nehromadily a klientovi jsme je dávali pro radost. Dokonce pomáhal i v kuchyni připravovat jídlo. Na talíř každému svému kamarádovi dal krajíc chleba. Kuchařka pak už jen doplnila klasickým jídlem k obědu. Klient se takto začlenil mezi své kamarády a bylo na něm vidět, že se cítí právoplatným a plnohodnotným členem celé komunity.
Ovšem jiná práce a o mnoho těžší fyzicky byla s klientkou, která byla po těžké mozkové obrně ochrnutá po celém těle a komunikovala jen zvuky. Ruce i nohy měla zkroucené a ve své dospělosti i něco vážila. Takže na invalidní vozík ji umístit bylo ještě zvladatelné v pohodě. Ve chvíli, kdy jste poznali, že potřebuje na WC, povolaly kolegyně mne - chlapa. Zavézt klientku na WC, s kolegyní jsme ji museli zvednout a usadit na mísu. Klientka svou vahou těla neudržela stabilitu, takže jeden z nás ji musel vší silou držet, aby nespadla na zem a druhý ji pomalu umisťoval na místo. Každodenní úkon, který patřil k samozřejmým.
Všechny klienty jsem si zakrátko oblíbil. Těšil jsem se do práce kvůli nim. Bohužel už ne kvůli kolegyním. Jak jsem zjistil a bylo mi z toho velmi nevolno jako chlapovi, některé kolegyně byly na klienty nepříjemné. Neměly nejen trpělivost, ale tuhle práci by vůbec neměly vykonávat. Jenže jsem musel mlčet a nenápadně jsem se přitočil vždy tam, kde jsem cítil, že musím zasáhnout. Podařilo se mi tím převést tíhu péče o postiženého klienta v tu chvíli na sebe a vyřadit nepříjemnou kolegyni ze hry. Kolegyně mi děkovala a šla si číst - například. Neměla ani tušení, že jsem vědomě klientovi chtěl pomoci. Nevím proč, ale klienti mne měli nejraději. Asi to bylo i tím, že jsem každého rozesmál a bral ho jako naprosto rovnocenného partnera ke komunikaci. Jejich postižení jsem bral jako výhodu a dával jim najevo, že jsou v pohodě a normální se vším všudy.
Nadřízená si mne jednou ale zavolala do kanceláře a já čekal nějakou jobovku. Co mne však velmi překvapilo a potěšilo byl fakt, že mne nadřízená povýšila a já se stal vedoucím celé sekce. Dalo mi to více prostoru k formování přístupu kolegyň ke klientům. S každou z nich jsem si jednotlivě promluvil, zjistil, jak myslí, jakou má duši a jaké vize a podle toho jsem rychle vyeliminoval dvě, které tuhle práci už nemohly vykonávat. Klientům ku prospěchu. Lidé s postižením si totiž zaslouží veškerou úctu, empatii, lidskost a pověstný humor tak jako všichni ostatní lidé. A o tom to je.
https://www.alfabet.cz/dite-se-zdravotnim-postizenim/typy-zdravotniho-postizeni/informace-o-typech-zdravotniho-postizeni/
https://www.helpnet.cz/aktualne/v-cesku-zije-vice-nez-milion-osob-se-zdravotnim-postizenim
