Článek
Teprve po setkání s ní jsem si začal zjišťovat všechny dostupné informace v naší i zahraniční literatuře. A stal jsem se více vědomým člověkem a zároveň jsem si připadal malý jako nejmenší trpaslík. A že jich na českých zahradách je požehnaně. Nevěřil jsem zrovna jako mnoho z vás.
(Plejáďané jsou velmi vyspělé a ušlechtilé inteligentní bytosti z jiné části vesmíru. Protože jsou starší a zkušenější, pomáhají nám a mají o nás starost jako milující starší sourozenci. Vysvětlují nám, jak se máme změnit, aby se učinila přítrž problémům, které zaplavují Zem i, a abychom lépe využívali potenciál, který v sobě máme.)
Na první pohled to byla úplně obyčejná žena. Delší vlnité vlasy, jemný úsměv, rty nevýrazné, žádný moderní kačer, ale ty oči! Když jste se do nich podívali, projela skrz vás nevysvětlitelná jemná energie, kdy jste se zachvěli - bylo to zvláštní napojení. Jako když si představíte dva elektrické dráty, spojíte je k sobě a ony začnou jiskřit a nepustí se od sebe. Její oči byly magnet. Velký a přitom něžný, nenásilný magnet, ničím vás nemanipulovaly. Nesváděly. Nechaly vás volně dýchat. Jo, to je ono! Mohli jste volně dýchat! Jako byste se přenesli v mžiku do úplně jiné dimenze vesmírné galaxie a to doslova. Ten pocit volnosti vás obstoupil a vy jste z něj nechtěli vystoupit.
Ta žena byla sečtělá. Ne , že by byla vzdělaná nebo chytrá jak tágo nebo se na vás vyvyšovala svými znalostmi, to absolutně ne. Ale při rozhovoru s ní jste měli pocit, že souzníte s duší. Nejen její, ale s duší celého vesmíru. S jeho podstatou bytí. Měli jste pocit, že jste sežrali veškerou moudrost tohoto světa. A to slovo sežrali se mi zde ani nechce používat, protože ve mně vyvolává pocit, že něco haním. Tak silný vjem jsem měl při setkání s ní. S pokorou a láskou v srdci, kdy jste měli ten zvláštní pocit, že dokážete pomoci každému na potkání a obejmout celý svět - tolik jste v tu chvíli cítili v sobě síly! A veškeré myšlenky na civilizační problémy, na to, jak lidé nicotně baží po materiálním světě, vám najednou připadaly úplně zbytečné, nízké, nepotřebné pro existenci lidstva.
Ta žena ve mně zanechala hluboký obtisk na mé duši. Stopa jak kráva. A to je přitom posvátné zvíře nejen ve starověkém Řecku, Egyptě nebo starověkém Římě.
Možná byla spouštěčem pro mé rozhodnutí - pracovat s postiženými lidmi, pomáhat jim, být tu pro ně. Dodnes mi to totiž přijde jako nejsmysluplnější práce na tomto světě. A je mi úplně jedno, že jsem chlap. I chlapi mají citlivou duši. Už v pohádce Mrazík proběhla hláška - ty máš svaly, já mám čáry - a já mám obojí. Tak toho využívám ku prospěchu potřebným. A můj pohár je naplněn až po okraj.
Plejáďanka - definoval bych ji jako bytost, která se vám připlete do cesty jen tak mimochodem a zase z ní odvane. Jako lehký vánek, který cítíte až do morku kosti a do konce života. Stopa, kterou už nikdo nevymaže. Přál bych to každému z nás. Najdete v sobě poklad největší, a to dar pomoci ostatním bez očekávání odměny.
https://rokinat.co.in/click.php?key=xgylyy3d2eoceb7d4gpm&click_id=4bdfd15d8036c8ad3039d35c70414143&price=0&sub1=17601297&sub2=di_cz_chrome&sub3=1197342&sub4=CZ&mcount=0&sub5=Unknown&type=direct&userid=0&days=unknown&reserve=4bdfd15d8036c8ad3039d35c70414143
https://cs.wikipedia.org/wiki/Posv%C3%A1tn%C3%A1_kr%C3%A1va
