Článek
Já nic, já muzikant
Šel jsem do té akce dobrovolně. S vidinou, že se vyblbnu. Ale, že ještě ke všemu způsobím nejedné mamince zlomené srdce? To by mne ani ve snu nenapadlo. O co šlo? O nevinný návrh, že bych si na jediné odpoledne vzal na hlídání děti v předškolním věku tří sousedek, které byly na mateřské a já jim chtěl na jediné odpoledne umožnit, aby si ty mamky taky odpočinuly. Děti mám rád. Mám rád každou blbinu. Při které mohu uplatnit výchovné metody způsobem, že si děti hrají, dovádí, smějí a samy vymýšlí další aktivitu. Ono totiž můj mozek je omezený, zjistil jsem poté, co mi mrňouskové ukázali, zač je toho loket. Takže odpoledne se vyvíjelo jinak, než jsem původně zamýšlel.
Děti jsou občas vykukové
Sousedé mne znají jako pohodáře a zodpovědného chlapa a slušného manžela a otce tří dětí. Už si i zvykli, že jejich malé caparty přitahuji jako magnet. Ti mrňousci snad cítí na dálku, že jsem jedním z nich. Byť mi je už přes čtyřicet. Jakmile se potkáme, získám si jejich srdce, aniž bych prvoplánově chtěl. Prostě vycítí, že jsem asi sám jak malé děcko a podle toho se ke mně chovají. Tykají mi, rovnou mne berou jako člena rodiny, klidně se mi chechtají, když jim jejich balón přistane v mém ciferníku a já sehraji pro ně dokonalé divadlo, válím se po zemi, skučím bolestí a vychutnávám si jejich nevinnost, když ke mně přiběhnou a snaží se mne zachraňovat a oživovat. Prostě jsem chlap, který dětem dává najevo, že existuje i „normální“ blbnutí a nejen počítačové hry a hry na mobilech a věčně puštěná televize. Nenápadně jim ale ukazuji, že nesmí jen tak každému na vše skočit. Musí věřit samy sobě a hlavně rodičům, kteří je milují.
Jediné odpoledne a chlapi mne nesnášejí
To odpoledne mi vyluxovalo půl výplaty a stálo mne nakonec i pár piv v hospodě. Já blbec jsem se nabídnul sousedkám, že jim jejich rozdováděné ratolesti pohlídám a jako chlap je srovnám do latě, minimálně na pár dní dopředu. Větší blbost jsem si myslet nemohl. Venku hezky, vyzvedl jsem tři děti ve věku 3 až 6 let, z toho dvě holky a jednoho kluka. A záhy jsem zjistil, že ženský mozek je rafinovanější než ten mužský. To, co ty malé princezny dokázaly vymyslet, to by nevymyslel ani známý iluzionista David Copperfield. „Jilko, budeme si hlát na plincezny!“ „R“ jim ještě nešlo. Takže šišlal jsem i nakonec já. Dopadnul jsem se zmalovaným obličejem od rtěnky, kterou si jedna plincezna přinesla v malé lůžové kabelce od maminky. To by ještě šlo. Kluk? Ten byl takzvaný podavač a podržtaštička. „Dlž mi hlnek, musím Jilkovi namalovat pusu“. Příkaz splněn. Držel. A rád, jinak by dopadnul jako já. „A budeme si hlát na maminku a tatínka!“ Zněl jasný plán těch dvou cácorek. Kluk byl taťka, já byl malé mimino a ty dvě byly maminka 2 v 1. Jedna mi dávala do pusy pitítko se svým mlíkem, druhá mi česala vlasy a vyškubala ještě ten zbytek, co jsem si na hlavě pěstoval. Kluk? Ten byl pasován opět do role podavače a podržvšeho. V mysli mi přistál raketoplán. Rychlostí meteleskublesku jako záchrana mužského ega, mužského pokolení. „A teď si zahrajeme fotbal!“ Vypustil jsem z pusy. Jiskřičky nadšení jsem zaznamenal jen u kluka. Holčičky? Daly jasně najevo, kdo tady nosí kalhoty! „Jilko, půjdeme do hlačkářství? A koupíš nám něco?“ Kdo by odolal těm jejich kukadlům. A tak jsme nabrali směr - hračkářství. To jsem neměl dělat. Má kreditka dostala zabrat. Doma jsem manželce musel vysvětlovat, že fakt nemám milenku! Děti jsem předal v podvečer jejich maminkám zdravé, usměvavé, spokojené, jen klučina byl trochu smutný, že nedošlo na fotbálek. Ale v náručí si nesl nový fotbalový míč a sporťák. A holčičky nové kabelky a panenky a k nim ještě kočárek a plíny a lahvičky s mlíkem. Mně to nedalo a pozval jsem je všechny do cukrárny na zmrzlinový pohár a přidal všem velký bublifuk, aby si s mamkou a taťkou doma ještě mohli trochu té srandy užít společně.
Nejprve žárlivost, pak pár piv a ženský mne milujou
Byl jsem na konci odpoledne chcíplý, jak pes. Nevěřil jsem, jak mne tři cizí děti odrovnají. Ty moje zvládám nějak s lehkostí. Ale tyhle tři caparty mi byl čert dlužen. V dobrém slova smyslu samozřejmě. Maminky mi děkovaly, jak si mohly odpočinout, jejich manželé mne počastovali žárlivým pohledem a já se cítil nakonec jak zmetek, který provedl nějakou lotrovinu. Tohle jsem nesměl dopustit! „Chlapi, zvu vás na pivo!“ Prohlásil jsem a ženský, jedna po druhé, řekly: „Jen běž, miláčku.“ A tak jsem skončil v hospodě a získal tři skvělé kámoše! Upekli jsme tam precizní plán. Jednou do měsíce si vezmeme naše děti a těm našim holkám ulehčíme život. Aby nám kvetly spokojeností a do krásy. Sice vždy dopadneme jak ve filmu S tebou mne baví svět, jsme nakonec rádi, že máme od těch našich ratolestí konečně pokoj, ale za tu srandu a životní zkušenosti a pořádný rodičovský výcvik nám to všem stojí za to. A navíc máme oficielní záminku, jít jednou do měsíce na pár piv do hospody a odpočinout si i my, chlapi - otcové rodin.
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Btsk%C3%A1_hra
https://www.novinky.cz/clanek/dite-rodina-rodicovska-pravidla-ktera-vetsina-deti-oceni-az-v-dospelosti-40516945
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/simpanzi-deti-smich-priroda-veda_1812031600_kro
