Článek
Nazval bych ho kdysi kamarádem. Dnes už je jen známým. Vojta. Jméno je samozřejmě smyšlené. Příběh skutečný. Jsem chlap, který je věrný vlastní ženě a jiné ženy nechává napokoji. Neženil jsem se proto, abych manželce zahýbal nebo flirtoval s jinými ženami. Neříkám, že se mi jiné ženy nelíbí, líbí, jsem naštěstí normální chlap. Ale vím, kde jsou mé hranice slušného chování a hlavně - mám rád mou ženu.
Kamarád taky rád?
Měl jsem dobrého kamaráda. Už mým dobrým kamarádem není. A ztrácí všechny své další kamarády. Dělá nám chlapům ostudu. Je ženatý. Má malé dítě. A docela hodnou manželku doma, která mu pere, vaří, uklízí a docela se udržuje drahými procedurami. Pleťové krémy, parfémy, kosmetika, dělá vše pro to, aby se svému muži stále líbila. Jenže Vojta je nenapravitelný záletník. Pravidelně chodí do hospody a tam pod vlivem nejen alkoholu, ale pod vlivem svého falešného sebevědomí, že je stále v šedesáti letech přitažlivým a charizmatickým a neodolatelným kusem v širokém okolí, svádí okolní ženy. Neříkám, že jako chlap nevidím ty prsaté a prdelaté krasotinky. Ale ve chvíli, kdy jsou pod vlivem, stávají se z nich povrchní a nabízející se laciné děvy, které mne nepřitahují. Jako chlapovi se mi příčí vidět opilou ženskou. Žena pro mne musí mít šmrnc, mít svou důstojnost a tajemnost. Jsem hold ze staré školy a potřebuji ženy dobývat. Já však mám splněno. Mou ženu už jsem dobyl.
Vojta vždy říkal: „Na kteroukoli se podívám a chci ji, vím, že ji budu mít!“ Bohužel mu to vždy vyšlo. Bylo mi líto jeho ženy. Ona doma s dítětem a Vojta někde na toaletách s kořistí. Když se mu líbila víc, bral ji s sebou i do lesa na houby, na ryby. A manželce a dítěti posílal slušné fotky právě uloveného kapra, aby si zajistil alibi. My, jeho kámoši jsme mu nezáviděli. Promlouvali jsme mu často do duše, alo jako když hrách na stěnu hází. Jeho lovení vyhlédnuté kořisti pro něj bylo adrenalinovým sportem.
Hospoda a automaty
Bohužel hodně pije. Je s ním sice legrace, ale chová se nezodpovědně k lidem kolem sebe. A hlavně k těm nejbližším, kterým na něm záleží. Nám, jeho kamarádům, na něm vždy záleželo, dokonce jsme do něj tak dlouho hučeli, aby šel do protialkoholní léčebny, že šel. Ale i tam prý obšťastňoval. Alkoholičky. Chlubil se nám a dopodrobna vyprávěl. Pomalu jeden kamarád za druhým se s ním přestal bavit. Začal totiž hrát automaty. Prohrával, půjčoval si peníze od všech svých známých i těch jednorázovek v hospodách. Dnes už mu nikdo nevěří. Jeho žena je s ním prý pro peníze. Má velmi movitou rodinu, auta, nemovitosti.
Je to neveselý příběh jednoho mého kamaráda. Bohužel dopadl až na dno společnosti a nenechal si pomoct. Dnes už není mým kamarádem, je věčně v alkoholovém opojení. Jako chlapovi se mi nekouká na něj nejlépe. Vidím, nejen já, jak dopadne. Manželství se mu rozpadne, a jestli se nevzpamatuje, tak někde pod vlivem spadne někde ze střechy nebo nabourá v autě. Přitom je to pracant, za práci opravdu vzít umí. Staví, zedničí, zahradničí. Jenže co je to platné, když si nenechá říct. Pomoct. A tak se za něj už jen všichni stydíme jako chlapi, žádná ženská ve vesnici už s ním nechce nic mít. Je věčně na seznamkách. A klidně jede i přes půl republiky, aby ukojil svou loveckou potřebu. V jedné ruce volant, v druhé ruce flašku piva. Jen nechápu ty ženy. Přece nemohou být tak povrchní. Nebo ano?
https://www.epravo.cz/top/clanky/gamblerstvi-15247.html
https://www.prirovnej.cz/promiskuitni-lide-v-prirovnanich/
