Článek
Pravdivý příběh - ALARM
Na počátku byla velká láska. Jak jinak. Starší, rozvedená maminka s dětmi. On mladší, na pohled nijak atraktivní, ale duší hravé dítě s inteligencí, která se časem změnila v nebezpečnou psychopatickou osobnost. Odmítala ho dlouho. Časem přeskočila pověstná jiskra. Bláznivé zamilování se změnilo v trvalý vztah. Bydlela ve vlastním bytě s dětmi. Co následovalo? Horor.
Červené vlajky !
V zaslepené zamilovanosti přehlížela tzv. červené vlajky. Kamarádka jí stále říkala - neblbni. Nedělej tohle a tohle. A ona měla přes oči pásku a věčně ho omlouvala, chápala a hlavně věřila, že je to „ta pravá láska do konce života“. Postupně se k ní nastěhoval, odešel z bytu, který mu pronajala jeho firma, k ní. Tam musel platit nájem, u ní bydlel zadarmo. Nepřispíval jí ani korunu. Na nic. Ani na nájem, ani na elektřinu, ani na jídlo. Prostě jen u ní bydlel a užíval si. Všeho. Dětem nikdy nic nekoupil jen tak pro radost. Ani čokoládu. Ale choval se k nim jako nejlepší kamarád, a to ji citově zlomilo. To prostě na maminky s dětmi platí. A to byla první výstražná červená vlajka a ona ji v zamilovanosti neviděla. Kamarádka ano. Další červená vlajka ? Zhruba po čtyřech letech ji přemluvil, ať byt prodá. Že prý chce jako chlap udělat tři základní věci. Postavit dům, zasadit strom a zplodit dítě. Požádal ji o ruku. A ona, i když jí duše napovídala - něco je špatně, nedělej to, tak souhlasila. Kvůli dětem. Jejím synům. Klukům, se kterými blbnul a ona viděla, že ho synové přijali. Její „ANO“ řekla na horách. Zařídila všem pobyt na horách, v únoru. Tehdy už cítila, že něco není v pořádku, ale nevěděla přesně co a jak „to“ definovat. Intuice. Zneužil situace, a na sv.Valentýna ji požádal o ruku. Věděl, že jako milující máma dětem nezkazí pobyt a neodjede s nimi pryč, sotva přijeli. Řekla tedy „ANO“. Další červená a zásadní vlajka? Nadšeně sehnal nové bydlení. Koupi nového bytu, který se teprve stavěl. Jezdili se na něj dívat, jak postupně „roste“, jak se dokončuje a těšili se, až začnou novou kapitolu společného života od základů. A tehdy vše nabralo nečekaný spád. Prodala svůj byt. Peníze expartnerovi tehdy dala, aby zaplatil nový byt, novou kuchyň a další vybavení. Pořídila auto, zaplatila svatbu, svatební cestu i s dětmi k moři. Mám pokračovat? Tedy. Výstražná vlajka? Byt si napsal jen na sebe. Jenže ona to nevěděla. On pracoval v práci, kde se zabýval financemi. Úvěry. Ona těmto věcem nerozuměla. Věřila mu, že ví, co dělá, že ji miluje a myslí na „jejich“ společnou budoucnost. Asi 14 dní před svatbou se stěhovali. Následovala svatba, moře. Za krátkou dobu se rozhodli přestěhovat mimo hlavní město na venkov. Aby děti měly klid, bezpečí od hrozby drog. Stalo se. Dům již byl napsán na ně oba. A dále? Tomu neuvěříte, co se dělo.
Narození dítěte, rozvod, péče o dítě, vyrovnání SJM
V krátkosti. Narodilo se jim dítě. Jí bylo už 45 let. Její lékař jí to rozmlouval, ale expartner i ona si společné dítě velmi přáli. Podařilo se. Následoval po dalším roce rozvod. Těžký, velmi těžký. Expartner už v době, kdy byla těhotná, se velmi změnil k horšímu. Ona, jako milující žena, pro něj jezdila denně do hlavního města, kde pracoval, autem, aby mohl být doma dříve, než v noci. Aby společně i s dětmi mohli trávit chvíle při hodinové jízdě autem. Z bodu A do bodu B. Za volantem vnímala první pohyby dítěte a on měl nálady, kdy byl na ni hnusný, řval, nevnímal její prosby, ať se uklidní, že vzadu sedí děti, on na dálnici jí přikazoval, ať okamžitě zastaví, že chce vystoupit. Marně mu vysvětlovala, že je velký provoz, že zastaví někde, kde bude parkoviště. V tu ránu otevřel dveře a chtěl vyskakovat. Vyděšená rychle zapnula parkovací světla a snažila se u krajnice zastavit. Bála se hlavně o své děti. Choval se jak blázen. Doma zase byl jako mílius. Pak nastaly chvíle, kdy ji psychicky terorizoval natolik, že seděla u stolu a plakala a spouštěla se jí krev z nosu. On se jen smál. A ona si říkala, „holka, vydrž to, ono ho to přejde“. Nepřešlo. Udělal něco, co je neodpustitelné. Rozvedli se. Podařilo se mu vystrnadit ji i s dětmi ze společného domu. Soud rozhodl, že dům patří jemu. Jen jemu a ona? „Matko s dětmi, do dvou měsíců od platnosti rozsudku, se musíte vystěhovat!“
Dítě
Soud rozhodl, že dítě bude mít ona ve výhradní péči. Jen každých 14 dní on. Ale dítě k němu nechtělo. Nikdy. Plakalo, drželo se jí jako klíště, když mu ho „musela“ předat. „Musela“, protože tak zněl rozsudek. A on jí vyhrožoval, že pokud mu ho nepředá, dá to k soudu a připraví ji o něj. Dítě bylo malinké. Schválně nespecifikuji jaké pohlaví. Důvod je ten, že to byl velmi křehký a citlivý případ a soudy se táhly skoro 10 let a dodnes se soudí o výši výživného, které je směšných cca tři tisíce českých korun. Dítěti bude už šestnáct let. Násilím držel dítě v autosedačce jednou rukou a druhou rukou poutal bezpečnostním pásem. Roční dítě plakalo, křičelo, snažilo se vymanit z autosedačky. On bezcitně třískl dveřmi auta, sedl za volant a odjel. A tak to bylo každých čtrnáct dní. Jednou jí vrátil dítě (bylo mu asi 3 roky) a ona doma při převlékání zjistila, že má podlitiny po celém těle. Okamžitě s ním šla na pohotovost, byla vyděšená a chtěla mít jistotu, že nemá nějaká vnitřní zranění. Lékařka se zeptala, jak se to stalo. Řekla jí vše. Ona zvedla telefon a zavolala mu. On řekl, že „prý“ dítě u něj spadlo "z jednoho schodu! “ Lékařka prohlásila: „To nebyl jeden schod!“ A ona to samozřejmě řešila. Ohlásila na OSPOD, uvedla u soudu a předložila fota a lékařskou zprávu. A reakce soudce? „To se může stát!“ Tahle reakce ji dostala na psychické dno. Viděla, že expartnerovi projde vše. Použil nejen peníze, aby si zajistil nejlepšího právníka, ale použil i manipulativní lži, zmanipulované důkazy od rodinných příslušníků. Vše ovlivnilo OSPOD i soud natolik, že on ze všeho vyšel jako super člověk, který by neublížil ani kuřeti. Co vám mám dál povídat. Je to k neuvěření, ale bohužel, stalo se. Musela tehdy vyhledat pomoc. Poprosila lékařku, ať jí napíše antidepresiva, aby ten psychický teror ustála. A ustála. Dítě vychovala sama a s největší láskou. Je z něj slušný člověk, pěkně se učí, inteligentní a moudrý a má srdce na správném místě. S otcem se nestýká a ani nechce. Bohužel si pamatuje, jak otec používal fyzické a psychické násilí.
Neuvěřitelný konec ?
Nikdo tehdy nezasáhl proti tomuto evidentnímu fyzickému násilí na jejím dítěti. Všichni tehdy dali od toho ruce pryč! Fota? Lékařská zpráva? Hlas dítěte, že nechce k tátovi jezdit, že ho táta a babička (jeho matka) bije? Kdo by věřil malému tříletému dítěti?! Nikdo! Přežili to. Je jim dnes dobře. Co však vím, je - nikdy v životě nebudu mlčet ve chvílích, kdy se stanu svědkem jakéhokoli násilí! Ať už fyzického nebo psychického! I kdyby se to týkalo cizích lidí! Tento pravdivý příběh ze života sdílím, abych otevřel oči všem, kteří něco podobného prožívají. Nemlčte! Bojujte! Za spravedlnost! Za zdraví vašich blízkých! I kdyby vám nikdo nevěřil!
https://www.extra.cz/zpravy-nasili-u-deti-pribyva-odbornik-popsal-jak-rozpoznat-varovne-signaly-a-na-koho-se-obratit-c41ef
https://dostupnyadvokat.cz/blog/tyrani-deti
https://www.magdalenium.cz/aktualne/co-delat-v-pripade-podezreni-na-nasili-u-ditete
