Článek
Na počátku se ozvalo mé tělo
Celý můj dosavadní život jsem byl ve své podstatě zdravým jedincem. K lékařům a celkově k zdravotníkům mám velkou úctu. Proto se snažím je neobtěžovat zbytečně. Bolesti řeším ibalginem, horečky paralenem. Věřím mému tělu, které znám nejlépe, že to společně dáme. Jenže mé tělo si ze mne udělalo jednoho dne doslova a do písmene dobrý den. Já bych mu rovnou řekl raději - běž někam, nedělej si ze mne srandu. A ono si postavilo svou hlavu a tu srandu si ze mne udělalo.
Ukrutná bolest
Jsem na různé bolesti těla zvyklý. Zuby, záda, břicho (to když se přežeru a duchové si udělají mejdan), občas mne znehybní blokáda páteře, ale jako věčný optimista beru vše pozitivně a říkám si, dokud se hýbu, žiju. Slepé střevo mne opustilo v pubertě (mimochodem bolest jako prase před zabíjačkou). Tak neskuhrej a nehekej, pitomče. Jednoho dne si takhle v klidu čekám na autobus. Má zpoždění. A mé tělo mne přinutilo proti mé vůli dřepnout a rukama si držet břicho. Takovou sílu manipulace mé tělo má, ale nenadávám mu za to. Bolest vlevo v podbřišku. Ostrá, nekončící, trvá půl hodiny a nedovolí mi se narovnat. Přitom rovnou páteř mám na sto procent, to mi věřte. Co to je? Běží mi hlavou. Močím bez problémů. Ledviny vylučují O.K. Bolest neustává a vystřeluje k páteři. Co to je? Těhotný nejsem. To bych přece poznal. Lakmusový papírek ukázal jen jednu čárku. Sorry, jen můj humor. Vždy, když mne něco bolí, humor je na scéně. Přece nejsem žádná bábovka a něco vydržím! Říkám si i po půl hodině v dřepu. Ne, nevydržíš! Volej záchranku, ono totiž břicho není sranda.
Volám si poprvé v životě sanitku
Volám. Přijíždí až za 30 minut. Já zatím chcípám, umírám bolestí. Cítím se zahanbeně, omlouvám se záchranářům, že je s takovou blbostí vůbec obtěžuji. Nastupuji do sanitky a svíjím se stále bolestí. Ulehám na lehátko, kurtují mne, abych jim nevypadl za jízdy z postele. Na ukazováček mi připínají monitorek. Klamerku, jak já tomu říkám. Saturace kyslíku, monitorek k nezaplacení. Jak se jmenujete, kdy jste se narodil, kde vás přesně bolí, je vám na zvracení, čuráte v pohodě? Tyhle a další otázky mi pokládá docela pěkná ženská. Zjišťuje, jestli jsem při smyslech, holka jedna kulišácká. Sanitka spustí houkačku a míříme do nemocnice.
Čas na urgentu
Přivezou, odkurtují, odjedou. Přesunou mne na volné lůžko za plentou. Slyším různé hlasy. Staří lidé, kteří jsou asi rádi, že mají o zábavu všedního dne postaráno. Starý důchodce - zablokovaný obratel. Předepíši vám lék na bolest, za týden by to mělo přejít - říká mu lékařka. Stařenka, která má problém dojít na toaletu. Přinesou jí mísu. Už je to hotovo? Ano. Tak vám zavoláme syna. On si pro vás přijede. Mezitím čtyři černí samurajové v sexy uniformách přivádějí opilého muže. Policisté. Máte 4 promile, slyším přes plentu. Nemám, odpovídá opilec. Máte a dělal jste v hospodě výtržnosti. Ale, kluci, to byla sranda přece. Zdravotní personál se ozývá - už je tady zase? To je začarovaný kruh. Na záchytce mají plno. Volají jeho otce, ať si pro něj přijede. Přijel stařeček. Při smyslech. Prosímtě, co zas vyvádíš? Jedeme domů. Říká slabým hlasem svému opilému synovi, kterému bych hádal přes čtyřicet let. Já jsem nic neudělal, odpovídá mu opilý syn. Konečně si mne také někdo všimnul. Přišla sestra. A bratr. Bratr vlevo, sestra vpravo. Bratr sepisuje informace, sestra napichuje žílu a zavádí kanylu. Připíná mi bílý náramek s mým jménem a datem narození. To kdybych se jim asi ztratil. Pak mi nasazuje tlakoměr. Tlak velmi nízký. Teplota velmi nízká. Mám zimnici. Ležím tam v bolestech půl hodiny. Přijde doktor. Posílá mne na sono. Odebírají mi krev. Výsledky jsou, ve své podstatě, skoro okamžitě. Jedu akutně na sál. Uspávají mne. Probouzím se na pokoji a říkám si, ty blbče, měl jsi tu bábu s kosou za krkem a utekl jsi jí za pět minut dvanáct. Co mi bylo? Neřeknu a neřeknu, heč.
Poděkování zdravotníkům
Čas strávený na posteli za plentou. Čas, kdy jsem slyšel a viděl, jak to chodí na urgentu. Běžný den. Během hodiny přivezli záchranáři asi šest lidí. Šrumec, sehraný tým lidí, jeden řekl instrukci, další ji předal, další vykonal. Jako na běžícím páse. Obdivoval jsem je. Žádné prostoje, žádné zaváhání. I uklízečka přišla v pravý čas uklidit záchod. Tak, aby nerušila. Ani zdravotníky, ani pacienty. Mají všichni můj velký obdiv. Hlavně jejich psychická odolnost a výdrž. Nenechat se některými pacienty vytočit do běla. Ve dvanáct hodin se ozval sanitář. Objednáme si jídlo? Teď je na to chvilka, nikoho nám zatím nevezou. Tak jo. Já chci kung pao, já chci polévku, já si dám jen desert. Objednávka pro několik lidí. Mají hlad. A budou tu až do večera. Tak dobrou chuť a pevné nervy všem!
https://zachrannasluzba.cz/
https://www.proprarodice.cz/c/kdy-a-jak-volat-zachrannou-sluzbu-229
