Článek
A co my jim tady v té zemi, komunisty poničené mravně i ekonomicky, zadlužené až běda, v tom skanzenu ze století páry zanecháváme? Mám dva dospívající kluky a stále častěji jim říkám, kluci hyperborejci, jestli to bude jen trochu možné, zmizte odsud.
Nedávná stávka zaměstnanců soudů je klasickou ukázkou. Ve státní správě dostane přidáno každý, kdo si i jen nesouhlasně kýchne. Protože na to mají přece nárok? Mít se dobře jako ostatní. To nevadí, že ta práce zkrátka vyšší hodnotu nemá. Uvidíte, že jestli tohle včas nezabrzdíme patami, tak tady budeme za chvíli mít Listinu lidských práv, svobod a - nároků. Prostě jim přidáme, i když to zvýší státní dluh. A je fuk, jestli je tam Babiš nebo Fiala.
Přitom právě tyto pozice na soudech jsou už dnes snadno nahraditelné digitalizací. Nahrát mluvené slovo a přepsat do textového souboru, což jen zkontroluje editor, na to jsou jednoduché aplikace. Jenomže digitalizace je jen líbivé heslo na volební billboardy.
Stát funguje od vlád Sobotky a Babiše jako taková hladová zeď. To tenkrát Karel IV. nechal nezaměstnatelné lidi stavět prakticky zbytečnou zeď jen proto, aby měli práci. Například, na Úřadu práce pracovalo za Topolánka a Nečase nějakých jedenáct tisíc lidí. Dnes jich je tam přes třicet tisíc. K tomu je dnes průměrná mzda ve státní správě vyšší než v soukromé sféře, jinými slovy, jak říká Radomil Bábek z Podnikatelských odborů, ten, kdo je živen, bere víc než ten, kdo živí. Argumentuje se vyšším vzděláním. Ale upřímně, na obracení lejster nepotřebujete vysokoškoláka s platem padesát osm tisíc. Zvlášť když je to činnost, kterou opět může nahradit umělá inteligence. Anebo může stát programově místa ve státní správě obsazovat lidmi s postižením, invalidními důchodci, lidmi před důchodem, kteří naráží na běžném pracovním trhu na tzv. ageismus.
Další věcí, nad kterou musí mladí kroutit hlavou, je přístup lidí ke státu, k němuž je naučil minulý režim. Když je nějaký sebemenší problém, obrátí se na stát s nataženou rukou. Odpovědnost za svůj vlastní život prakticky nula. Vzpomeňme na kauzu Bohemia Energy. Někdo vám jak něčí svědek vrazí nohu do dveří, vy ho pustíte dál, a aniž on a aniž vy byste rozuměli spotovému trhu s elektřinou, podepíšete s ním smlouvu. Když pak firma krachne, začnou všichni brečet a žádat od státu pomoc. To ať se na mě nikdo nezlobí, ale to je jak s malými haranty!
Takže když se cokoliv semele, obracíme se na stát. Jehož základním smyslem ale není pomáhat všem lidem, aby se měli dobře. To musíme každý sám! Stát má hlavně zajišťovat bezpečnost, právo, základní zdravotní péči a vzdělávání, ochranu společných statků.
Nezájem. Zvolíme si toho, kdo kvůli našemu většímu blahobytu víc okrade naše děti a jejich děti. Že budou vinou toho platit zatraceně vysoké daně a hrabat se ze státních dluhů, že jim na založení rodiny a pořízení si hypotéky bude muset stačit třicet procent z výplaty, protože zbytek jim sežerou daně, cest la vie, také jsme to neměli lehké.
O tom, že v rámci Listiny lidských práv, svobod a nároků musíme mít přetopené byty a když nám někdo doporučí svetr, tak je z něj nepřítel státu číslo jedna. Osobně Markétu Pekarovou Adamovou taky extra nemusím, ale nad tím svetrovým shitstormem jsem teda kroutil hlavou.
Věřte, nevěřte, mladí lidé také docela úkorně prožívají i enviromentální tíseň. Protože jednoduše mají ze zhoršování klimatických podmínek obavu. Místo toho okolo sebe vidí a slyší, že Gréta je kráva a projekt svých rodičů a že rozhodující pro kvalitu života je mít auto se spalovacím motorem.
A takhle by se dalo pokračovat se spoustou věcí. K tomu všemu je teď v USA možno pozorovat, jak se tam o post prezidenta perou dva osmdesátníci! Jeden porouchaný kyborg, druhý naprostý šílenec. A dlouho ještě z pohledu mladých lidí nebude lépe, protože právě mladých přibývá pomaleji než starých ubývá. A tak se i u nás pomalu suneme do jakéhosi hybridu byro-gerontokracie.
To prostě nemusí být ten mladý člověk citlivka, aby si s určitými obavami pomyslel, že v životě ho teda čekají asi dost napínavé chvilky. Ale já jim, i díky svým synům, věřím, že to dají!
