Rozbory knih - rady, jak nad nimi strávit minimum času

Někdy musíte číst i víc než sto let staré knihy, které obsahují už dávno nerelevantní informace, které vám v životě k ničemu nebudou. Mimo jiné musíte zpracovávat i zdlouhavé rozbory, které jsou užitečné ještě méně než přečtení samotné knihy.

Neberte mě prosím za slovo, neříkám, že starší knihy jsou k ničemu. Jen si myslím, že povinná četba je přeceňovaná. Je jasné, že se z historických knih můžete dozvědět něco o dané době nebo způsobu, jakým tehdy lidé přemýšleli. Kvůli tomu ale není nutné všechny nutit zpracovávat kilometrové rozbory. Už jen z tohoto důvodu, že jsem byla nucena dělat rozbory, jsem si čtení vůbec nemohla užít, protože jsem si musela dávat pozor, jaké umělecké prostředky tam můžu najít.

Tento článek ale nemá být o tom, že si stěžuji na povinnou četbu a rozbory. Má obsahovat praktické tipy, jak si tvorbu rozboru usnadnit. Samozřejmě nejsem žádná expertka na toto téma, jen vám chci předat pár tipů, které mi pomohly ušetřit si práci.

Tato rada se může zdát, že nekoresponduje s tím, co jsem říkala dříve. Vždyť to má být o tom, jak udělat knižní rozbor s minimem práce. Vím, že se to nezdá jako usnadnění, ale v některých případech vážně je.

Na internetu totiž najdete takové množství blbostí, že ani ChatGPT vám z toho neudělá kloudný obsah, kde by všechno sedělo. Častokrát, když pomocí ChatGPT nebo jiné AI udělám stručný obsah, dozvím se spoustu hloupostí, které nejsou pravdivé. Kdybych knihu nečetla, tak nejsem schopná lživé nebo nepřesné informace odhalit a to by byl průšvih.

Další problém, který přispívá k tomu, že se na internet nemůžete spolehnout, je ten, že existuje mnoho verzí jedné knihy. Když se tedy podíváte na nějaké video na internetu, tak jeden člověk mluví o jedné verzi, druhý zase o jiné. Jednotlivé verze se mohou lišit v detailech. Váš vyučující tak může poznat, že jste knihu nečetli, když začnete jednotlivé verze kombinovat.

Doporučuji vám alespoň ty kratší knihy vážně přečíst. Někdy to zabere i méně než hodinu a pak si můžete být obsahem i jednotnou verzí naprosto jistí.

Pokud nemáte čas knihu přečíst, tak co se týče obsahu doporučuji stránky rozbor díla k maturitě. Najdete tam poměrně kvalitní rozbory děl a po obsahové stránce jsem tam u děl, která jsem četla, neobjevila žádnou chybu nebo nepřesnost.

Rozumím tomu, že ne každý má kapacitu na to, všechny knihy z povinné četby přečíst. Proto doporučuji si přečíst alespoň kousek. Ne kvůli ději, ten totiž z kousku nepochopíte, ale kvůli jazykové stránce. Když si totiž přečtete třeba deset odstavců, tak budete schopni relativně dobře popsat jazykové prostředky.

Jak už jsem před chvílí zmiňovala, AI není úplně skvělý pomocník, protože občas obsahuje docela vážné chyby či nepřesnosti.

Samozřejmě vám nechci radit, abyste AI a internet vůbec nepoužívali. To by byla hloupá rada. Jen vám chci doporučit, abyste používali spíše ověřené rozbory.

Například já používám tyto zdroje, ze kterých čerpám relevantní informace:

Mnoho knih má své filmové zpracování. Určitě už vás někdy napadlo, že byste místo čtení zhlédli film. Jako doplňkový zdroj je to určitě fajn, ale jsou tu dva velké problémy:

Osobně bych filmy spíš nedoporučila, protože ve velké většině případů jsou dějově upravené.

To samé platí i pro divadelní hry. Člověk by řekl, že v divadle se budou držet originálu, ale není tomu tak. Hlavně v dnešní době se můžete setkat s moderními inscenacemi, které si děj vykládají po svém.

Dám vám jeden úsměvný příklad, který se mi stal. Byla jsem s rodinou ve Stavovském divadle na Shakespearově hře Mnoho povyku pro nic, kterou možná máte někteří na maturitním seznamu. Dá se říct, že si tam tu hru vyložili dost po svém. V jednu chvíli, kdy tam byl nějaký ples, tak tam přišel jeden herec v kostýmu dinosaura a druhý v kostýmu supermana. Jen pro informaci, děj se odehrává někdy v 16. století. Myslím, že by teda bylo dost vtipné, kdybych do rozboru napsala: Potom tam přišel chlap v kostýmu dinosaura… Ta hra byla sice celkem srandovní, ale ani u divadelních her si nemůžete být jistí, že odpovídají ději.

Celkově vám filmy mohou někdy pomoct lépe pochopit děj, ale celou knihu vám nenahradí. Navíc si děj musíte vždycky ověřit, protože nechcete mít v rozboru nepřesnosti.

Ze svého okolí vím, že literárněhistorický kontext je často podceňovaný a mnoho lidí kvůli němu dostalo zhoršenou známku ve škole za rozbor. Pokud nevíte, co je literárněhistorický kontext je, tak je to v podstatě shrnutí dané doby, ve které autor psal. V kontextu jednoduše popíšete do jakého uměleckého stylu patřil, jaké jsou znaky toho stylu atd. Často je to ale velmi zdlouhavé. Zdlouhavé je to hlavně proto, že je složité vytáhnout to, co je důležité. Proto tu mám pro vás pár rad, které se mi osvědčily při dělání rozboru a učitelé na to často upozorňují:

Přímo by se nabízelo, že celý literárněhistorický kontext bude o životě autora. Bohužel to tak není. Život autora, pokud nijak zvlášť neovlivňuje jeho díla, je až vedlejší. Doporučuji vám se hlavně zaměřit na znaky, které používá ve svých dílech, obsah nejznámějších děl a jak jeho díla měla působit na lidi. Neříkám ale, že život autora je nedůležitý, říkám, že není ideální mít literárněhistorický kontext pouze o životě autora.

Vždycky zastávám stanovisko, že pokud si nemusím přidělávat práci, tak to nedělám. Za život budete dělat těch rozborů fůry, takže když jich pár uděláte, tak se ty období budou opakovat. A co to znamená? Když se období opakují, tak to znamená, že znaky jednotlivých období můžete kopírovat. Jednoduše zmáčknete ctrl c a pak ctrl v a půlka kontextu je hotová. Nedělejte to zbytečně znovu. Může se zdát, že je to jasné, ale někdy to můžete udělat omylem. Raději si vždy zkontrolujte jestli jste to období už nedělali.

Myslím, že rozhodně není od věci zmínit i autory z jiných zemí. Například u maturity máte ohledně literárněhistorického kontextu mluvit několik minut. I když se to nezdá, tak je to vážně obrovské množství času. Proto je lepší si do rozboru dát, co nejvíc informací a pak je případně nepoužít, než tam mít méně informací a pak nevědět, o čem mluvit.

Pravděpodobně máte zpracovaných více autorů z jednoho období a takový trik je, že se přes to období dostanete i k těm jiným autorům a a můžete mluvit o nich.

Najít v knize umělecké prostředky může být někdy dost zdlouhavé. Problém s nimi je také v tom, že někdy se v rozborových zdrojích píšou umělecké prostředky, které pak nejde v té samotné knize dohledat. Je to opět kvůli těm rozlišným verzím a překladům.

Já osobně používám takový jednoduchý trik. Je to jeden z mála případů, kdy při rozboru používám AI. Zkopíruji do AI takových 20-30 stránek knihy a řeknu si, aby mi tam našel umělecké prostředky. Nemusím je tak hledat sama a mám je téměř ihned.

Případně pokud mi AI nedává žádnou kloudnou odpověď, tak zkusím hledání za pomocí klávesy F3. Můžete tam zadat například slovo jako, které je typické pro personifikaci a jistě nějakou v textu objevíte.

Pokud se rozhodnete knihu přečíst, tak rozhodně nedoporučuji si ji kvůli jednomu přečtení kupovat. Na stránkách městské knihovny v Praze najdete velkou většinu knih k dispozici k přečtení online.

Případně si knihu můžete v místní knihovně i fyzicky půjčit.

Také doporučuji se poptat doma, protože například maturitní seznam četby se neaktualizoval posledních 100 let, takže vaši rodiče nebo prarodiče tu knihu mohou mít doma, protože ji museli stejně jako vy.

Věřím, že vám alespoň v něčem tento můj článek nějak pomohl. Pokud ano, tak mi bylo ctí. Budu moc ráda, pokud článek pošlete někomu dalšímu, zakliknete To se mi líbí nebo dokonce kliknete na tlačítko sledovat nahoře, aby vám na e-mail chodily mé nejnovější články.

Přeju vám, abyste ty rozbory zvládli.

PS: Pokud jste na střední škole, tak bych vám ráda doporučila můj YT kanál Zapamatováno, kde najdete vysvětlující videa ohledně matiky a účetnictví. Budu moc ráda, když ho omrknete, odkaz najdete v autorském profilu.

Zdroje:

- vlastní zkušenosti, nápady a myšlenky