Článek
Malý kovový artefakt, který téměř celé století odpočíval mezi tisíci jiných předmětů, dnes nutí odborníky znovu promýšlet o podobě dávných civilizací. Dlouho to vypadalo, že jde o tuctový kus materiálu bez hlubšího významu. Až současné techniky odhalily, že se před námi skrýval předchůdce mechanického vrtáku. Tento objev mění zavedené představy o tom, jak rychle se vyvíjely nástroje a technologie starověkého Egypta.
Představte si, že v depozitáři leží drobnost, kterou generace kurátorů míjely bez povšimnutí. Právě takový osud potkal předmět uchovávaný ve sbírkách University of Cambridge. Až moderní výzkum ukázal, že nejde o náhodný kus kovu, ale o dosud nejstarší dochovaný kovový vrták. Zjištění přinesla teprve nedávno digitalizace sbírek a detailní vědecké analýzy.
Objevený nástroj může přepsat dějiny
Podle vzpomínek archivovaných ve starších záznamech byl tento předmět nalezen už na začátku dvacátého století při výzkumu hřbitova v egyptském Badaru. Tehdejší expedice jej popsala jen jako malý měděný kus obalený kůží. Krátký a nenápadný popis způsobil, že o něj nikdo neprojevil větší zájem a zůstal skrytý mezi ostatními nálezy. Teprve tým vedený Martinem Odlerem se k němu po letech vrátil a zjistil, že jde o nástroj mnohem propracovanější, než kdokoli tušil.
Když odborníci nástroj podrobně zkoumali, objevily se pod mikroskopem jemné stopy po opakovaném rotačním pohybu. Zaoblené hrany a pravidelné pruhy napovídají, že předmět skutečně sloužil k vrtání. Kožené pásky pečlivě ovinuté kolem hřídele prozrazují jednoduchý, ale účinný mechanismus připomínající luk. Ten umožňoval rychlé střídání pohybu sem a tam, podobně jako u dnešních ručních vrtaček. Z těchto detailů vyplývá, že lidé v Egyptě ovládali kontrolované mechanické vrtání už před více než pěti tisíci lety. Vývoj techniky se tak posouvá do období, které vědci ještě nedávno považovali za příliš rané na podobné dovednosti.
Starověký Egypt má v paměti lidí místo především díky monumentálním stavbám a bohatým šperkům. Za nimi však stála nenápadná každodenní práce, bez které by nevzniklo nic z toho, co obdivujeme dnes. Vrták podobného typu byl zásadní například při výrobě dřevěných předmětů, jemných korálků i nábytku. Málokdo přitom tuší, jak promyšlené byly materiály, se kterými starověcí řemeslníci pracovali. Slitina tohoto nástroje obsahuje arsen, nikl, olovo a stříbro. To naznačuje, že výběr kovů nebyl náhodný a že lidé měli znalosti, díky nimž dokázali připravit kov vhodný pro opakované namáhání. Je pravděpodobné, že za tím stály buď rozvinuté obchodní kontakty, nebo sdílené technologické know how v oblasti Středomoří.
Tento vrták podle informací pochází z období Naqada IID, tedy z konce predynastického času. Tehdy, kolem let 3300 až 3200 před naším letopočtem, se formovaly první základy egyptského státu. Rodila se správa země, náboženské systémy i první podoba písma. Zjištění, že se ve stejné době používal technicky pokročilý vrtací nástroj, ukazuje, že se společnost vyvíjela nejen kulturně, ale i technologicky.
Vzestup Nového království byl zřejmě mnohem jiný
Není to však jediný objev, který v posledních letech narušuje zažité představy o staroegyptských dějinách. Nové nálezy z raných dynastií naznačují, že vzestup Nového království nenastal tak brzy, jak historici dlouho předpokládali. Radiokarbonové analýzy předmětů spojených s faraonem Ahmosem prvním ukazují, že mohutná erupce sopky na ostrově Santorini proběhla ještě před jeho vládou. Tím se posouvá časové určení období, které z pohledu Egypta patřilo k nejvýznamnějším.
Změna chronologie ovlivňuje také to, jak vědci spojují přírodní katastrofy s politickými dějinami regionu. Nové království, éra známá jmény jako Tutanchamon, představovalo vrchol moci, bohatství a expanze egyptské civilizace. Pokud se začátek této epochy posouvá, mění se i obraz tehdejšího světa a vztahy mezi různými kulturami.
Podobné objevy připomínají, že minulost je stále živá. Stačí jediný předmět, zapomenutý ve sbírce muzea, a dokáže otevřít úplně nový pohled na to, co jsme si mysleli, že známe. Technologie, které dnes bereme jako samozřejmost, mají často kořeny hluboko v dávných dobách. Na první pohled to může působit jen jako zajímavost o starém nástroji, ale pro vědce jde o důkaz, že lidská tvořivost byla rozvinutá mnohem dříve, než moderní svět připouštěl.
Zdroje:
