Článek
V mnoha českých domácnostech dodnes stojí váza, mísa nebo popelník z lisovaného skla, kterým se dřív nevěnovala téměř žádná pozornost. Bývaly na kredenci, v obývákové stěně nebo v prosklené vitríně a braly se jako běžná součást bytu. Jenže právě některé výrobky z československých skláren se dnes dostaly do hledáčku sběratelů. U běžnějších kusů může jít o stovky nebo nižší tisíce korun, u vzácnějších modelů a autorských prací už se částky mohou pohybovat mnohem výš.
Z levného skla se stal sběratelský artikl
Velkou roli v tom sehrálo lisované sklo, které se v Československu začalo výrazněji prosazovat od konce padesátých let. Sklárny později spojené pod Sklo Union dokázaly díky kovovým formám vyrábět velké série váz, misek nebo popelníků za dostupné ceny. V obchodech s domácími potřebami tehdy takové věci nestály mnoho, takže se dostaly do obrovského množství domácností.
Levná výroba ale neznamenala, že šlo o bezcenný design. Naopak. Tvary často navrhovali sklářští výtvarníci a mnoho výrobků neslo geometrický rukopis doby, která byla ovlivněná takzvaným bruselským stylem po úspěchu Československa na výstavě EXPO 1958. Mezi jmény, která dnes sběratelé sledují, se často objevuje František Vízner, ale také Rudolf Jurnikl, Ladislav Oliva nebo Vladislav Urban. Právě autorské určení může u starého skla výrazně změnit jeho hodnotu.
Nerozhoduje jen stáří, ale hlavně vzácnost a stav
U staré vázy nestačí říct, že je z dob socialismu. Cenu neurčuje pouze věk ani nostalgie. Důležitý je konkrétní model, autor, barva, stav, dochovanost a také to, zda jde o běžnou sérii, nebo o méně dostupný kus. Některé tvary se lisovaly ve vysokých nákladech, a proto se na trhu objevují poměrně často. Jiné vznikly v menším množství a právě ty mohou být pro sběratele zajímavé.
Aukční výsledky ukazují, že rozdíly mohou být obrovské. V nabídce aukčních síní se u prací Františka Víznera objevují částky v desítkách tisíc korun, u některých skleněných objektů dokonce 35 000 nebo 78 000 korun. Vedle toho se jiné lisované vázy stejného autora prodaly jen za stovky až jednotky tisíc. To je důležité varování pro každého, kdo doma něco podobného najde. Ne každé retro sklo je poklad, ale některé kusy se opravdu nevyplatí bez rozmyslu vyhodit.
Pozor na čištění i domácí opravy
Kdo po babičce objeví těžkou barevnou vázu, často ji chce nejdřív pořádně vyčistit. Právě tady ale může udělat chybu. Drsná houbička, agresivní přípravek nebo pokus o přeleštění mohou povrch poškodit a snížit hodnotu. U starších dekorativních předmětů není cílem, aby vypadaly jako nové z obchodu. Sběratelé sledují původní stav, zachovalost hran, dno, případné značky i drobné známky stáří.
Než se člověk rozhodne vázu nabídnout k prodeji, měl by ji dobře vyfotit ze všech stran. Důležité je dno, horní okraj, případné praskliny, odštěpky a také rozměry. I malá vada může cenu výrazně snížit. Domácí broušení nebo maskování poškození je špatný nápad, protože zkušený zájemce si takového zásahu většinou všimne.
Nejvíc napoví dno, barva a číslo vzoru
Při prvním zkoumání se vyplatí vázu opatrně obrátit. Na dně může být značka sklárny, číslo vzoru nebo způsob opracování, který pomůže s určením. U kvalitnějších kusů bývá dno ručně obroušené a vyleštěné. Narazit lze na označení spojená se sklárnami jako Libochovice, Heřmanova huť nebo Rudolfova huť. Právě číslo vzoru bývá pro dohledání v katalozích často důležitější než samotný dojem z tvaru.
Roli hraje i barva. Větší zájem bývá o výraznější odstíny, například sytě červenou, rubínovou, jantarovou, opálovou nebo neprůhlednou černou. Staré československé sklo má navíc dobré jméno i v zahraničí, takže se o něj nezajímají jen tuzemští sběratelé. Pokud doma takovou vázu máte, nejrozumnější je nejdřív dohledat podobné kusy v aukčních katalozích nebo se obrátit na odborníka. Teprve potom má smysl řešit prodej.
Zdroje: pragueauctions.com, frantisekvizner.com, metmuseum.org
