Článek
Češi jezdí do Chorvatska desítky let a pro mnoho rodin zůstává Jadran nejbližší cestou k moři. Jenže dovolená, která dřív působila jako dostupná klasika, se za poslední roky výrazně proměnila. Ubytování, restaurace i běžné služby zdražily a český turista dnes u moře mnohem častěji přemýšlí, za co opravdu utratí peníze. Právě na jídle je tento posun vidět nejvíc. Zvyk vozit si do apartmánu vlastní zásoby, konzervy, pečivo, uzeniny nebo řízky na cestu se s Čechy v Chorvatsku táhne dlouho. Pro část místních podnikatelů je ale čím dál citlivější, protože turisté s plnými taškami z domova sice obsadí pláž a apartmán, ale v restauracích nechají jen minimum peněz.
Nálepka paštikářů nevznikla náhodou
Označení paštikáři se mezi lidmi používá už roky a není namířené jen na skutečné paštiky v kufru. V širším smyslu popisuje turistu, který přijede k moři s vlastním jídlem a snaží se během pobytu utratit co nejméně. Pro řadu českých rodin to není otázka lakoty, ale jednoduchý způsob, jak udržet dovolenou v rozumných mezích. Když se k ceně pobytu přičte palivo, dálniční poplatky, pojištění, potraviny a výlety, každodenní stravování v restauraci může rozpočet výrazně zvednout.
Jenže pohled místních může být jiný. Restaurace, bary a kavárny žijí ze sezony a v letoviscích se během několika měsíců rozhoduje o velké části ročních příjmů. Pokud turisté nakupují hlavně v supermarketu, vaří si v apartmánu a do podniku zajdou jen výjimečně, místní z toho nemají takový užitek, jaký od turistické sezony očekávají. Napětí pak nevzniká jen kvůli samotnému jídlu z domova, ale hlavně kvůli dojmu, že někteří hosté chtějí využít destinaci, ale odmítají přijmout její dnešní ceny.
Účet za pivo umí změnit náladu u stolu
Jedním ze symbolů zdražování je pro Čechy obyčejné pivo. V oblíbených chorvatských letoviscích se cena točeného piva běžně pohybuje v několika eurech a u moře může dosáhnout částek, které český host okamžitě přepočítává na koruny. Pro turisty z Německa, Británie nebo Skandinávie to nemusí být zásadní problém. Češi ale často přijíždějí s představou Chorvatska jako místa, kde se dá stále dovolenkovat levněji než v Itálii nebo Řecku. Tento obraz už v hlavní sezoně a v nejznámějších letoviscích často neplatí.
Právě tady vzniká největší střet mezi očekáváním a realitou. Místní podniky už necílí jen na hosty, kteří si dají jedno jídlo a budou dlouho řešit cenu nápojů. V turistických zónách počítají s lidmi, kteří si objednají večeři, víno, dezert a útratu berou jako součást dovolené. Češi samozřejmě nejsou jedna skupina se stejným chováním. Jenže pověst se v letoviscích vytváří rychle. Stačí několik hlasitých stížností nad účtem a nelichotivá nálepka se začne lepit i na ty, kteří se chovají slušně.
Vlastní jídlo samo o sobě problém není
Bylo by nespravedlivé tvrdit, že každý turista s taškou potravin dělá ostudu. Vlastní snídaně, svačina na pláž nebo nákup v místním obchodě jsou běžnou součástí dovolené v celé Evropě. Rodina se dvěma dětmi může kombinací vaření v apartmánu a několika večeří venku ušetřit stovky eur za pobyt. Pro mnoho lidí je to rozdíl mezi tím, zda k moři vůbec pojedou, nebo zůstanou doma. Chorvatsko je pro ně pořád hlavně moře, koupání, výlety a týdenní odpočinek mimo běžný režim.
Horší dojem vzniká ve chvíli, kdy se šetření spojí s povýšeným chováním, hlasitým stěžováním nebo očekáváním, že ceny u Jadranu mají odpovídat české představě o dostupné dovolené. Chorvatsko už není levná náhražka domácí rekreace. Je to žádaná evropská destinace, kde se ceny řídí sezonou, poptávkou a polohou podniku. Kdo míří na Istrii, do Dalmácie nebo do okolí Splitu, měl by s tím počítat ještě před odjezdem.
Dovolená bez iluzí vyjde lépe
Češi se Chorvatska vzdávat nemusí. Pořád má velkou výhodu v dostupnosti autem, známém prostředí, čistém moři a široké nabídce apartmánů. Jen už se vyplatí plánovat jinak než před dvaceti lety. Rozumné je dopředu si ověřit ceny v konkrétním letovisku, nevybírat automaticky podnik na první promenádě a počítat s tím, že večeře přímo u moře bude dražší než jídlo dál od pláže. Lepší je dát si pár dobře vybraných návštěv restaurace než každý večer sedět v prvním podniku a odcházet podrážděný z účtu.
Kufr s jídlem sám o sobě ostudu nedělá. Rozhoduje spíš způsob, jakým se turista v cizí zemi chová. Kdo přijede k Jadranu s reálným rozpočtem, respektem k místním cenám a bez potřeby všechno porovnávat s minulostí, ušetří si zklamání i nepříjemné situace. A možná si dovolenou užije víc než ten, kdo u každého piva přepočítává eura na koruny.
zdroje: trendysvet.cz
