Článek
All inclusive má jednu zrádnou stránku. Vyvolává dojem, že všechno kolem je zadarmo, a tím pádem se toho musí spotřebovat co nejvíc. Jenže nic zadarmo není. Cena za jídlo i pití je dávno zaplacená, jen předem, v ceně pobytu. A právě tahle drobnost dokáže u některých hostů spustit zvláštní chování. U výdejního pultu se najednou neřeší večeře, ale lov. Bere se „pro jistotu“, talíře se plní do výšky a velká část jídla pak skončí netknutá na stole.
Není to jen česká specialita, to je třeba říct rovnou. Přesto se v tom Češi občas poznají až nepříjemně přesně. Kdysi se vozily řízky zabalené v alobalu, dnes se část turistů přehoupla do opačného extrému. Když už je za to zaplaceno, musí se prý ochutnat naprosto všechno. Jenže hotelová restaurace není soukromá kuchyně jedné rodiny. Ve stejné místnosti jí spousta dalších lidí, mezi stoly se pohybuje personál a kuchaři se snaží udržet tempo tak, aby jídlo zůstalo čerstvé, nezávadné a aby zbylo i na hosty, kteří dorazí později.
Plýtvání jídlem navíc není maličkost, kterou lze mávnutím ruky odbýt. Zpráva Programu OSN pro životní prostředí mapující potravinový odpad za rok 2024 připomíná, že jde o celosvětový problém s dopadem na klima, finance i přírodní zdroje. Hotelový bufet je v malém jeho učebnicovým příkladem. Host touží po pestrém výběru, hotel nechce ukazovat prázdné mísy a výsledkem bývá hromada jídla v koši.
Největší trapas není hlad, ale plný talíř zbytků
Ke slušnému chování u bufetu není potřeba žádná noblesa luxusního resortu. Bohatě stačí obyčejný selský rozum. Vzít si menší porci, ochutnat a klidně se pro zbytek vrátit. Nepředbíhat ostatní, nešťourat se ve společné míse vlastní vidličkou, nenechávat děti, aby samostatně obcházely stoly s dezerty jako malí nájezdníci, a neodnášet si jídlo na pokoj, pokud to hotel výslovně nedovoluje.
Právě odnášení jídla bývá ošemetné. Rohlík schovaný pro dítě na odpoledne většinou nikdo neřeší, ale plná taška ovoce, obložených chlebů a koláčů je už trapná. All inclusive obvykle znamená stravování v určeném čase a na určeném místě, ne právo vybudovat si zásoby na celý den. Evropská síť spotřebitelských center u ubytování obecně radí pročíst si podmínky hotelu ještě před cestou, protože pravidla i nabídka služeb se zařízení od zařízení liší. U all inclusive to platí dvojnásob.
Svou roli hraje i hygiena. Americké středisko pro kontrolu nemocí ve svých doporučeních k jídlu a pití na cestách upozorňuje, že u bufetu je rozumnější sahat po horkém jídle, které je opravdu horké, a po studeném, které je skutečně vychlazené. Vlažné maso, omáčky stojící dlouho mimo ohřev nebo dezerty rozpouštějící se na slunci nejsou žádné dobrodružství. Jsou nejkratší cestou k pokaženému žaludku a propršené dovolené na pokoji.
Dobrého hosta poznáte podle toho, kdy umí přibrzdit
All inclusive má sloužit jako pohodlí, ne jako výmluva pro hamižnost. Není nutné řešit každou večeři jako morální zkoušku, ale pár drobných návyků dokáže hodně. Přijít v klidu a ne uprostřed největší tlačenice, nenakládat si hned od všeho plný talíř, brát si při dalším kole čistý talíř a nechat personálu prostor, aby stačil doplňovat. Když zrovna něco chybí, není potřeba stát u pultu s výrazem člověka, kterému hotel právě zničil dovolenou.
Stejně podstatný je respekt k místu, kam člověk přijel. All inclusive totiž často turistu uzavře do hotelové bubliny, ve které se snadno zapomene, že hned za plotem žije normální město. Existují tam místní hospody, trhy i lidé, kteří z cestovního ruchu žijí úplně jinak než velký resort. Britská asociace cestovních kanceláří ABTA ve svých radách pro odpovědné cestování mimo jiné doporučuje omezovat odpad a podporovat místní dodavatele. I host v all inclusive může občas vykročit ven, dát si kávu v místním podniku nebo si koupit ovoce na tržišti. Dovolená pak najednou není jen přejíždění mezi pokojem, bufetem a bazénem.
Nejde o žádné kázání nad jedním řízkem. Jde o úplně obyčejnou slušnost. Hotelový bufet má být pohodlný, pestrý a příjemný pro všechny. Ne bojiště, na kterém se dospělí chovají, jako by kuchyně měla za deset minut nadobro zmizet. Kdo si vezme jen tolik, kolik opravdu sní, o nic nepřijde. Právě naopak. Ukazuje, že i předplacený komfort se dá užívat bez chamtivosti. All inclusive není závod. A nejlepší host není ten, kdo dokáže odnést nejvyšší talíř, ale ten, po kom u stolu nezbude ostuda.
Zdroje:
autorský text, názor autora, zkušenost z dovolené
