Článek
Kontrola na letišti v Hurghadě vypadá většinou stejně. Fronta, pás, rentgen, razítko. Markéta (34) z Brna ji absolvovala už počtvrté v životě a nečekala nic jiného než nudné čekání. Letěla s přítelem koncem října, po týdnu v resortu u Makadi Bay. Jenže tentokrát ji pracovník ostrahy vytáhl z fronty stranou a požádal ji, aby odemkla telefon.
„Myslela jsem, že jde o nějakou běžnou namátkovou kontrolu. Odemkla jsem mobil a ten člověk začal projíždět galerii. Pak se zastavil, něco arabsky řekl kolegovi a mně jen ukázal, ať jdu s nimi. V tu chvíli mi došlo, že se děje něco vážného,“ popisuje Markéta.
Fotka z autobusu, na kterou úplně zapomněla
Problémem se ukázal snímek, který Markéta pořídila z okna autobusu cestou na výlet do Luxoru. Fotila si poušť a východ slunce. Jenže v záběru byl i vojenský checkpoint se zátarasy a ozbrojenými vojáky. Takových stanovišť potkáte na egyptských silnicích desítky, autobusy jimi projíždějí běžně.
„Vůbec jsem si neuvědomila, že tam ti vojáci jsou. Fotila jsem krajinu, byla to vteřina. Oni mi tu fotku ukazovali pořád dokola a ptali se, proč jsem ji pořídila, pro koho je a komu jsem ji poslala,“ vzpomíná.
A právě tady je jádro celé věci. Egypt patří k zemím, kde je focení vojenských objektů, policistů, checkpointů, mostů, přístavů a letišť zakázané. Nejde o formalitu. Ministerstvo zahraničních věcí na to české turisty dlouhodobě upozorňuje a egyptské úřady berou podobné snímky jako potenciální bezpečnostní riziko. V krajním případě hrozí i zadržení a vyšetřování z ohrožení bezpečnosti státu.
Tři hodiny otázek a žádný právník
Markéta popisuje výslech jako zdvořilý, ale vyčerpávající. Seděla v malé místnosti, přítel musel čekat venku a nikdo mu neřekl, co se děje. Otázky se opakovaly. Kde pracuje, proč přijela, jestli zná někoho v Egyptě, proč fotila vojáky.
„Nejhorší byla ta nejistota. Nikdo mi neřekl, jak dlouho tam budu, jestli stihnu letadlo, jestli mě pustí. Pořád jsem opakovala, že jsem obyčejná turistka a že to byla náhoda. Po nějaké době přišel třetí muž, který mluvil anglicky líp, a ten celou situaci zklidnil,“ říká Markéta.
Nakonec to dopadlo relativně dobře. Fotografii musela před úředníky smazat, podepsala arabsky psaný protokol, jehož obsah jí jen ústně přetlumočili, a letadlo s odřením uší stihla. Jiní takové štěstí neměli. Egyptské soudy v minulosti řešily případy cizinců, kteří kvůli snímkům citlivých objektů strávili v zemi týdny. A úplně samostatnou kapitolou jsou drony, jejichž dovoz je do Egypta bez povolení zakázaný a na letišti je celníci zabavují.
Pravidla se uvolnila, ale ne tam, kde si turisté myslí
Může to znít zvláštně, protože Egypt focení turistům v posledních letech naopak usnadnil. Od roku 2022 platí, že běžné fotografie na ulicích pro osobní potřebu nevyžadují žádné povolení. Háček je v tom, že výjimka se týká památek, ulic a běžného života. Vojáci, policie, checkpointy a strategické objekty zůstávají tabu. A zakázané je i focení lidí bez jejich souhlasu nebo snímky, které podle úřadů poškozují obraz země.
Pro běžného dovolenkáře z toho plyne jednoduchá rada. Než začnete fotit z okna autobusu, podívejte se, co je v záběru. A pokud projíždíte checkpointem, telefon raději položte. Podobnou zkušenost ostatně potvrzuje i další čtenář, Tomáš z Ostravy, kterému loni v Káhiře policista nařídil smazat fotku mostu přes Nil.
„Ani mě nenapadlo, že most může být problém. Policista byl naštěstí v pohodě, jen stál vedle mě, dokud jsem fotku nesmazal. Ale ten pocit, že vám někdo kouká do telefonu, je hodně nepříjemný,“ popisuje Tomáš.
Co si z toho vzít před cestou
Markéta se do Egypta vrátit chce, moře a ceny ji pořád lákají. Jen říká, že už nikdy nepoletí s plnou galerií. Před odletem si teď fotky zálohuje a z telefonu maže všechno, co by mohlo vyvolat otázky. Není sama, podobně dnes radí i zkušení delegáti cestovních kanceláří.
Egypt zůstává jednou z nejoblíbenějších destinací Čechů a drtivá většina dovolených proběhne bez jediného problému. Stačí ale jedna nevinná fotka a z turisty je na pár hodin podezřelý. Poušť a východ slunce vám nikdo nezakáže. Vojáka v rohu záběru ano.
Zdroje:
vlastní zkušenost, autorský text
