Článek
Touha stát na jevišti se v ní probudila už v šesti letech a nikdy ji neopustila. Logickým krokem proto byla pražská konzervatoř, jenže studentkou zůstala jen krátce. Ještě před dokončením školy dostala nabídku angažmá v Brně, jakou si žádný začínající herec nemůže dovolit odmítnout. V roce 1940 tedy školní lavice definitivně opustila a vrhla se rovnou do profesionálního divadelního provozu. Velmi rychle se ukázalo, že diplom je v jejím případě zbytečná formalita. Talent a charisma, které si na jeviště přinesla, přesvědčily kritiku i publikum téměř okamžitě.
Režisér Petr Weigl o ní po její smrti napsal, že už samotnou svou existencí představovala protiváhu všeho zlého a nízkého, a právě proto ji národ tolik miloval. Nerozdávala podle něj jen vrcholné herectví, ale i sílu snášet rány osudu. Dodnes patří k největším osobnostem, jaké česká scéna poznala.
Dítě, které si nesměla nechat
Soukromý život jí však štěstí dlouho odpíral. S manželem, hercem Václavem Vydrou mladším, prožila tu nejhorší rodičovskou tragédii. Jejich prvorozený syn zemřel dříve, než oslavil první narozeniny. Bolest, kterou si žádná matka nedokáže představit, nesla navenek statečně, uvnitř ji však poznamenala natolik, že když znovu otěhotněla, dlouho odmítala uvěřit, že by jí osud mohl ještě dopřát radost.
Druhé těhotenství provázela jedna úsměvná drobnost. Medřická měla obrovskou chuť na citrony, a tak se synovi začalo doma říkat Citrónek. Jméno ovšem vybráno bylo předem. Rodinná tradice Vydrů velela, že chlapec ponese jméno Václav, a herečka s tím musela souhlasit. Z Citrónka mezitím vyrostl uznávaný herec a moderátor Václav Vydra, kterého diváci léta znají také jako komentátora pořadu Prostřeno. Poprvé se oženil s herečkou Danou Homolovou, jeho druhou ženou se stala herečka Jana Boušková.
Manželství, ve kterém přerostla svou legendu
Vztah s Vydrou nezačínal jednoduše. Když se brali, byl o osmnáct let starší, slavný a zavedený, zatímco ona teprve začínala. Novomanželé se okamžitě ocitli v hledáčku dobového tisku. Tehdy by si nikdo nevsadil na to, že mladičká herečka jednou svého slavného muže zastíní. Přesně to se ale stalo a Vydra nesl ženin úspěch s těžko skrývanou žárlivostí.
Medřická mu přesto zůstala oporou až do konce. Vydru postihla roztroušená skleróza, přestával chodit a péče o něj byla nesmírně náročná. Syn Václav později vzpomínal, že se o otce starala obětavě a s láskou, a jeho smrt nakonec vnímal jako vysvobození pro oba. Sám dokonce říkával, že když otec onemocněl, měla maminka doma vlastně ještě jedno dítě.
Do hereččina osudu tvrdě zasáhla i politika. Po roce 1968 vystoupila z komunistické strany a pro normalizační mocipány se rázem stala nepohodlnou. Intriky a ústrky si vybíraly svou daň. K šedesátinám jí byl odepřen titul národní umělkyně a kádrovákům později vadil i její druhý manžel, Španěl. Ona sama to komentovala s noblesou sobě vlastní. Ráda citovala větu své Erži z Kočičí hry o tom, že kdyby měla žít svůj život znovu, nežila by jinak, protože to byl pěkný život. A dodávala, že to pokaždé říká i sama za sebe.
Navzdory překážkám se prosadila i tam, kam se herci z Československa dostávali jen výjimečně. V sedmdesátých a osmdesátých letech si zahrála v německých filmech Der Schneider von Ulm a Tag der Idioten. Hlavní role to nebyly, ale pro herečku ze země, kde režim bránil svobodnému působení v cizině, šlo o mimořádný úspěch a důkaz, že její jméno mělo váhu i za hranicemi.
Květiny od neznámého ctitele a konec, který nikdo nečekal
Závěr života jí přinesl ještě jednu velkou lásku. Španělský ekonom Artemio Precioso Ugarte jí léta anonymně posílal květiny, než se konečně osobně poznali. Vzali se a snili o společném novém začátku v zahraničí. Osud jim však dopřál jen krátkou chvíli. V roce 1983 Dana Medřická náhle zemřela na srdeční zástavu v pouhých 62 letech. Herec Luděk Munzar tehdy její odchod označil za krutě nespravedlivý.
Divákům po ní zůstaly role, na které se nezapomíná. Slávka Hlubinová v Měsíci nad řekou, Marie Dočkalová ve filmu Romeo a Julie na konci listopadu, maminka Hanáková z Takové normální rodinky i doktorka Fastová z Nemocnice na kraji města. A když na jevišti ztvárnila Erži Orbánovou v Kočičí hře, Miroslav Horníček jí v dopise vyznal, že při pohledu na ni myslel na Chaplina, na klauny i na vznešenost smíchu, a v duchu si říkal, jak šťastná to je žena.
Zdroje:
