Článek
Dana Medřická se narodila v červenci 1920 v Praze do dobře situované rodiny. Její otec, obchodník s textilem, si pro dceru představoval spíš klidný měšťanský život a bezpečné manželství než nejistotu herecké profese. Jenže Dana už od mládí tíhla k divadlu, recitaci a jevišti. Konzervatoř si nakonec prosadila vlastní tvrdohlavostí, i když jí studium přerušila válka. Od herectví ji už ale neodradilo nic.
Nebyla plakátová kráska, přesto přitahovala pozornost
Medřická nemusela odpovídat dobovému ideálu chladné filmové krásy. Měla jiný typ přitažlivosti. Silný hlas, živý pohled, noblesu a zvláštní vnitřní klid, díky kterému na scéně okamžitě ovládla prostor. Postupně se vypracovala mezi výrazné osobnosti pražských divadel a později zakotvila také v Národním divadle.
Ještě předtím do jejího života vstoupil herec Václav Vydra mladší, o osmnáct let starší muž, z něhož její otec radost neměl. V roce 1947 se vzali, ale manželství nebylo bez třecích ploch. Medřická byla postupně úspěšnější než její muž, což mezi nimi vyvolávalo napětí. Rozcházeli se i v názorech, přesto spolu prošli velkou část života. Rodinu tvrdě zasáhla smrt prvního syna Václava, který zemřel ještě před prvními narozeninami.
Medřická tehdy prožila bolest, kterou si člověk jen těžko umí představit, přesto v den pohřbu hrála. Druhý syn, znovu pojmenovaný Václav, se narodil v lednu 1956 a herečka ho brala jako mimořádně vzácný dar. Měla o něj pochopitelný strach. Když si jako dospívající za výborné vysvědčení přál motorku, nedovolila mu ji a místo toho dostal psa. Právě tam se možná začal rodit jeho vztah ke zvířatům a přírodě.
Trestat ho nemusela, stačilo její zklamání
Václav Vydra později opakovaně vzpomínal, že doma nepanovala tvrdá výchova. Matka podle něj nemusela křičet ani trestat. Nejhorší pro něj bylo vidět, že ji zarmoutil. Právě to pro něj mělo větší váhu než jakýkoli zákaz. Medřická dokázala i při náročné divadelní práci držet rodinu pohromadě. Po dopoledních zkouškách se rodiče vraceli domů na oběd a ona postupně převzala i domácí vaření podle receptů své matky.
Když její manžel později vážně onemocněl roztroušenou sklerózou, starala se o něj až do konce. Po smrti manžela našla Medřická ještě pozdní lásku. Španěl Artemio ji dlouho obdivoval na dálku, psal jí dopisy a nakonec se z platonického citu stal vztah. Štěstí ale trvalo krátce. Přibližně rok po svatbě se jí udělalo náhle zle, syn ji odvezl do nemocnice a lékaři zjistili infarkt. Týden ji denně navštěvoval, byla při vědomí, ale o smrti nemluvila.
Zemřela ve věku 62 let a pro Václava Vydru to byla rána, která ho zasáhla víc než odchod otce. Později se mu její památka zvláštním způsobem vrátila do života. Když po revoluci zbankrotoval v podnikání se zbraněmi a hrozilo, že přijde o rodný dům, vydal vzpomínkovou knihu o matce. Kniha uspěla, pomohla mu splatit dluhy a dům získat zpět. Dana Medřická tak pro něj nezůstala jen vzpomínkou. Byla oporou i ve chvíli, kdy už u něj fyzicky být nemohla.
Zdroje: extra.cz, expres.cz, novinky.cz, Prima ŽENY, CNN Prima News
