Článek
Většina zahrádkářů jahody po sklizni jednoduše přestane vnímat. Rostliny zůstanou stát, šlahouny se rozlézají po záhonu, listy žloutnou a celé to nějak přežívá až do podzimu. Vypadá to nevinně. Jenže jahodník v téhle fázi pracuje naplno, i když to na první pohled nevidíte. Zakládá si pupeny, ze kterých vyraší příští úroda. Pokud mu v tom nepomůžete, spokojí se s tím, co zvládne sám. A to bývá málo.
Jahodník není jednoletka. Plody, které sklízíte v červnu, vznikly z květních pupenů, jež se rostlina rozhodla založit už předchozí léto a podzim. Jinými slovy, příští úrodu rozjíždíte právě v okamžiku, kdy končíte se sklizní té letošní. Rostlina má po odplození zásobu energie a krátké období, kdy ji může nasměrovat tam, kam potřebuje. Buď ji nechá utéct do bujného růstu šlahounů, nebo ji vloží do nových pupenů. To, kterou cestou se vydá, do velké míry ovlivníte vy. Proto se vyplatí brát konec sklizně ne jako tečku, ale jako start nové fáze. Pár úkonů během několika týdnů po posledním česání udělá v příští sezóně viditelný rozdíl.
Šlahouny rostlinu okrádají, pryč s nimi
Šlahouny jsou ty dlouhé úponky, které jahodník vystřeluje do okolí a na jejichž koncích vznikají malé dceřiné rostlinky. Vypadá to jako rozmnožovací bonus zdarma, jenže každý šlahoun stojí mateřskou rostlinu spoustu sil. Energie, kterou by mohla uložit do kořenů a pupenů, místo toho putuje do tvorby nových výhonů. Plodící trs tím trpí a v příští sezóně to poznáte na množství i velikosti plodů.
Pokud nechcete jahody množit, šlahouny průběžně odstraňujte. Nejlépe je odstřihnout co nejblíž u rostliny čistými nůžkami, dokud jsou mladé a křehké. Když je necháte zakořenit a teprve potom je budete trhat, připravíte rostlinu o ještě víc sil. Výjimkou je situace, kdy si chcete založit nový záhon. Pak vyberete několik nejsilnějších dceřiných rostlinek, necháte je zakořenit a zbytek šlahounů přesto odstraníte.
Po sklizni bývá listová růžice často potrhaná, žlutavá nebo poznamenaná skvrnitostí a dalšími chorobami. Tyhle listy už rostlině nepomáhají, naopak v nich přezimují choroby a škůdci. Odstranění starého olistění proto není kosmetika, ale prevence.
U zdravých rostlin stačí vystříhat jen poškozené a zaschlé listy. Pokud byl porost silně napadený, někteří pěstitelé sáhnou k radikálnějšímu seříznutí celé natě pár centimetrů nad srdíčkem rostliny, tedy nad růstovým vrcholem, který je třeba ušetřit. Rostlina pak vyžene čerstvé, zdravé listí. Tahle metoda se hodí spíš pro starší a hustě zarostlé záhony a vyžaduje dostatek vláhy a hnojení, aby se jahodník stihl do podzimu zotavit.
Přihnojte, ať má z čeho zakládat úrodu
Sklizeň rostlinu vyčerpá. Aby zvládla založit pupeny pro příští rok, potřebuje živiny. Po sklizni se proto vyplatí přihnojit, ideálně vyváženým hnojivem s dostatkem draslíku a fosforu, které podporují tvorbu květů a kvalitu plodů, ne jen bujný růst listů. S dusíkem to v tomhle období naopak nepřehánějte. Nažene rostlinu do měkké, vodnaté natě, která hůř přezimuje a snadno onemocní.
Skvěle poslouží i dobře vyzrálý kompost rozprostřený kolem trsů. Dodá živiny pozvolna, zlepší půdu a zároveň pomůže udržet vláhu. Pokud sázíte na minerální hnojiva, řiďte se dávkováním a po aplikaci záhon zalijte, aby se živiny dostaly ke kořenům.
Léto je období, kdy jahodníku nejvíc hrozí, že uschne dřív, než stihne udělat svou práci. Zakládání pupenů probíhá za teplých dnů a rostlina k němu potřebuje stálou vláhu. Vyschlý záhon zpomalu, ale jistě omezí příští úrodu, i když to na první pohled nepoznáte.
Zalévejte raději vydatně a méně často než pořád trochu. Voda se tak dostane hlouběji ke kořenům a rostlina lépe snáší výkyvy počasí. Lít vodu shora na listy a plody není ideální, podporuje to plísně, takže miřte ke kořenům. Půdu udržíte vlhčí a chladnější také mulčem. Vrstva slámy, posekané trávy nebo drcené kůry kolem rostlin omezí výpar, zabrání růstu plevele a v příští sezóně navíc udrží plody čisté, mimo bahno.
Voda rozhoduje, právě v létě
Jahody odměňují péči překvapivě poctivě. Stačí pravidelně chodit kolem záhonu, odstraňovat šlahouny a poškozené listy, jednou přihnojit a hlídat, aby půda nevyschla. Žádná věda, žádná dřina na celé dny. Jen rozhodnutí nenechat rostliny po sklizni svému osudu.
Kdo to udělá, ten příští rok nesklízí jen z toho, co náhodou vyrostlo. Sklízí z toho, co sám připravil. A rozdíl mezi zanedbaným a opečovávaným záhonem bývá tak výrazný, že po prvním vydařeném roce už ho znovu nezanedbáte.
Zdroje: článek vychází z obecně uznávaných zahradnických postupů pro pěstování jahodníku, konkrétně z doporučení Českého zahrádkářského svazu, z poradenských materiálů britské Royal Horticultural Society k péči o jahody po sklizni a z běžné pěstitelské praxe popsané v odborných zahradnických příručkách a periodikách věnovaných ovocnářství.
