Článek
Porcelán mnoho lidí bere jako obyčejné nádobí, které se dědí, stěhuje z bytu do bytu a často končí v krabici na půdě. Jenže právě mezi starými servisy, polévkovými mísami a zdobenými šálky se může skrývat kus, o který by měli zájem sběratelé. Zvlášť ceněný bývá starší český porcelán, míšeňské výrobky nebo dochované kusy s ruční malbou, historickou značkou a nepoškozeným dekorem.
Bílé zlato bývalo symbolem bohatství
Porcelán měl po staletí mnohem větší význam než běžná keramika. V Číně se jeho rané podoby objevovaly už v dávných dynastiích a skutečný rozkvět přišel v období Tang a Sung. Výroba z kaolinu, živce a křemene byla dlouho pečlivě střeženým tajemstvím. Do Evropy se vzácné kusy dostávaly postupně a na královských dvorech vyvolaly velký obdiv. Nebyly jen ozdobou tabule, ale také jasným znakem majetku, vkusu a společenského postavení.
Evropské dvory se proto snažily přijít na to, jak podobně jemný a pevný materiál vyrobit doma. Průlom nastal v Míšni, kde Johann Friedrich Böttger v roce 1708 odhalil postup výroby tvrdého porcelánu. Míšeň se později proslavila značkou se zkříženými meči a dodnes patří mezi jména, která mají na trhu se starožitnostmi silný zvuk. Z původní snahy napodobit čínské vzory se brzy stal svébytný evropský styl.
České manufaktury mají mezi sběrateli dobré jméno
Důležité místo v historii porcelánu mají i české země. Díky ložiskům kvalitního kaolinu se výroba uchytila zejména v západních Čechách. První česká porcelánka vznikla v Horním Slavkově už v roce 1792 a její výrobky označované jako Schlaggenwald patří mezi vyhledávané starožitnosti. Silnou pozici si postupně vybudovalo také Karlovarsko a Teplicko, odkud pocházely kusy určené pro běžnější domácnosti i náročnější zákazníky.
Hodnota starého porcelánu ale nestojí jen na stáří. Sběratelé sledují původ, značku, kvalitu provedení, vzácnost dekoru a stav. I velmi starý kus může ztratit velkou část ceny, pokud je prasklý, neodborně slepovaný nebo má setřenou malbu. Naopak dobře zachovaný šálek, talíř nebo mísa s méně častým vzorem může být zajímavější, než by se na první pohled zdálo.
Rozhoduje značka, zvuk i jemná průsvitnost
První vodítko bývá na spodní straně nádoby. Značky pod glazurou, vtlačená čísla, písmena, korunky, zvířecí motivy nebo propracované emblémy mohou napovědět původ i období výroby. U známých manufaktur bývá značení pro znalce zásadní, protože odlišuje starší a cennější kusy od pozdější masové produkce. Velký zájem je také o kvalitní cibulový vzor, lidově cibulák, pokud jde o starší a autentický výrobek z původní produkce.
Zkušený sběratel historické keramiky Ladislav Vacek upozorňuje, že pravý tvrdý porcelán má při kontrole proti silnému světlu jemně prosvítat a při lehkém poklepu jasně zvonit. Není to stoprocentní důkaz hodnoty, ale může jít o první signál, že v ruce nedržíte obyčejnou keramiku. Rozhodující je pak odborné posouzení, protože rozdíl mezi cenným kusem a běžným nádobím může být pro laika nenápadný.
Než porcelán umyjete, vyfoťte značku
Kdo doma najde starý porcelán po prarodičích, neměl by s ním spěchat do myčky ani na něj brát agresivní čisticí prostředky. Právě nešetrné zacházení může poškodit dekor, glazuru nebo zlacení. Rozumnější je kus opatrně otřít nasucho, vyfotit celý předmět a pořídit ostrý detail spodní značky. S těmito snímky se dá obrátit na aukční dům, starožitníka nebo soudního znalce v oboru starožitností.
Zaprášený porcelán ve vitríně proto nemusí být jen věc, která překáží při úklidu. Může to být rodinná památka, zajímavý sběratelský kus i předmět s reálnou prodejní hodnotou. Ne každý starý talíř zaplatí dovolenou, ale než skončí v kontejneru nebo bazaru za pár korun, vyplatí se zjistit, co přesně máte doma.
zdroje: dotyk, aukro
