Článek
Cestovní kancelář zkrachovala a my jsme ze dne na den přišli o dovolenou i o jistotu, že své peníze ještě někdy uvidíme. Když jsme si na začátku roku vybírali letní dovolenou, měla jsem z toho radost jako malé dítě. S manželem jsme několik večerů seděli u počítače a porovnávali nabídky. Nakonec jsme se shodli na Egyptě. Nikdy jsme tam nebyli a oba jsme si říkali, že by bylo krásné na týden vypnout, užívat si moře a nemyslet na každodenní starosti.
Nebyla to zrovna levná záležitost. Několik měsíců jsme si odkládali peníze stranou a dovolenou zaplatili s dostatečným předstihem. O to větší radost jsme měli, když jsme měli všechno vyřízené. Termín odletu se blížil a já už v duchu přemýšlela, co si zabalím do kufru.
Těšili jsme se celé měsíce
Každý den jsem sledovala fotografie hotelu, kde jsme měli bydlet. Ukazovala jsem je dětem a společně jsme plánovali, co všechno budeme dělat. Syn se těšil na bazény a dcera zase na moře. Dokonce jsme si koupili nové plavky a několik drobností na cestu.
Přiznávám, že jsem letos dovolenou potřebovala víc než kdy jindy. Poslední měsíce byly náročné. V práci bylo hodně stresu, doma jsme řešili různé povinnosti a já měla pocit, že už opravdu potřebuji na chvíli vypnout. Představa týdne na slunci mi pomáhala zvládat i horší dny.
Pak ale přišlo jedno obyčejné ráno, na které asi dlouho nezapomenu. Seděla jsem u kávy a na telefonu mi vyskočila zpráva od známé. Ptala se mě, jestli jsme také měli objednaný zájezd přes stejnou cestovní kancelář.
Nepříjemná zpráva během několika minut změnila všechno
Nejdřív jsem nechápala, proč se ptá. Otevřela jsem internet a během několika vteřin mi zatrnulo. Na několika zpravodajských serverech se objevila informace, že cestovní kancelář ukončila činnost a míří do insolvence.
Pamatuji si ten pocit naprosto přesně. Několik minut jsem jen seděla a zírala na obrazovku. Pak jsem začala volat na zákaznickou linku. Nikdo telefon nezvedal. Zkoušela jsem to znovu a znovu. Bez výsledku.
Když jsem se později spojila s dalšími klienty prostřednictvím sociálních sítí, zjistila jsem, že nejsme jediní. Někteří měli odletět během několika dnů, jiní byli dokonce na cestě. Všichni hledali informace a snažili se zjistit, co bude dál.
Nejhorší bylo, že jsme neměli žádnou okamžitou náhradu. Dovolená byla zrušena a nový zájezd jsme si dovolit nemohli. Peníze jsme měli vázané v původní rezervaci a nebylo vůbec jasné, kdy a zda se nám vrátí.
Dětem jsme to vysvětlovali jen těžko
Nejtěžší část přišla večer. Museli jsme to říct dětem. Celé týdny poslouchaly, jak budeme létat letadlem, jak uvidí moře a jak si budou užívat hotelové bazény.
Syn se mě okamžitě zeptal, kdy tedy poletíme. Když jsem mu vysvětlila, že nikam nepojedeme, byl zklamaný. Dcera se snažila tvářit statečně, ale bylo vidět, že ji to mrzí. Upřímně mě to bolelo víc než ztracená dovolená.
S manželem jsme pak několik večerů přemýšleli, co uděláme. Mohli jsme zůstat doma a celé léto litovat toho, co se stalo. Jenže to by ničemu nepomohlo. Nakonec jsme si řekli, že zkusíme najít jinou cestu.
Nakonec pojedeme jen k přehradě
V našem kraji je krásná přehrada, kam jsme dříve jezdili na jednodenní výlety. Nikdy by mě nenapadlo, že tam letos strávíme dovolenou. Když jsme si ale sedli a spočítali možnosti, vyšlo nám to jako nejrozumnější řešení.
Pronajali jsme si malou chatku na několik dní. Není tam žádný luxusní hotel, žádné palmy ani all inclusive program. Je tam les, voda a klid. A čím víc se termín blíží, tím víc si uvědomuji, že možná právě to teď potřebujeme.
Samozřejmě mě pořád mrzí, že jsme o vysněnou dovolenou přišli. Když vidím fotografie známých z moře, občas mě napadne, jaké by to bylo, kdyby všechno dopadlo jinak. Na druhou stranu jsem si uvědomila jednu věc.
Dovolená není jen o místě. Je hlavně o lidech, se kterými ji trávíme. Můžeme být v luxusním resortu u Rudého moře a hádat se kvůli maličkostem. Stejně tak můžeme sedět večer u přehrady, opékat buřty a smát se společně jako rodina.
Pořád doufám, že se situace s cestovní kanceláří nějak vyřeší a že alespoň část peněz dostaneme zpět. To už ale teď nedokážu ovlivnit. Místo vzteku se snažím soustředit na to, co máme před sebou.
A tak letos místo Egypta pojedeme k přehradě. Není to plán, který jsme si vysnili. Možná ale nakonec vzniknou vzpomínky, na které budeme jednou vzpomínat ještě raději než na pobyt v hotelu u moře.
