Článek
Filmoví Básníci dodnes patří k sériím, které si Češi spojují s lehkostí, studentským humorem a hláškami, jež přežily celé generace. Jednou z nejvýraznějších postav byl africký student Numira Cassa Thombe, kterému všichni říkali Mireček. Usměvavý mladík s osobitou češtinou působil na plátně tak přirozeně, že si ho diváci okamžitě zapamatovali. Jeho představitel Joseph Dielle přitom nebyl herec v pravém slova smyslu. Do tehdejšího Československa přijel kvůli studiu filmu a televize, ne proto, aby se stal komediální legendou.
Z Konga na pražskou FAMU
Joseph Dielle se narodil v Konžské republice do mimořádně početné rodiny. Jeho otec měl dvě ženy a devatenáct dětí, takže rodinné vazby pro něj odmala znamenaly pevný základ. Už jako mladý se pohyboval kolem médií, pracoval v místní televizi jako moderátor a reportér a právě tam si ho měl všimnout československý velvyslanec. Díky stipendiu se dostal do Prahy, kde v roce 1982 nastoupil na FAMU a začal studovat filmovou a televizní režii. Pro mladého muže z Konga to byl úplně jiný svět. Praha mu nabídla vzdělání, nové kontakty i svobodu, na kterou později vzpomínal velmi silně.
Když režisér Dušan Klein hledal do pokračování Básníků zahraničního studenta, narazil na Dielleho právě mezi studenty FAMU. Joseph měl výrazný úsměv, bezprostřednost a přirozený komediální projev, který se nedal naučit. Natáčení pro něj navíc mělo i praktický význam, protože si studium v Praze částečně hradil sám a filmový honorář se mu hodil. Postava Mirečka v Jak básníci přicházejí o iluze rychle zlidověla a Dielle se objevil ještě v dalším díle Jak básníkům chutná život. Pro české diváky se stal tváří jedné éry, i když se po roce 1987 z tehdejšího Československa vytratil.
Návrat domů a život, který zničila válka
Po návratu do Konga se Dielle znovu věnoval médiím a v Pointe-Noire si vybudoval úspěšné profesní zázemí. Jenže konec devadesátých let přinesl občanskou válku, která zasáhla celou zemi i jeho rodinu. Televizní vysílání muselo být kvůli bojům přerušeno a jeho dům vyrabovali ozbrojenci. Joseph přišel o majetek, jistotu i většinu osobních památek. Zmizely také videokazety s Básníky a fotografie z pražských let. Z období v Československu mu nakonec zůstalo jen několik schovaných snímků a stará kožená taška značky Baťa.
Po letech ho v Kongu vypátrala česká novinářka Markéta Kutilová. Pro Dielleho bylo překvapením, že si ho lidé v Česku pořád pamatují a že se filmy s Mirečkem stále vysílají. Doma o své někdejší popularitě téměř nemluvil, takže ani jeho žena Josefína, děti a blízcí netušili, jak silnou stopu v české kultuře zanechal. Češtinu už téměř zapomněl, ale vzpomínky na Prahu v něm zůstaly. Nejvíc mu prý z českých chutí utkvělo pivo a slivovice. Jeho příběh proto není jen vzpomínkou na oblíbenou filmovou postavu. Je i připomínkou toho, jak nečekaně může život člověka vynést nahoru, vzít mu téměř všechno a přesto mu nechat důvod znovu se postavit na nohy.
