Článek
Houbařská sezóna dokáže být štědrá i v době, kdy už by řada lidí čekala spíš prázdné lesy. Jenže plné košíky nejsou vždycky dobrá zpráva. Mezi jedlými druhy se mohou objevit i houby, u kterých chyba při určení znamená vážné ohrožení života.
Za největší hrozbu se u nás často považuje muchomůrka zelená. Je právem obávaná, ale mezi mykology se dlouhodobě mluví také o pavučinci plyšovém. Ten je nebezpečný jiným způsobem. Nepřijde rychlá dramatická reakce hned po jídle. Právě naopak. Člověk může mít pocit, že je všechno v pořádku, zatímco jed v těle pomalu ničí ledviny.
Nenápadná houba, kterou lze splést s jedlými druhy
Pavučinec plyšový neboli Cortinarius orellanus roste od léta do podzimu. Objevuje se hlavně v listnatých a smíšených lesích, od nížin po pahorkatiny. Vyhovují mu chudší kyselé půdy a může růst samostatně i ve skupinách. Vázaný bývá na duby, lísky, buky nebo břízy.
V Česku nejde o běžnou houbu, což je vlastně štěstí. Přesto se vyplatí ji znát. Záludná je hlavně tím, že ji méně zkušení houbaři mohou zaměnit s druhy, které naopak sbírají cíleně. Uvádí se například možná záměna s liškou, ryzcem, penízovkou nebo václavkou.
Na první pohled má pavučinec plyšový oranžově hnědý až červenohnědý klobouk, obvykle široký zhruba 4 až 8 centimetrů. Povrch působí jemně sametově. Lupeny jsou u mladých plodnic okrově až zlatožluté, postupně ale tmavnou do výraznější skořicové barvy. Třeň bývá válcovitý, přibližně 3 až 10 centimetrů dlouhý, barevně podobný klobouku. Dužnina je ve třeni žlutá, v klobouku spíš hnědavá až načervenalá a po rozkrojení může mít jemně zemitou vůni.
Zkušený mykolog si podobných znaků všimne. Jenže běžný houbař často vybírá podle celkového dojmu. A právě to je problém. U takto nebezpečné houby nestačí říct, že „vypadá podobně“. Pokud si člověk není naprosto jistý, neměla by skončit v košíku vůbec.
Dlouho byla považována za jedlou
Dnes zní těžko uvěřitelně, že pavučinec plyšový byl u nás až do poloviny 20. století veden jako jedlá houba. Ve starších atlasech se proto mohou objevovat informace, které už neplatí. Jeho skutečná jedovatost se začala jasněji ukazovat až v 50. letech, zejména po hromadné otravě v Polsku. V Poznaňském vojvodství se tehdy otrávilo více než sto lidí a jedenáct z nich zemřelo.
Tehdy se ukázalo něco zásadního. Otrava pavučincem se nechová jako běžné zažívací potíže po špatném jídle. Mezi snědením houby a prvními příznaky může uplynout dva dny, ale také až tři týdny. Jde o mimořádně dlouhou dobu, kvůli které si lidé zdravotní potíže často vůbec nespojí s houbovým jídlem z minulých dnů.
Za nebezpečnost pavučince může toxin zvaný orellanin. Ten působí především na ledviny. Jeho množství v plodnicích kolísá, nejvíce ho ale bývá v kloboucích. Zrádné je, že než se otrava projeví navenek, jed už může v organismu způsobovat vážné škody.
Když se příznaky objeví, bývá pozdě
Pokud člověk sní jen malé množství pavučince, nemusí dlouho cítit vůbec nic. Při větším množství se mohou první potíže objevit zhruba čtvrtý den. Patří mezi ně průjem, zvracení, zimnice a výrazná únava. Jenže tím nejhorším nejsou samotné zažívací příznaky.
Jak otrava postupuje, přidává se nejprve časté močení. Později se močení může naopak výrazně omezit nebo úplně vymizet. Typické jsou také silné bolesti v bedrech, velká žízeň, sucho v ústech nebo bolesti svalů. V té době už může být poškození ledvin velmi vážné.
Průběh otravy může být akutní i chronický. Léčba je složitá, protože specifický protijed není známý. Pacienti často končí na dialýze, dostávají podpůrné léky a lékaři se snaží udržet funkci organismu. U těžkých případů ale může být následkem transplantace ledviny, a v nejhorším případě smrt.
Nejlepší rada je jednoduchá: pavučince nesbírat
Otravy pavučincem plyšovým nejsou časté. To ale neznamená, že je možné je brát na lehkou váhu. Právě vzácnost houby může být zrádná, protože ji mnoho houbařů nezná tak dobře jako muchomůrku zelenou. A když se chyba stane, následky bývají mimořádně těžké.
Proto dává smysl jednoduché pravidlo: nesbírat houby, které člověk bezpečně nezná. U pavučinců se navíc doporučuje ještě větší opatrnost. Pro amatérského houbaře je nejrozumnější nechat celou tuto skupinu v lese a nepokoušet se určovat, který druh by mohl být neškodný. Košík hub má být radost, ne riziko. U pavučince plyšového se totiž chyba často pozná až příliš pozdě.
Zdroje:
