Článek
Napadá stovky druhů rostlin, ničí listy, květy, plody i kořeny a jeho larvy dokážou během krátké doby poškodit rozsáhlé trávníky. V Česku zatím potvrzený výskyt hlášen nebyl, jenže nálezy v okolních zemích ukazují, že riziko už není vzdálené.
Brouk z Asie, který jinde páchá obrovské škody
Listokaz japonský, latinsky Popillia japonica, patří mezi škůdce, u nichž je největším problémem právě nenápadný začátek. Dospělý brouk není velký, měří jen několik milimetrů, má kovově lesklé tělo a zelenoměděné zbarvení. Kdo ho nezná, může ho snadno přehlédnout nebo si ho splést s jiným druhem brouka, který se v české přírodě běžně vyskytuje.
Původně pochází z východní Asie, především z Japonska a okolních oblastí. Tam nepůsobí tak ničivé škody jako v jiných částech světa, protože ho v přirozeném prostředí drží pod kontrolou predátoři a další přirozené mechanismy. Jakmile se ale dostal mimo svůj původní areál, začal představovat vážný problém pro zemědělství, zahrady, sady, vinice i okrasnou zeleň.
Druh byl vědecky popsán už v 19. století, v roce 1841. Do povědomí odborníků se ale výrazněji dostal až poté, co se rozšířil mimo Asii. V Severní Americe byl zaznamenán už v roce 1916 v americkém New Jersey. Podle odborných zdrojů se tam pravděpodobně dostal v zásilce rostlin nebo zeminy. A právě to je jeden z důvodů, proč se ho dnes obávají i evropské státy.
Do Evropy se nešíří jen vlastním letem
Listokaz japonský není brouk, který by překonal celý kontinent jen vlastní silou. Dospělci sice umí létat a dokážou se přesouvat mezi rostlinami, mnohem větší riziko ale představuje nechtěné zavlékání člověkem. Larvy mohou být ukryté v půdě u kořenových balů rostlin, v substrátu nebo u sadby. Dospělý brouk se zase může dostat na delší vzdálenosti jako černý pasažér v dopravě, v nákladu nebo v zavazadlech.
To je důležité hlavně pro zahrádkáře, kteří nakupují rostliny v zahradnictvích, na trzích nebo přes internet. Riziko neznamená, že by měl člověk každou rostlinu podezírat. Znamená ale, že se vyplatí kontrolovat kořenový bal, půdu i listy, zvlášť u rostlin pocházejících ze zahraničí nebo z oblastí, kde se škůdce už objevil.
Na evropské pevnině byl listokaz japonský výrazněji zaznamenán v roce 2014 v severní Itálii, kde se mu podařilo uchytit a šířit. Později se objevil také ve Švýcarsku. Jednotlivé nálezy byly potvrzeny i v dalších evropských zemích včetně Německa. Právě německé záchyty jsou pro Česko podstatné, protože ukazují, že se škůdce může dostávat stále blíž.
V Česku se po něm pátrá preventivně
Česká republika zatím podle dostupných informací nepatří mezi země s potvrzeným výskytem listokaze japonského. To je dobrá zpráva, ale ne důvod k přehlížení problému. U invazních škůdců často rozhoduje čas. Pokud se podaří zachytit první jedince nebo první ohnisko včas, existuje šance šíření zastavit. Pokud se druh v krajině usadí a rozmnoží, boj s ním bývá mnohem složitější, nákladnější a méně úspěšný.
Listokaz japonský je v Evropské unii zařazen mezi karanténní škodlivé organismy. To znamená, že se nejedná o běžného brouka, jehož výskyt by bylo možné brát jen jako nepříjemnost na zahradě. Při podezření na nález je potřeba informovat příslušné odborníky, aby mohli druh ověřit a případně zahájit další kroky.
V Česku se monitoringem a řešením podobných případů zabývá Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Lidé mohou podezřelý nález nahlásit také přes platformu Najdi.je, kde se k formuláři přikládá fotografie, datum a místo nálezu. Důležité je, že nález musí následně ověřit odborník. Laické určení totiž u tohoto druhu nestačí.
Poznat ho není úplně jednoduché
Na první pohled může listokaz japonský připomínat jiné brouky z čeledi vrubounovitých. Zaměnitelný je například s listokazem zahradním, chrousty, zlatohlávky nebo dalšími podobně velkými druhy. Právě proto odborníci nedoporučují dělat rychlé závěry jen podle jedné fotografie z internetu.
Dospělý listokaz japonský bývá dlouhý přibližně 8 až 12 milimetrů a široký asi 5 až 7 milimetrů. Má kovově lesklé tělo, zelenou hlavu a štít, krovky mohou být zelené, hnědavé až měděné. Jedním z nejdůležitějších znaků jsou bílé chomáčky chloupků po stranách zadečku. Právě ty pomáhají odlišit ho od některých našich běžných druhů.
Podezřelé může být i samotné poškození rostlin. Dospělci vyžírají listovou čepel mezi žilkami, takže listy mohou působit jako zeskeletované. Napadené části hnědnou, zasychají, někdy opadávají. Brouci se navíc často shlukují na konkrétních rostlinách, takže jedna rostlina může být silně poškozená, zatímco vedlejší zůstávají na první pohled téměř bez úhony.
Nejde jen o listy. Larvy ničí kořeny
Zahrádkáři by neměli sledovat jen listy, květy a plody. Stejně závažný problém se skrývá pod zemí. Larvy listokaze japonského žijí v půdě a požírají kořeny rostlin. Nejčastěji se spojují s travními porosty, což je důvod, proč tento škůdce ohrožuje nejen zahrady, ale i parky, pastviny, sportovní areály a golfová hřiště.
Poškození se může projevit nenápadně. Trávník začne žloutnout, slábnout a místy odumírat. Člověk si toho zpočátku nemusí všimnout nebo problém přisoudí suchu, nedostatku živin či běžným chorobám. Při silnějším napadení ale mohou vznikat rozsáhlé poškozené plochy, které se špatně obnovují.
Dospělí brouci napadají úplně jiné části rostlin než larvy. Živí se listy, květy a plody. Škody tak mohou být dvojí. Nahoře zůstávají poškozené listy, zničené květy a neprodejné plody, zatímco pod zemí larvy oslabují kořeny a celou rostlinu. V sadech, školkách nebo vinicích by podobné napadení mohlo znamenat nejen estetickou škodu, ale i přímou finanční ztrátu.
Na jídelníčku má stovky rostlin
Jedním z důvodů, proč se listokaz japonský řadí mezi tak obávané druhy, je jeho mimořádně široký okruh hostitelských rostlin. Nezaměřuje se na jednu plodinu, kterou by bylo možné jednoduše hlídat. Uvádí se více než 300 druhů rostlin, na nichž může škodit.
Napadá ovocné stromy, listnaté dřeviny, vinnou révu, růže, okrasné keře, chmel, kukuřici, sóju i další zemědělské a zahradní rostliny. Z pohledu běžného člověka to znamená, že riziko se netýká jen velkých pěstitelů. Potenciálně ohrožená může být i běžná zahrada s trávníkem, růžemi, ovocnými stromky nebo okrasnou výsadbou.
V lesních školkách by mohl škodit na mladých sazenicích listnatých dřevin. Ve vinicích a sadech by mohl snižovat kvalitu úrody. U okrasných rostlin by zase znehodnocoval vzhled výsadeb. A u trávníků by poškození larvami mohlo připomínat problém, který se objeví najednou, přestože se pod povrchem vyvíjel delší dobu.
Proč odborníci nechtějí čekat
U invazních druhů bývá největší chybou uklidňování, že „jeden brouk nic neznamená“. Právě první záchyty jsou ale chvílí, kdy má zásah největší smysl. Pokud by se listokaz japonský v Česku usadil, pomohlo by mu několik faktorů. Má dostatek hostitelských rostlin, krajina mu nabízí sady, zahrady, trávníky i okrasnou zeleň a v Evropě nemá stejný tlak přirozených nepřátel jako v původní domovině.
Není nutné propadat panice. Je ale rozumné vědět, jak brouk vypadá, jaké škody způsobuje a kam podezření nahlásit. Zvlášť důležité je to v době, kdy jsou dospělci aktivní na rostlinách a dají se lépe spatřit. Při nálezu podezřelého brouka je nejlepší pořídit kvalitní fotografii, zaznamenat místo a rostlinu, na které se objevil, a předat informaci odborníkům.
Listokaz japonský je ukázkou škůdce, který na první pohled nepůsobí dramaticky. Jenže právě podobné druhy dokážou po zavlečení změnit situaci v zahradách, sadech i krajině velmi rychle. Česko má zatím výhodu v tom, že oficiálně potvrzený výskyt nemá. Tato výhoda ale vydrží jen tehdy, pokud se první případné nálezy neztratí mezi běžnými brouky, kterých si nikdo nevšiml.
Zdroje použité ke zpracování textu:
