Článek
Lidé si rádi počítají, kolik asi vydělává někdo druhý. Stačí maličkost. Zákaznice zaplatí za ošetření 1 200 korun, v duchu si přihodí, že kosmetička jich za den zvládne klidně šest, a hned je z toho 7 200 korun. Za měsíc by to mohlo být i přes 140 tisíc. A to se do výpočtu nezapočítaly dražší procedury, jako je mikrojehličkování, chemický peeling nebo ošetření přístrojem. Závěr bývá pro mnohé jasný. Dělat kosmetičku se musí vyplácet až nestydatě.
Jenže realita je výrazně skromnější. Petra, která provozuje malý salon ve městě do 40 tisíc obyvatel, upozorňuje, že vysoký obrat ještě zdaleka neznamená vysoký příjem. „Když mám plno a nic se nepokazí, zbyde mi po zaplacení všeho a odložení peněz na daně něco málo nad minimální mzdu. A to je dobrý měsíc,“ říká. Právě pohled na skutečné náklady často změní názor i ženám, které dosud mlčky předpokládaly, že na nich salon vydělává jmění.
Obrat vypadá hezky, dokud nezačnete odečítat
Většině zákaznic je jasné, že to, co kosmetička za měsíc vybere, si nemůže celé nechat. Odečtou nájem, někoho napadne i to, že jde o živnostnici, a připočtou odvody. A pořád jim z toho vychází slušná částka. Jenže to, co musí jedna hodina práce ve skutečnosti pokrýt, je mnohem delší seznam, než si kdokoli z křesla dokáže představit.
Kosmetička poskytuje službu, za kterou stojí roky placeného vzdělávání a spousta nákladů, které zákaznice nikdy nevidí. Nejde jen o krémy a séra. Jde o přístroje, které stojí klidně 80 až 150 tisíc korun a musí se z něčeho splatit. Jde o jednorázový materiál ke každému ošetření, o sterilizaci, o praní a žehlení ručníků, o pojištění salonu i o rezervační systém a terminál na platby kartou. K tomu se přidává nájem, zálohy na energie, internet a pravidelná doškolování, bez kterých kosmetička za pár let vypadne z trhu.
Příklad z malého města
Petra s námi sdílela svůj měsíční rozpis. Za klasické pleťové ošetření si neúčtuje víc než 1 200 korun a jedna návštěva jí zabere zhruba hodinu čisté práce. K tomu si ale musí připočítat dalších dvacet minut na úklid, dezinfekci a přípravu lehátka pro další zákaznici. Tyto minuty nikdo neplatí.
„Zažila jsem chvíle, kdy jsem chtěla salon zavřít a jít někam do zaměstnání, kde po mně nikdo nebude chtít, abych pořád ještě platila ze svého,“ svěřila se. „Vedu vlastně malou firmu, padám únavou, a do toho čas od času přijde někdo s tím, že jsem drahá. To člověka pořádně zamrzí.“
Čistý zisk bývá nižší, než by kdokoli čekal
Největší pravidelné náklady tak dosahují necelých 40 tisíc měsíčně. A to do nich Petra nezapočítala reklamu na sociálních sítích, kterou spouští vždy, když jí váznou objednávky, ani drobnosti, jako je káva pro zákaznice, prací prostředky nebo likvidace odpadu z ošetření.
Tržby má proměnlivé. Jsou týdny, kdy je objednaná do posledního místa, a pak přijdou dny, kdy odbaví dvě klientky a zbytek odpoledne čeká, jestli někdo nezavolá. Většinou se měsíčně dostane na obrat kolem 75 tisíc korun. Po odečtení nákladů jí tedy zbyde zhruba 35 tisíc. A i z těch musí odkládat peníze na daně a do rezervy.
Největší problém? Nemoc a prázdné lehátko
Petra přiznává, že po zaplacení všeho jde pořád o částku, se kterou se dá fungovat. Vrásky jí ale dělají chvíle, kdy se příjem zastaví. Když onemocní nebo si vezme volno, výdělek zmizí ze dne na den, zatímco nájem, splátky přístrojů i pojistné běží dál a nikoho nezajímá, že salon zůstal zavřený.
Aby měla každý měsíc jistých alespoň 30 tisíc čistého, může si do rezervy odkládat sotva pár tisíc. Ty pokryjí daně a zhruba měsíční výpadek příjmu během roku. Na obnovu drahých přístrojů, na delší nemoc nebo na další školení už ale nezbyde nic. A tak i s na první pohled pěkným obratem končí stejně jako spousta jiných živnostníků. Když přijde nečekaný výdaj, ukrojí si ho z vlastní dovolené.
Její náklady jsou následující:
Nájem salonu: 11 000 Kč
Zálohy na energie: 3 500 Kč
Minimální odvody na zdravotní a sociální pojištění: 9 020 Kč
Přípravky a jednorázový materiál: 9 500 Kč
Splátka přístrojů, internet, rezervační systém: 6 800 Kč
Zdroje:
autorský text
