Článek
Prezident Petr Pavel na několik dní opustil Pražský hrad a zamířil do Milána, které se připravuje na zimní olympijské hry. Do Itálie dorazil v pátek a od začátku bylo jasné, že nepůjde o krátkou zdvořilostní návštěvu. Čeká ho nabitý program a tempo, které by obstálo i u profesionálních sportovců. Součástí jeho cesty je řada pracovních setkání i oficiálních akcí, přičemž chybět nemohl ani slavnostní zahajovací ceremoniál her.
Už první den pobytu měl jasný program. Společně se slovenským prezidentem Peterem Pellegrinim se podílel na slavnostním otevření Českého olympijského domu a večer zamířila přímo na tribunu, kde sledovala utkání českých hokejistek. Svou podporu týmu pak dala najevo i veřejně. Na sociálních sítích sdílela sérii snímků z Milána a připojila k nim vzkaz, který jasně ukázal, že výsledek zápasu nebyl tím hlavním. Vyzdvihla týmového ducha i odhodlání, s jakým Češky nastoupily proti Švýcarsku, a připomněla, že olympijská cesta tímto zápasem nekončí. Navzdory porážce z jejího vyjádření bylo cítit povzbuzení, respekt a víru v další pokračování turnaje.
Pod příspěvkem se rychle začaly objevovat reakce, ve kterých lidé nešetřili sympatiemi. Někteří připomínali staré sportovní vzpomínky a s nostalgií psali, že je těší, že má Česko po letech znovu důstojnou reprezentaci na světové úrovni. Jiní se zase zastavovali u celkového dojmu a otevřeně vyjadřovali obdiv, tedy k prezidentovi, k první dámě i k atmosféře, kterou snímky vyvolávaly. Z komentářů bylo cítit hlavně to, co se na sociálních sítích neobjevuje často: upřímnou radost a pocit hrdosti.
V debatě se nakonec objevila i otázka, která byla sice položená s nadsázkou, ale přesto zaujala. Jeden z komentujících se lehce pobaveně zeptal, zda by se v budoucnu nemohlo stát, že by po Petru Pavlovi stanula v čele země jeho manželka. Narážka na možnou první prezidentku sklidila nečekaně pozitivní odezvu a rychle si našla podporu dalších hlasů. Mnozí z nich se shodovali v tom, že představa Evy Pavlové na Pražském hradě jim nepřipadá nijak vzdálená ani nereálná — spíš naopak. Podle některých by šlo o přirozené pokračování role, kterou už dnes ve veřejném prostoru velmi nenápadně, ale jistě zastává.
