Hlavní obsah

Po staré lampě z ČSSR pátrají sběratelé z celého světa a platí za ni majlant. Poznáte ji podle tvaru

Foto: Wikimedia Commons/Siarhei Besarab/CC BY-SA 4.0

Zaprášené lampy z dob socialismu by spousta lidí odvezla do sběrného dvora. Vypadají totiž jako kusy plechu, které doma nikomu nechybí. Jenže právě mezi tímhle haraburdím se skrývají poklady, po nichž dnes baží milovníci retra i znalci designu.

Článek

Pražské družstvo NAPAKO vyrábělo v padesátých a šedesátých letech minulého století natolik osobité modely stolních lamp, že je dnes sběratelé a obdivovatelé designu doslova vyvažují zlatem. Řeč je hlavně o ikonických solitérech, jejichž hodnota na trhu rok od roku stoupá a obchodníci za ně shrábnou tisíce, mnohdy i desetitisíce korun.

Charakteristický tvar: trojnožka z dílny Josefa Hůrky

Nejvíc ceněné jsou mezi sběrateli velké stojací lampy, kterým se přezdívá trojnožky. V šedesátých letech je navrhl designér Josef Hůrka a vůbec nejžádanější je dnes legendární typ 1705. Lampa stojí na třech subtilních kovových nohách a nese mohutné stínidlo ve tvaru protáhlého válce či kuželu, často doplněné výrazně barevným lakem.

Tyhle stojací kousky jsou v současnosti celosvětovým hitem stylu Mid-Century Modern a architekti je shánějí do luxusních interiérů. V původním, neponičeném provedení představují skutečný designérský klenot, po kterém je poptávka obrovská.

Stará lampa v ceně malého jmění

Comeback československých svítidel je sám o sobě fascinující příběh. Obyčejné, sériově vyráběné stolní lampičky s husím krkem se v zachovalém stavu prodávají zhruba za patnáct set až tři tisíce korun. U vzácných designových modelů ale platí úplně jiné ceníky.

Jakmile projdou profesionální renovací, při níž se citlivě obnoví elektroinstalace, vyleští se původní chrom a zachová autentický lak, vyšplhají částky raketově nahoru. U ikonických stolních modelů se cena obvykle drží mezi sedmi a dvanácti tisíci korun. Jejich oblibu ostatně potvrzuje i kurátorka Jana Pauly ve svém textu na webu Funkcionalista.

Tím největším jackpotem jsou ovšem zmíněné stojací trojnožky a vzácné předválečné funkcionalistické exempláře. Za ty sběratelé v designových obchodech a na aukcích nechávají deset až pětadvacet tisíc korun.

Lákají zájemce z celého světa

Na mezinárodním trhu se starožitnostmi patří tyhle kousky k naprosto vyhledávanému zboží. Strohý design z lakovaného plechu a ohýbané oceli má totiž nadčasovou eleganci, která dnes přitahuje movité kupce napříč kontinenty.

Vedle vzhledu rozhoduje u zákazníků i poctivá kvalita československé práce. Právě proto západní Evropa i Spojené státy propadly mánii po původním východoevropském designu.

Zatímco západní pulty začal v šedesátých letech zaplavovat levný plast, v družstvu NAPAKO se dál sázelo na poctivé materiály. Konkrétně na těžký kov, sytě nanesený chrom a kvalitní trojvrstvé opálové sklo.

Pražské družstvo přitom nebylo jediným domácím výrobcem, který tehdy určoval trendy. Sběratelé dnes loví i další ikonická tuzemská svítidla, třeba stojací lampu EXPO 58 z podniku Lidokov, která dokonale vystihuje tehdy populární bruselský styl.

Poctivá československá kvalita

Abychom pochopili, odkud se ta výjimečná úroveň vzala, musíme se vrátit k samému zrodu značky. V roce 1919 se v Praze dala dohromady hrstka drobných živnostníků, mistrů tradičních českých řemesel, a založila výrobní družstvo. Název NAPAKO vznikl spojením prvních písmen jejich profesí, tedy nástrojaři, pasíři a kovotlačitelé.

Během meziválečných let si firma vybudovala renomé kvalitního výrobce svítidel a její lampy zazářily i na prestižních zahraničních výstavách. Po druhé světové válce podnik dál rostl a v šedesátých letech už patřil k absolutní špičce československého světelného designu.

Historický význam osvětlovací techniky u nás dokládá ostatně i Národní technické muzeum, které ve svých sbírkách opatruje řadu svítidel NAPAKO i prototypy z pozůstalosti designéra Josefa Hůrky.

Dnes se hojně traduje mýtus, že každou starou retro lampu má na svědomí nejslavnější konstruktér družstva Josef Hůrka. Spousta designových skvostů je ale dílem Michaela Jakubce. Právě jemu se připisuje řada nejznámějších stolních lamp šedesátých let včetně té vůbec nejrozšířenější, jejíž ploché stínidlo připomíná létající talíř a lidově se jí říká UFO.

Hůrka byl naopak mistrem velkých forem a přísné geometrie. Jeho rukopis tvořily čisté linie, asymetrie a důraz na funkční jednoduchost. Přesně tyhle přednosti se naplno projevily v jeho dnes ikonických stojacích lampách. Z obyčejného kusu ohýbaného plechu a trubky uměl vykouzlit elegantní designérské dílo.

Zdroje:

autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz