Článek
Svatba za minulého režimu byla událost, na kterou se dlouho spořilo a kde se dárky příliš nelišily. Hosté sázeli na jistotu. Chtěli něco, co bude novomanželům dlouho sloužit a zároveň ukáže, že do domácnosti přišel pořádný kus věci. Tak se stalo, že se ve stovkách tisíc bytů objevovaly skoro stejné předměty. Porcelánové soupravy, broušené sklo, sytě modré sady nebo dekorativní sošky. Hodně z nich skončilo ve vitríně jako paráda pro návštěvy a desítky let se s nimi nesmělo hnout. A přesně tohle zboží se teď vrací zpátky do oběhu, jen už ne jako vybavení domácnosti, ale jako vyhledávané starožitnosti.
Porcelánové soupravy jako symbol nového začátku
Jídelní servisy patřily mezi vůbec nejčastější svatební dary. Většinou šlo o kompletní sady talířů, mís a šálků, které měly stvrdit, že mladý pár začíná žít doopravdy a má pořádně zařízeno. Výroba porcelánu měla u nás dlouhou a silnou tradici a některé značky držely vysokou kvalitu i v dobách, kdy se v obchodech moc na výběr nedostávalo.
Sběratelé dnes hledí především na stav a na to, jestli je sada úplná. Nejvíc si cení celých zachovalých souprav bez oťukaných okrajů, ideálně s původním dekorem a s čitelnou značkou výrobce. Často přitom rozhoduje právě kompletnost, ne to, jak je kus starý. Jeden chybějící talíř dokáže srazit cenu výrazně dolů.
Druhá klasika svatebního stolu mířila do severních Čech, do okolí Nového Boru s jeho dlouhou sklářskou historií. Broušené vázy, mísy nebo sady sklenic znamenaly malý kousek luxusu, jaký si tehdejší domácnost mohla dovolit. Těžké křišťálové kusy s výrazným brusem se ve vitríně rozzářily pokaždé, když na ně dopadlo světlo.
Dneska po tomhle skle lidé sahají hlavně kvůli řemeslné práci a vzhledu, který se nečekaně trefil do současné záliby v retru a v poklidnějším, méně uspěchaném způsobu bydlení. To, co rodiče schovávali za sklem a báli se toho dotknout, se vrací do módy a znovu se po něm shánějí kupci.
Kobaltová modř, kterou si pamatuje skoro každý
Mezi dary, které se nedaly přehlédnout, patřil kobaltový porcelán. Sytě modrá barva doplněná bílými nebo zlatými detaily působila slavnostně a draze i ve světě, kde se nedalo zrovna vybírat z plných regálů. Nejčastěji šlo o čajové nebo kávové soupravy, které se staly chloubou vitrín v obývacích pokojích.
Modré sady se teď vracejí do obliby právě díky té výrazné barvě a vzhledu. Sběratelé ocení hlavně kusy bez prasklin a s dochovanými značkami, podle kterých se dá ověřit, odkud porcelán pochází. Bez původního označení hodnota citelně klesá.
Samostatnou kapitolou jsou porcelánové sošky značky Royal Dux. Tyhle dekorativní figurky se braly jako dárek pro náročnější, něco, co se jen tak nedávalo. Elegantní tvary, jemné propracování a charakteristická narůžovělá porcelánová hmota se staly poznávacím znamením značky.
Sošky se obvykle stavěly na čestné místo v obývacím pokoji, aby bylo na první pohled vidět, že domácnost na něco má. Dnes patří mezi žádané sběratelské kousky, a to zvlášť u starší výroby nebo u méně obvyklých modelů, kterých se zachovalo málo.
Co rozhoduje o tom, kolik kus stojí
Stejně jako u jiných starých předmětů ani tady neplatí, že vyšší věk automaticky znamená vyšší cenu. Klíčové je, v jakém je věc stavu, jestli je sada celá a jestli někdo do předmětu v minulosti nezasahoval nebo ho nepoškodil. Velkou váhu má také jméno výrobce a samotný design.
Celé soupravy mají proti jednotlivým kusům výrazně navrch. U některých značek a dekorů se navíc cena dokáže pořádně rozejít podle toho, jak velký zájem o ně zrovna na trhu panuje. Co se loni prodávalo za pár stovek, může dnes vyletět na desetitisíce, a naopak.
Věc, která kdysi znamenala hlavně užitečné vybavení do nové domácnosti, se dnes ocitá v úplně jiné roli. Porcelán a sklo, které desítky let trpělivě stály ve vitrínách a sloužily nanejvýš na koukání, se stěhují do sbírek nebo zpátky na trh se starožitnostmi.
Dřív měly tyhle dárky připomínat začátek manželství. Teď spíš připomínají dobu, kdy se věci vyráběly s důrazem na trvanlivost a poctivé řemeslo. A právě v tom je nejspíš důvod, proč jejich hodnota znovu roste. Možná stojí za to nakouknout do staré vitríny po prarodičích dříve, než ji někdo vyklidí do sběrného dvora.
Zdroje: autorský text
