Článek
Když takový předmět uvidíte poprvé, snadno ho zaměníte za kousek z muzejní vitríny než za něco, co by mohlo viset v obýváku. Propracované bronzové prvky, spojení dřeva, perleti a kovu, nápadná sochařská výzdoba a mohutné rozměry. Takzvané Boulle hodiny představují jednu z nejvýraznějších ukázek francouzského uměleckého řemesla devatenáctého století. A přesně tyto exempláře se dnes dražebně obchodují po celém světě, přičemž jejich výsledná částka dokáže zaskočit i ostřílené sběratele.
Odkud se vzal název Boulle
Pojmenování míří k osobnosti francouzského mistra André-Charlese Boulleho, jenž se proslavil svébytným spojováním dřeva, mosazi a želvoviny do jednoho celku. Tahle technika se postupem času přesunula také do tvorby nábytku a ozdobných hodin, hlavně v osmnáctém a devatenáctém století.
Hodiny zhotovené tímto způsobem, mezi odborníky vedené jako salonní kusy či takzvané cartel clocks, mířily do honosných interiérů. Zdobily paláce, měšťanské příbytky i sídla diplomatů. Nešlo přitom o pouhé sledování času, ale spíš o demonstraci společenského postavení a vytříbeného vkusu. To je také důvod, proč jsou tak bohatě vypravené. Každý jednotlivý prvek měl vyvolat dojem přepychu, klidně až nápadného.
Léta mezi rokem 1830 a 1840 byla ve Francii obdobím, kdy se řemeslo dotáhlo do mimořádné kvality. Pařížští hodináři ruku v ruce s bronziéry chrlili předměty, ve kterých se snoubila technická dokonalost s opravdovou sochařskou prací.
Na řadě z nich najdete signaturu „A Paris“, jež dokládá, že kus vznikl v některé z tehdejších pařížských dílen. A právě takové exempláře dnes patří mezi sběrateli k nejžádanějším.
Strojek tu zdaleka není to hlavní
U Boulle hodin nehraje prim samotný mechanismus. Často je naopak rozhodující především jejich skříň. Typickým rysem bývají bohaté bronzové ornamenty, dále alegorické figurky v podobě postav, zvířat či mytologických výjevů, kombinace tmavého dřeva s kovem a v neposlední řadě ruční zpracování každičkého detailu. U některých kousků jde doslova o drobné sochařské kompozice, ve kterých je ciferník jen jednou ze součástí celku.
Na aukcích se podobné hodiny prodávají v hodně širokém rozpětí. Vše záleží na původu, zachovalosti, podpisu hodináře i celkové úrovni řemesla. U těch nejlepších kousků z devatenáctého století, obzvlášť pokud jsou úplné, funkční a v dobré kondici, se ceny pohybují v desítkách tisíc eur.
U skutečně výjimečných exemplářů s nevšední výzdobou nebo zajímavým původem mohou vystoupat ještě výrazně výš. V přepočtu se tak některé kusy dostávají k částkám okolo statisíců korun, v krajních případech i nad ně. Je ovšem férové dodat, že tady nemluvíme o obyčejných „starých hodinách z půdy“. Propast mezi průměrným kouskem a špičkovým sběratelským objektem je obrovská.
Když se z času stává sběratelský poklad
Poptávka po těchto hodinách v posledních letech roste. Nejsou to přitom jen sběratelé, ale i interiéroví designéři, kteří staré kusy umisťují do moderních prostorů jako nápadný kontrastní akcent.
Dávné pařížské hodiny tak už dávno nejsou pouhou historickou kuriozitou. Mění se v předmět, který v sobě spojuje umění, řemeslo i investici. A právě proto se občas přihodí, že někdo objeví na půdě nebo v pozůstalosti věc, jež tam ležela celá desetiletí, a teprve pak zjistí, že její hodnota může být mnohonásobně vyšší, než si kdo dokázal představit.
Boulle hodiny nevyprávějí jen o přesnosti. Vyprávějí o době, kdy se čas vnímal jinak a kdy i obyčejný funkční předmět dokázal být zároveň uměleckým dílem. Dnes připomínají spíš zaniklý svět než běžnou domácí věc. A možná právě v tom tkví důvod, proč jejich cena pořád stoupá.
zdroje: autorský text
