Článek
Vlasta Parkanová se narodila 21. listopadu 1951 v Praze. Dětství ale neprožila v hlavním městě. Vyrůstala v Táboře, kde žila s maminkou a prarodiči. Právě tam si postupně nacházela vlastní cestu světem, který pro ni nebyl jednoduchý. Už od útlého věku ji přitahovala hudba a literatura. Byla pro ni útočištěm i způsobem, jak se vyrovnávat s pocitem osamění, který ji v dospívání provázel. V letech 1967 až 1970 studovala na táborském gymnáziu.
Do jejího života tehdy výrazně zasáhly politické události konce šedesátých let. V červenci 1968 podala přihlášku do Klubu angažovaných nestraníků a invazi vojsk Varšavské smlouvy prožila přímo v Táboře. Atmosféru tehdejších dní si zaznamenávala na fotoaparát. O rok později se v Praze účastnila demonstrací při prvním výročí okupace.Nejprve se stala poslankyní Federálního shromáždění, později i členkou Poslanecké sněmovny, kde působila od roku 1997.
Během své politické kariéry prošla KDU-ČSL a nakonec zakotvila v TOP 09. Právě v této době se definitivně zařadila mezi výrazné tváře porevoluční politiky, které nezůstaly jen u paragrafů a zákonů, ale zapsaly se i do paměti lidí. Od roku 2012 čelila Vlasta Parkanová trestnímu stíhání kvůli nákupu transportních letounů CASA. Policie tehdy tvrdila, že stát kvůli postupu při nákupu přišel o 658 milionů korun, mimo jiné proto, že si nenechal zpracovat znalecký posudek k ověření ceny letounů. U soudu se ale tato verze nikdy nepodařila prokázat. Celá kauza se nakonec táhla téměř deset let.
Trestní stíhání a politika, která ji změnila život
Nejtěžší pro ni nakonec nebyla samotná kauza, ale všechno, co následovalo po zveřejnění této kauzy. Nikdy si nepřipouštěla, že by mohla skončit ve vězení, protože věřila v český právní systém.Vždy si byla stoprocentně jistá, že dělala věci správně, přesně tak, jak určuje právní řád. Bojovala za svobodu a demokracii a snažila se Českou republiku zastupovat v tom nejlepším světle. Právě proto pro ni bylo velmi bolestné veřejné ponížení a pocit, že lidé uvěřili obvinění, které vnímala jako naprosto absurdní a mimo realitu.
V říjnu 2021 byla pravomocně zproštěna obžaloby a o dva měsíce později nejvyšší státní zástupce potvrdil, že je celá věc definitivně uzavřená. Tím se sice uzavřela jedna kapitola spisu, ale pro ni samotnou se v tu chvíli začala psát nová životní kapitola. Lidé se na ni stále dívali skrz prsty a většina z nich si ji zaškatulkovala jako „podvodnici“. Ani fakt, že soud rozhodl o její nevinně nepomohl k tomu, aby se její veřejná vizitka vylepšila.
Ačkoliv by se dalo čekat, že s osvobozením přijde i úleva, u Vlasty Parkanové to tak vůbec nebylo. Místo klidu následovalo několik velmi těžkých let, během nichž přišla o maminku a další jí blízký člověk vážně onemocněl. Sama Parkanová dnes otevřeně přiznává, že se tehdy často uzavírala do sebe a měla pocit, že propadne depresím. Byl to její způsob, jak se bránit tlaku a souběhu všech těchto událostí.
Zdravotní komplikace a strach z veřejného dění
V roce 2024 se ke všem velkým problémům a strachům přidaly i její vlastní zdravotní potíže. O téhle kapitole svého života veřejně mluvit nechce, ale netají se tím, že šlo o jednu z nejtěžších etap jejího života. Nakonec se ale stav začal zlepšovat a právě to dnes popisuje jako zlom, kdy se věci pomalu obrátily k lepšímu.
Opřít se mohla hlavně o nejbližší rodinu a přátele. Zůstali při ní i ve chvílích, kdy sama neměla sílu s kýmkoli se vídat. Otevřeně dokonce prozradila, že velkou roli sehrála i psychiatrická péče, díky které byla schopná aspoň základně fungovat, zajímat se o dění kolem sebe a postupně si svůj příběh zasadit do širších souvislostí. Dnes už mezi lidi chodí mnohem uvolněněji a když ji někdo pozná, reakce jsou podle ní většinou milé a vstřícné.
Po roce 2021 se Vlasta Parkanová zcela stáhla jak z politiky, tak z veřejného dění. Potřebovala si od všeho odpočinout, nadechnout se a dát dohromady vlastní život. Zkušenost, kterou si prošla, byla lidsky nesmírně vyčerpávající, a tak dnes vědomě dává přednost klidu, sobě a své rodině. V několika rozhovorech otevřeně prozradila, že si chce konečně dopřát čas na knihy, které má dlouho připravené v knihovně, na pobyt v přírodě a na zvířata, která ji v životě nesmírně naplňují.
Ministerstvo spravedlnosti jí za všechny ty roky trestního stíhání přiznalo odškodnění ve výši zhruba 1,6 milionu korun. Podle ní je to ale částka, která zdaleka neodpovídá tomu, čím si prošla, proto se rozhodla bránit dál a podala žalobu, ve které požaduje přibližně 8,5 milionu korun. Sama k tomu několikrát dodala, že nikdo by dobrovolně nevyměnil deset let života za peníze. Nejde jí přitom v první řadě o finance, ale o princip a uznání toho, jak velká křivda se stala. V roce 2025 pak Nejvyšší soud konstatoval, že její žádost byla posouzená nesprávně, a vrátil celý případ k novému projednání.
Zdroje textu:
