Článek
Řeč je o arboristech, tedy o lidech, jejichž denním chlebem je péče o stromy. Donedávna šlo o obor, který stál spíš na okraji zájmu, dnes je všechno jinak. Města i jednotlivci dávají zeleni mnohem větší prostor a k tomu se přidávají stále častější výkyvy počasí, které dřevinám pořádně dávají zabrat. A o to všechno se někdo musí postarat, nejlépe s odbornou hlavou na ramenou.
Pustit se do toho není nijak komplikované, byť úplně bez nákladů to nejde. Stačí absolvovat kurz, který trvá pár týdnů, někdy několik měsíců. Budoucí arborista se naučí šplhat do korun, získá základní přehled o dřevinách a osvojí si pravidla bezpečnosti. Právě tahle směs fyzické kondice a vědomostí je u téhle práce naprosto zásadní.
Proč zájem o arboristy raketově stoupá
Radnice začaly se zelení zacházet vážněji než kdy dřív. Stromy už nejsou jen ozdobou kolem silnic, ale účinně pomáhají krotit horko v rozpálených ulicích. Podle ministerstva životního prostředí peníze putující do zeleně rok od roku přibývají, i když se tempo region od regionu liší.
Náplň práce arboristy přitom rozhodně nekončí u toho, že vezme pilu a uřízne pár větví. Posuzuje zdravotní stav stromu, navrhuje vhodné zásahy a velkou část času tráví zavěšený na laně vysoko nad zemí. Tomuhle pohybu v koruně se říká stromolezectví a v praxi připomíná techniku, kterou znají horolezci. Jde o styl práce, při kterém se člověk jistí lany a mezi větvemi se pohybuje s velkou přesností. Není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.
Kolik si v oboru reálně přijdete
Výdělek se odvíjí od zkušeností, kraje i typu zakázek. Začátečník se obvykle pohybuje mezi třiceti a čtyřiceti tisíci korunami za měsíc. Jakmile ale nasbírá praxi a vybuduje si vlastní okruh klientů, příjem dokáže pořádně vyskočit.
Ostřílení arboristé, kteří se pouštějí do náročnějších a rizikovějších zakázek, hlavně ve velkých městech, se běžně dostávají přes hranici sedmdesáti tisíc. A někdy i výš, podle toho, kolik toho stihnou udělat.
Většina z nich funguje jako OSVČ. To přináší svobodu při výběru práce, ale zároveň i větší díl odpovědnosti. Vybavení není žádná levná záležitost a o vlastní bezpečnost se každý stará sám. Do začátku potřebuje hlavně lezeckou výbavu a ochranné pomůcky, dále motorovou pilu a další nářadí, a nakonec absolvované kurzy a potřebné certifikace. I s těmito výdaji se vložené peníze obvykle vrátí docela svižně, někdy už během prvního roku. A právě to do oboru přitahuje nové tváře.
Krátký kurz jako klíč ke vstupu do branže
Na rozdíl od řady jiných povolání tu nemusíte trávit roky studiem. Základ zvládnete v akreditovaném kurzu, který propojuje teorii s praxí, takže si všechno hned osaháte na vlastní kůži.
Probírá se jištění, zacházení s pilou ve výšce i to, jak rozpoznat nemoci stromů. Bez těchto dovedností by to prostě nešlo.
Velkou roli hraje pojem rizikové kácení. Jde o situace, kdy strom nelze pokácet běžným způsobem ze země, třeba kvůli okolním domům nebo elektrickému vedení. Takové zakázky bývají slušně zaplacené, ale vyžadují zkušenost a pevnou ruku.
Komu práce sedne a kde naráží na své hranice
Arboristika opravdu není pro každého, to je férové říct rovnou. Člověk musí mít kondici, musí si poradit s rozmary počasí i s pobytem ve výškách. Na oplátku ale nabízí něco, co kancelář málokdy dá. Hmatatelný výsledek a každodenní kontakt s venkovem.
Slabinou bývá sezónnost. Nejvíc se pracuje od jara do podzimu, v zimních měsících práce ubývá. Zkušenější arboristé si ale úkoly rozkládají nebo kombinují více činností, třeba odborné posudky a údržbu.
Pro každého, kdo touží po změně a nechce zírat celý den do monitoru, to může být zajímavá cesta. Klíčové je začít kurzem a pak se postupně zlepšovat. Trh zatím nevypadá, že by se měl brzy zaplnit, spíš naopak.
Zdroje: mzp.cz, czso.cz, arboristika.cz, idnes.cz
