Článek
Představy se míjí s realitou
Podle nedávno zveřejněných dat rozsáhlé studie Zprávy o rodině z Výzkumného institutu práce a sociálních věcí vyšlo najevo, že mladí rodiče očekávají, že jim s péčí o potomky někdo z rodiny pomůže. A pak jsou překvapeni, že se toho moc často nedočkají.
Konkrétně z reakcí přibližně 23 tisíc převážně matek vyplynulo, že pomoc s „hlídáním“ nepřišla tak často, jak by si maminky představovaly. Každá pátá matka by o výraznější pomoc stála, ale splněný sen v podobě pečující babičky potká jen každou zhruba osmou matku. Mladé maminky už totiž nechtějí zůstávat s dětmi dlouho doma a kapacity mateřských škol či jiných zařízení nestačí. Proč se ale babičky zapojují méně a méně? Důvod není jen jeden…
Proč babičky nehlídají víc?
Pomiňme teď narativy, které a priori předpokládají, že se o dítě či děti stará žena, tedy matka, a že hlídat či pomáhat s péčí by měla (logicky) další žena, tedy babička. Ostatně i školka má oficiální název „mateřská“ škola. Muži, tedy otcové a dědové, zůstávají stále v očích mnoha z nás tak trochu mimo běžný každodenní provoz péče o potomky. Čest výjimkám, ale jsou to opravdu stále spíš jen výjimky.
Každopádně, proč babičky dříve pomáhaly mladým maminkám více, a dnes už se to zhusta neděje?
Připomeňme si základní fakta. Před revolucí odcházely ženy do důchodu podstatně dříve. Bezdětné v 57 letech, ženy se dvěma dětmi už v 55 letech. Pro dnešní padesátnice toto neplatí a odchod do důchodu se jim určuje podle roku narození, bez ohledu na počet vychovaných dětí. Bezdětná žena i žena s pěti dětmi, obě narozené třeba v roce 1974, půjdou do důchodu úplně stejně, tedy v necelých 66 letech. Zhruba o 10 let později, než kdysi jejich mámy.
Do té doby nejenže musejí pracovat, ale pochopitelně chtějí i žít. A žijí úplně jinak, než žily jejich mámy před lety. Ženy kolem 50 let jsou dnes běžně na vrcholu kariéry nebo rozjíždějí kariéru novou, učí se novým věcem, začínají konečně více cestovat případně se věnují samy sobě, sportují, chodí na jógu a mají i nové vztahy nebo jen milence.
To všechno je dáno tím, že možností je více než jich bylo kdysi. A to platí pro padesátnice, šedesátnice i starší ženy. Moje sousedka, která je čerstvě v důchodu, nedávno rozjela vlastní web, moje máma, které je 78 let, cestuje s kamarádkami, platí mobilem a má všechny možné sociální sítě. Na háčkování a vyvařování svíčkové se šesti si ani jedna z nich nevzpomene.
A je to v pořádku. Stejně jako je v pořádku, když se pětapadesátnice rozhodne, že bude o víkendech nebo po práci „vychovávat“ svá vnoučata. Slovo „vychovávat“ přitom musíme opravdu nechat v uvozovkách. Babičky, ať je jim, kolik chce, jsou totiž víc než v roli vychovatelek v roli hlídaček. I kdyby chtěly děti svých dětí vést po svém, musejí obvykle dodržovat pravidla daná rodiči.
Takže vnoučata krmí, převlékají, hrají si s nimi, vodí je na kroužky, případně je vyzvedávají… a to vše podle regulí rodičů a zadarmo. Není divu, že si tenhle dream life rodiče přejí, a není divu, že to moderní babičky čím dál víc odmítají.
Neznamená to přitom automaticky, že jedno nebo druhé je špatně. Z obou stran je to celkem pochopitelné. Co je pochopitelné méně, je nadměrné očekávání mladých, že by se babičky měly starat jaksi automaticky. Tohle zkrátka už neplatí a není to ani fér.
Babičky nejsou jeptišky
Jakkoliv ženy jakéhokoliv věku jistě svá vnoučata milují a chtějí s nimi trávit čas, mají právo se starat taky (a především) o sebe, své zdraví, své koníčky nebo své vztahy. Nedává ani moc smysl, aby ženy sotva skončily s péčí o své vlastní potomky a téměř plynule navázaly péčí o vnoučata. Pokud mají dětí více, mohly by z jedněch vnoučat posléze „přesedlat“ hned na druhé a tím se „odsoudit“ k celoživotnímu pečování o všechny ostatní, jen ne o sebe.
Pokud to tak chtějí, budiž, třeba jeptišky si taky službu bližním vybraly dobrovolně a jejich život je založen kromě modlitby hlavně na čistotě, chudobě a poslušnosti. Což babičkovský systém docela připomíná. Poslouchat rodiče vnoučat, udržovat ratolesti v čistotě a sebe uvrhnout do chudoby. K modlitbě pak už vůbec není daleko…
