Článek
Málokdy jsem měla tu možnost vidět příklady čirého štěstí pramenící z pouhé přítomnosti lidí různých generací vedle sebe. V uplynulých dvou týdnech jsem ale zažila dva takové případy a to v úplně odlišném prostředí.
Prvním zážitkem bylo, když jsem hlídala svou čtyřletou neteř a vzala jí do kavárny umístěné v domově důchodců naproti našemu domu. Reakce místních rezidentů mne zcela překvapila a oproti plánované 30 minutové návštěvě jsme zde strávily celé 4 hodiny.
Důchodci a čtyřletá holčička - nevídané pocity i emoce na obou stranách
Jakmile jsme vstoupily do kavárny, místní rezidenti naší přítomnost registrovali a mylně se domnívali, že jsem matka mé neteře - musela bych jí mít v 15 letech, ale to není důležité. Malá Marie se začala zajímat a nenuceně podotkla, že vypadají jako její prababička. V poklidu jsme seděly a usrkávaly své limonády až do chvíle, než zpozorovala místní akvárium, které je umístěno uprostřed vstupní haly a plave v něm tak dvacet rybiček rozličných druhů. Maruška se vydala prozkoumat terén a vyrazila k akváriu, nejprve jsem se omlouvala za nekontrolované pudy mé neteře, poté jí ale obklopila skupinka místních rezidentů, tvořená třemi ženami a dvěma muži. Ti jí ukazovali jednotlivé rybičky, popisovali jejich chování a jeden z pánů jí dokonce pozvedl a ukázal jí akvárium z výšky očí, kam Maruška nedosáhla.
Když jsem zahlédla úsměvy a nekontrolovanou euforii štěstí plynoucí ze střetu generací, nechala jsem událostem volný průběh. Po prohlídce akvária se skupinka přiblížila k našemu stolu a byla tak početná, že jsme museli stoly přirazit k sobě, abychom se vůbec posadili. Zatímco já jsem pouze vysvětlila onen prostý fakt, že nejsem Marušky matkou, nýbrž nevlastní tetou, zbytek zvládla sama. Vyprávěla o babičce, prababičce, rodičích i návštěvách v zoologické zahradě a dvou labradorech, které má doma. Na konverzace navázala vyprávění místních o jejich pejscích, kočkách, koních a hospodářských zvířatech - paní a pán ve skupině totiž byli manželé a měli statek na Vysočině. Začali si navzájem ukazovat fotky, vyprávět příběhy a já jen v paralýze zážitku sledovala, jak jsou všichni šťastní. Nikam nespěchali a nikdo se nenudil. Nejstarší paní bylo celých 92 let a houpala si Marušku v klíně zatímco jí vyprávěla o svých dětech, vnoučatech a pravnoučatech. Nenásilná konverzace, skládání puzzlí z místního repertoáru a četné výměny fotografií zvířat i lidí byly centrem několikahodinové konverzace.
Já v roli studentky psychologie pouze pozorovala zcela nevídaný jev - šťastné lidi demonstrující čistou esenci radosti, která byla hmatatelná ve vzduchu všude kolem nás. Tak málo stačí ke štěstí - jedna čtyřletá holčička a parta pamětníků, kteří mají co říct a jsou rádi, že vidí mladou generaci.
Kolem páté odpoledne jsme z místa odešly, zcela nabité energií a posílené zážitkem, který jsem rozhodně nečekala. Musela jsem slíbit, že jí do kavárny zas přivedu až budu hlídat a udělám to rozhodně ráda. I já byla nabitá energií z neočekávaného střetu generací.
Akademický hlad mi ale nedal spát. S partou kamarádů trávíme čas zásadně v barech pro mladé, když už nám čas i studium dovolí přestávku. Iniciovala jsem tedy změnu a vyrazila do vyhlášeného baru v centru Prahy, kde probíhají každý pátek a sobotu párty ve stylu 80. a 90. let. Chtěla jsem sama zažít onen pocit generačního střetu, protože v případě hlídání Marušky jsem byla pouhou pozorovatelkou.
Diskotéka, kde sedmdesátiletí tancují po boku jejich o 50 let mladších protějšků
A tak jsme se v celkem pětičlenné skupině vypravily do centra Prahy a slavného baru v pasáži poblíž Václavského náměstí. Trochu nás mrzelo, že musíme zaplatit za samotný vstup, ale měly jsme dobré recenze a částka za vstup nás nezastavila.
Jakmile jsme přišly do samotného podniku, zdálky se ozývaly tóny skupina ABBA a písně Dancing Queen, kterou poslouchali mí rodiče. Začaly jsme o návštěvě pochybovat, píseň je třikrát starší, než my samy. Postupovaly jsme dále koridorem a vešly do prostorného baru, který nabízel nápoje za levnější cenu, než mnoho podniků v centru Prahy. Zřejmě se poplatek za vstup vyplatil. Po skupině ABBA nastoupil Michael Jackson se svou písní Beat It následovaný slavným Scatman Johnem. Ačkoli jsme úplně jiná generace, rytmy 80. let nám rozproudily tep a naše skupinka se vydala prozkoumat taneční parket.
Nelze si nepovšimnout nesourodého typu návštěvníků tohoto podniku. Vedle věkové kategorie 18 až 30 zde tráví čas lidé v nejlepším věku, tedy generace 40 až 60. Byli tu ale i starší. Po krátké konverzaci s barmanem jsme identifikovaly zdejší štamgasty. Jeden je nazýván jako Disco Děda - jde asi o osmdesátiletého muže v tom nejlepším oděvu, který svými tanečními kreacemi udivuje místní návštěvníky. Další známý jako Ježíš chodí pravidelně, své dlouhé vlasy a taneční pohyby prezentuje zcela nepokrytě. Oba jsou úplně neškodní, ačkoli by se mohlo zdát, že jde o alkoholem posilněné jedince.
Parta mladých tanečníků - zřejmě profesionálních - poté svými tanečními schopnostmi během písní Michaela Jacksona dodala prostoru ten správný impuls a tancovali úplně všichni. Osmnáctiletí vedle osmdesátníků, tanečníci vedle babiček. Zástupci rozličných generací se na sebe podobně jako v domově důchodců usmívali a věkový nepoměr nebyl přítěží, spíše akcentoval zdejší porozumění a výsledkem byla symbióza generací. Na všech zúčastněných šel pozorovat údiv a radost z nenadálého střetu, který vyústil v krásně strávený večer.
Po zhruba třech hodinách jsme s partou odešly a zážitek vstřebáváme doteď. Neumíme si představit, že bychom šly tancovat s našimi rodiči, natož s prarodiči. I oni ale mají co ukázat a jejich energie nádherně prostor diskotéky doplnila.
Čas strávený mimo skupiny vrstevníků obohatí všechny zúčastněné
I ve svém studiu psychologie se nyní chci zaměřit na mezigenerační terapie. Přeji si vědět vše o konceptech, které fungují v zahraničí a přála bych si vymyslet například funkční kombinaci předškolních zařízení po boku domovů důchodců. Málokdy totiž zažijete, že se obě zúčastněné generace baví, užívají si strávený čas a odcházejí s pocitem naplnění.
Dětské koutky v domovech důchodců, bary poblíž pečovatelských domů a další spojení generací by mohly nabízet tak potřebnou energii, předání vědění a spojení starého s novým, z čehož těží všichni.
Pro všechny hlídače dětí, neteří a party mladých studentů doporučuji navštívit právě ta místa, kde nepobývají pouze příslušníci vaší generace a věřte mi, že nebudete litovat.
