Článek
Islámští radikálové v Evropě jsou dlouhodobě silné a kontroverzní téma. Díky nepochopení ale končí debata u rasismu, xenofobie a odmítání muslimů jako celku, což je nepříměřené, nepravedlivé a hlavně neefektivní. Islám je nejrychleji rostoucím světovým náboženstvím s více než dvěma miliardami věřících a valná většina z nich nechce žádné svaté války, ale mír a prosperitu. Ráda bych skrze tento článek čtenářům přiblížila úskalí odmítání muslimů jako celku v porovnání s přiměřenými kroky proti radikálnímu učení wahhábistů a saláfistů, tedy dvou nejvlivnějších radikálních škol tradičního a z mého pohledu i zpátečnického islámu.
Nyní se velmi pravděpodobně stanu nepřístojnou a nenáviděnou osobou, ale většina současných problémů Evropy s muslimy pramení pouze z nepochopení kultury islámu a rozličných škol, které jsou umírněné, ale také velmi radikální a je třeba mezi těmito formami islámu rozlišovat. Škola Hanáfí učí muslimy pokoře, kulturní asimilaci a toleranci k rozličným náboženstvím, protože je ovlivěná sekulárním uvažováním a Mongoly, kteří regionu střední Asie a Persie vládli v období středověku. Právě Mongolové uznávali buddhismus, animismus, islám i křesťanství a tudíž striktně sekulární myšlení prosazovali i v náboženských svatostáncích. Málokdy tak uslyšíme o teroristovi z Kazachstánu nebo Kyrgyzstánu, kde je Hanáfíovský islám dominantní.
Slovo islám znamená v překladu podrobení se Bohu a muslim je ten, který je odevzdán před vůli Boha, tedy Alláha a ctí jeho přikázání. Tato submisivní pozice věřících muslimů nabízí prostor těm, kteří by chtěli skrze náboženské učení chování celých národů ovlivnit a směřovat je buď k mírovému soužití nebo naopak k militantní radikalizaci.
Muslimové se radikalizují hlavně kvůli zhoubné ideologii radikálních imámů
Své tvrzení, že si Evropa tvoří své problémy sama svou neznalostí, opřu o konkréní citace radikálních imámů na území Německa, které tamní autority z nepochopitelného důvodu nechávají působit ve svatostáncích a ovlivňovat tak myšlení tamních muslimů.
Pierre Vogel, imám z Německa známý jako Abu Hamza, pronesl roku 2016 následující poselství k věřícím ve svém svatostánku v Bonnu,
„Pokud žijete v Německu, měli byste svým autem najet do davu. Pokud auto nemáte, jednoduše pobodejte co nejvíce lidí, ať nás konečně někdo vyslyší. Pokud nemůžete odjet do Sýrie a připojit se ke svaté válce, bojujte na území Německa! Přejeďte je autem nebo je zabijte jakýmkoliv jiným způsobem.“
Vogel je prominentním zástupcem saláfistické školy, tedy nejradikálnějšího tradičního islámu, který uznává svatou válku jako jedinou cestu k vydláždění celosvětové dominance islámu. Byl tento imám zatčen nebo deportován? Ne, Pierre Vogel pod přejatým jménem Abu Hamza působí na území Německa i dnes v roce 2025.
Dalším známým saláfistou je imám Ferid Heider, který své příznivce vede k odmítání evropského práva a sekulárního soužití. Propaguje polygamii, popravy za nevěru či neuposlechnutí příkazu zákonného zástupce - dohlížejícího muže v případě žen - a Heider také mobilizuje německé muslimy k antisemitským projevům svou přímou podporou hnutí Hamás včetně teroristického útoku ze 7. října 2023.
„Operace ze 7. října byla oprávněnou odpovědí na útlak sionistických vrahů a teroristů, kteří chtějí muslimy vyhladit. Tento hrdinský čin je oslavou odporu!“
Byl Heider zatčen za obhajování terorismu? Ne, v berlínské mešitě káže dodnes. Vogel i Heider mají na sociálních sítích desítky tisíc sledujících a navzdory své zjevně radikální ideologické poloze stále káží svá učení i dnes.
Příklady Ferida Heidera a Pierra Vogela jsou jen vrcholem ledovce. Evropské autority nejsou schopné, natož ochotné, radikální islám vymýtit a u muslimské komunity radikalizace začíná vždy na stejném místě, tedy v místní mešitě. To, zda bude muslim radikální či nikoliv určují ti, kteří káží slovo Boží, protože islám vede věřící k submisi před Bohem a imámové jsou tak váženými autoritami, které určují směřování místních kongregací. V arabských státech je běžná kontrola států nad učením v mešitách a nad imámy samotnými, kteří mají nad místním obyvatelstvem nebývalou moc právě skrze výklad náboženského učení. Například výše zmíněný saláfismus je zakázán v Alžírsku, Maroku, Tunisku, Egyptě a dokonce i v Rusku, kde v historii saláfističtí imámové radikalizovali zejména region Kavkazu v době vrcholící moci Islámského státu. V Německu, Nizozemsku nebo ve Velké Británii ale explicitní zákaz saláfistického učení neexistuje, což místním radikálním imámům umožňuje působení v šedé zóně a své zhoubné učení šíří zcela legálně, jak ukazují i případy imámů Vogela a Heidera v Německu. Proti saláfistům zasáhl v roce 2017 dokonce i Muhammad bin Salmán, korunní princ Saúdské Arábie, která často evropské saláfisty finančně podporovala a zajišťovala jim bezplatné vzdělání v tamních radikálních madrasách, tedy obdobách náboženských škol.
Kdyby Evropa postupovala stejně jako arabské státy, bude relativní klid
Vymýtit radikální islám je podobně nemožné, jako vymýtit radikální rasové ideologie v členských státech Evropské unie. Určitá část společnosti a nezáleží, zda jde o muslimy, křesťany či ateisty, je k ideologiké radikalizaci náchylná vždy. Lze ale monitorovat mešity a spolupracovat se sekulárními a umírněnými imámy v klíčových oblastech, jakými jsou Brusel, Kolín nad Rýnem nebo Berlín. Islám je ve své podstatě náboženství pokory a míru, jak ukazují případy Kazachstánu, Malajsie, Indonésie nebo Albánie. Není to víra, co stojí za radikalizací a teroristickými útoky, ale jednotliví lidé.
Šiřitelé radikální ideologie, jakými jsou Pierre Vogel, Ferid Heider a mnoho dalších, musí být z evropské společnosti eliminováni ze stejných důvodů, jako bychom vykořenili neonacisty nebo příznivce kamenování homosexuálů, protože i tento princip vychází z Bible. Pokud by jej ale někdo dnes propagoval a učil, dívali bychom se na něj jako na extrémistu a nepřístojný element. Proč tedy stejně státy Evropské unie nevnímají i radikální imámy, jejichž učení ovlivňuje statisíce muslimů v Evropě?
Muslimské státy, například Egypt nebo Maroko jsou v přístupu k náboženským extrémistům daleko před státy Evropské unie a závadné či zpátečnické školy radikalizující muslimy zakazují a ideology zatýkají. Příklad radikálního Muslimského bratrstva pak dokládá evropskou apatii, kterou posléze odnáší běžní a nevinní muslimové ve formě perzekuce, nenávistných komentářů a principu kolektivní viny. Organizace Muslimské bratrstvo je jednou z nejradikálnějších islámských ideologických skupin, na jejímž učení staví Hamás, Islámský džihád i Hizballáh. Ve chvíli, kdy arabské státy, například Egypt, Jordánsko a Tunisko členy Muslimského bratrstva hodlali zatknout, dotyční se jednoduše přestěhovali do Evropy, kde žijí dodnes.
Júsuf al-Karadáví, hlavní ideolog Muslimského bratrstva, žil po vykázání z Egypta v roce 2013 až do své smrti v Londýně a založil tamní buňku radikální organizace. Tarik Ramadan, významný ideolog Muslimského bratrstva a radikálního saláfismu žil v v exilu na území Švýcarska, konkrétně v Curychu až do chvíle, kdy byl v roce 2024 odsouzen na mnohačetná znásilnění. Ibrahím el-Zaját, odpovědný za německou buňku Muslimského bratrstva, žije dlouhodobě v Berlíně a dokonce založil i saláfistickou neziskovou organizaci Evropská rada pro studium fatwy. Další prominentní saláfista, Rachid Haddach žil v Nizozemsku, kde založil síť mešit a vzdělávacích center vyučujících saláfismus, ačkoliv byl taktéž pro své radikální myšlenky dříve vykázán z Egypta. Haddach zemřel v roce 2020.Všichni tito lidé byli vykázáni z arabských zemí, protože byli až příliš radikální. Evropa je přijala a umožnila jim radikalizovat muslimy zde a to zcela legálně.
Problémem Evropy není muslimská migrace, ale apatie a nepochopení islámu samotnými Evropany. Většina muslimů si stejně jako Evropané přeje život v míru a prosperitě. Z pozice chudých migrantů jsou ale náchylní k radikalizaci, kterou paradoxně umožňují samotné autority Evropské unie a členských států, ačkoliv v arabských zemích by imámy šířící radikální a závadné učení okamžitě zatkli či deportovali, případně by jim minimálně znemožnili působit v pozici imámů.
