Islámské sekty: Chalifát Ahmadíja v Londýně

Konečně jsem se rozhodla, o čem bych zde na Médiu ráda psala a v čem zároveň dokážu zprostředkovat čtenářům nové informace a poznatky obohacené i o mé studium na univerzitě, kde se sektám a kultům věnujeme. Já se ale sektám věnuji již od svých 17 let, kdy jsem se rozhodla studovat lidskou mysl a rozplést složité vzorce chování, které mnoho lidí napříč kulturami i náboženským přesvědčením dovedou právě do područí sekt založených na kultu osobnosti nebo na náboženském přesahu. Příběh sekt a kultů je totiž pokaždé napříč historií úplně stejný. Buď jsou tato společenství založená na kultu osobnosti, tedy charismatickém lídrovi a jeho poselství, nebo lídr kultu plní pouze roli proroka vyšší moci a svou moc upevňuje skrze svou pozici toho jediného, s kým ona božská entita komunikuje.

V dnešním pojednání se budu věnovat největší, neorganizovanější a nejrozšířenější islámské sektě Ahmadíja, jejíž centrála sídlí v Londýně a toto náboženské společeství si za zhruba 100 let existence dovedlo získat napříč islámským světem i Evropou přes 10 milionů následovníků oddaných jedinému vládci, chalífovi. Podobně jako v případě sekty Svědků Jehovových nebo scientologické církve dosud není možné u Ahmadíji hovořit o nebezpečí pro veřejnost. Následovníci jsou ale plně oddaní vůdci a pokud ten zavelí, nastane okamžitá změna. Dnešní vedení ale možná až paradoxně udržuje následovníky Ahmadíji pokorné, mírumilovné a méně nebezpečné než jiné radikalizované muslimy v evropských zemích, kteří ve své víře podlehli například radikálním wahhábistům nebo ideologii Islámského státu.

Sekta Ahmadíja působí i v České republice zcela otevřeně a sídlí poblíž zastávky metra I.P. Pavlova v Praze.

Příběh sekty Ahmadíja započal v Indii, kde se v roce 1889 před několika příznivci prohlásil Mirza Gulam Ahmad nástupcem Ježíše Krista i Mohammada a také se prohlásil Mahdím, mesiášem muslimského světa. Zde si dovolím rozbít obecné přesvědčení o nenávisti mezi muslimy a křesťany. V muslimském učení šíitské větve připravuje příchod mesiáše - Mahdího - pouze znovuzrození Ježíše, který je v islámskému světu známý jako Isa. Právě Ježíš je pro muslimy tím, kdo reprezentuje islámské učení a po příchodu Mahdího nastolí ve světě pořádek a spravedlnost.

Stoupenci sekty Ahmadíja mají za cíl reformovat islám a dovést muslimský svět k připravenosti na příchod Mahdího i Ježíše. Ahmadíjáni uznávají pouze jediného Boha a jako jeho proroky na rozdíl od zbytku islámského světa uznávají také čínského učence Konfucia, židovského hrdinu Mojžíše, indického Krišnu a hinduistického Buddhu. Jejich cílem je skrze islámské učení takzvaných Pěti pilířů čistoty sjednotit náboženství pod jediný prapor ahmadíjánské církve. Učení Ahmadíjánů spočívá ve víře v jediného Boha, každodenní modlitbě, přispívání na charitu, postění během Ramadánu a pouti do Mekky minimálně jednou za život učedníka.

Cíle sekty mohou působit pro některé ateisty logicky či dokonce mírumilovně. Zde ale nastává první problém spojený právě se sektářským uspořádáním společenství. Hyerarchie sekty je silně centralizovaná a neomezeným vládcem je volený chalífa. Tento systém zavedl první samozvaný prorok a chalífa Mirza Gulam Ahmad v tehdy indickém Pundžábu, kde sekta vznikla. Dnes se území nachází na půdě Pákistánu, kde má také sekta Ahmadíja největší podíl příznivců vůči populaci, konkrétně zhruba 2,5 % Pákistánců tvoří stoupenci Ahmadíjánů. Celosvětově dnes Ahmadíjáni dosahují počtu zhruba 10 milionů.

Dosud byli Ahmadíjáni mírumilovnými až pokornými občany mnoha států světa. Princip sekty uvnitř komunity ale představuje riziko v případě, kdy se vedení ujme radikální lídr. Ahmadíja totiž spočívá v naprosté loajalitě, finančních příspěvcích i semknuté komunitě, která nedovolí členům uzavírat sňatky s takzvanými bezvěrci, tedy s kýmkoli, kdo není členem sekty.

Jakmile se stanete členem Ahmadíji, skládáte nejen Wasiyyat, tedy podíl z vašeho bohatství ve prospěch církve, ale zavazujete se také k příspěvku nazvanému Chanda, tedy k pravidelnému odvodu z vašeho bohatství, mzdy nebo jiných finančních prostředků ve prospěch sekty. Jednorázově odevzdáváte zhruba 40 % bohatství a pravidelně odvádíte 6 až 8 procent platu, mzdy nebo i sociálních příspěvků.

Za tyto peníze pak Ahmadíja staví mešity, školy a angažuje se i v charitativní činnosti, čímž získává další příznivce. Jen v Londýně má sekta přes 45 mešit a v Indii či Pákistánu sekta vlastní a provozuje tisíce institucí i stovky náboženských svatostánků. Každý člen musí absolvovat dawah, tedy misionářskou činnost s cílem získat další příznivce a posílit obraz komunity. Misionáři cestují do střední Afriky, střední Asie, Pákistánu nebo i do některých silně islámských komunit v Evropě a Velké Británii. Podobně jako Svědci Jehovovi i Ahmadíjáni navštěvují domácnosti neočekávaně a s technologickým pokrokem také provozují vlastní média a televizní stanice pro šíření svého učení.

Centrála Ahmadíji sídli v Londýně a v britské metropoli žije také aktuální chalífa Ahmadíji, Misra Masrúr Ahmas, který je neomezeným a doživotním lídrem, nevzdá-li se své pozice dobrovolně. Proces volby lídra sekty je plně demokratický a spočívá v hlasování Volební komise Ahmadíji, která se skládá z 15 až 50 seniorních členů sekty. Po zvolení chalífy ale rada tomuto lídrovi plně podléhá, tudíž může měnit její složení a jmenovat například i nové lídry sekty Ahmadíja v jednotlivých státech, kteří jsou často posléze členy orgánu, který nového vládce volí.

Ahmadíja je příkladem té sekty, která některým státům vadí natolik, že početnou členskou základnu ostrakizují i co do volebních práv. Zatímco v Evropě či Londýně je sekta jednou z mírumilovnějších forem islámského učení, v Pákistánu vnímají členy jako kacíře a od roku 1998 má tamní 4 milionová komunita následovníků Ahmadíji zakázáno volit, dokud se veřejně před úředníky nezřeknou své víry. Více než dvě procenta Pákistánců, kteří učení následují, tak volební právo s členstvím v sektě ztrácí. V Indii mají Ahmadíjáni právo volit stejně jako ostatní muslimské minority a v Londýne se chalífa sekty angažuje i v mezináboženském dialogu a snaží se tamní muslimy vést nikoli k radikalizaci, ale k pochopení principů náboženského soužití.

V obou zemích je nařízením chalífy politické přesvědčení soukromou záležitostí každého člověka a sekta nediktuje členům politické preference. Ahmadíjáni - zatím - zůstávají mírumilovnými a pro veřejnost neviditelnými muslimy v Evropě, Asii i Africe. Sekta je ale udržována díky bezmezné loajalitě odpřísažené členy, financovaná skrze dobrovolně-povinné příspěvky a srážky z mezd a následovníci také povinně vykonávají misionářskou činnost a získávají do společenství další členy.

Ahmadíja tak zůstává nejpočetnější a nejbohatší muslimskou sektou, o jejíž existenci většina Evropanů nemá ani tušení. Zájemcům o další informace bych doporučila pročtení zdrojů níže, ze kterých v článku čerpám.

Seznam zdrojů