Článek
Jak vypadá seznamování dnešní mladé generace? O tom bych vám ráda poreferovala z vlastní zkušenosti vysokoškolačky a studentky, která se setkává s četnými nápadníky. Ti často překvapují svou duševní nevyrovnaností, zcela chybějícím sebevědomím a dělají ze sebe něco, čím nejsou. Asi si myslí, že to bude fungovat, nicméně po prvotním kontaktu a nadějné konverzaci dojde k zabrušování do vnitřních problémů a takové to nenásilné a otevřené trávení společného času úplně chybí.
Nevím proč tomu tak je. Kluci asi moc koukají na Instagram, motivační videa a pravděpodobně i pornografii, kvůli kterým trpí iluzorními představami o každodenním životě, potřebách žen i seznamování jako takovému, kdy ze sebe dělají průhledně a neobratně úplně jiné bytosti, než kterými ve skutečnosti jsou.
Motivace, psychologie a utápění se v problémech dětství
Píši teď o mých kamarádech a známých ve věku od 19 do 26 let z vysokoškolského prostředí Prahy. Nemáme zatím četné životní zkušenosti a svět si často idealizujeme, myslím ale, že by to přesně takto mělo být a ideály se poté střetnou s realitou, čímž vzniknou zkušenosti a poučení. Studentský život je plný iluzí a nadějí, které se nesplní. Tak to platilo vždy a dnes je situace o to horší, protože existuje Instagram, Facebook a YouTube.
Kluci mají 10 000 Kč a už jsou investoři, cvičí a už by chtěli sepsat romány o svých úspěších a dokonalostech, přečtou nedejbože knihu a už by vedli osmihodinovou konverzaci o vnitřních trápeních a jak vidí sebe sama. Líbíš se mi, zajdeme do kina nebo na večeři a projdeme se po Praze už moc neplatí, dnes se na víně otevře konverzace o dětských traumatech, filosofii a mluví se o geopolitickém dění.
Sami kluci jsou inteligentní, schopní a drží se v kondici. Mají ale zkreslené představy o tom, co jako ženy chceme a co očekáváme. Samy máme svých starostí dost a seznamování by mělo být odlehčující aktivitou plnou nových poznatků, lehké konverzace, tance, hudby a radosti. Řešit několik hodin vztah s dominantním otcem nebo nízké sebevědomí vyplývající - absolutně neprávem - z nedostačujícího vzhledu není tím správným tématem.
Na sítích se to ale řeší pořád. Influenceři stále řeší svůj (ne)dokonalý vzhled, duševní problémy a devatenáctileté holky se silikony z fitka v Miami píšou, jak jsou děsně nešťastné a měly blbý den. Kluci si pak myslí, že přesně tohle chceme - filosofovat, bavit se o vzhledu, dětských traumatech a cestování. Já alespoň, pokud nemám mluvit za všechny, bych ráda normálního kluka, s kterým se budeme smát, lézt na stromy, dáme si dobrou večeři a třeba i posléze strávíme noc a budeme dále upevňovat náš vztah.
Kluci a muži - dají-li se tak nazývat - ale stále vidí, že nemají dost. Dost peněz, svalů, chytrých řečí a sebevědomí. To poslední se pak rozpadne jak domeček z karet a sami vám řeknou, jak se vlastně trápí - to rozhodně není sexy a ve vztahu s utrápeným člověkem nechce být nikdo.
Francouzi, Italové a dokonce i Moravané jsou stále normální
Zhruba před rokem jsem si myslela, že už je to opravdu zoufalé, až jsme s kamarádkami vyrazily na nízkonákladovou dovolenou na sever Itálie, kde jsme bydlely ve studentském hostelu poblíž Janova. Místní kluci zpívali, bavili se a vzali nás do letního divadla, kde jsme pozorovaly absolutně nesrozumitelnou italskou inscenaci a všichni se smáli celý večer.
Také byli studenti, někteří medici, zubaři a jiní budoucí právníci. S Italy jsme se vydaly na dva dny na francouzskou riviéru, kde jsme přespávaly pod širákem. I Francouzi byli skvělí a rozhodně nikdo z místních neřešil svá dětská traumata. Později toho roku jsem se stavila za rodinou na Moravu, kde mne opět překvapilo, s jakou lehkostí mladí lidé z často nepříliš bohatých rodin tráví svůj čas a jak příjemně mi s nimi bylo.
Epidemie ega, nedostatku a otravných konverzací je tak izolovaná zejména na Prahu a větší města. Alespoň tak jsem to byla schopná odpozorovat. Nikdo ze zmíněných kluků nemá vztah, mé okolí zahrnuje tak 20 těchto jedinců a vím, že se tím sami trápí, neví ale jak na to a přetvařují se často zcela zbytečně.
Příklady od Italů i Moravanů napoví jak čelit dnešním iluzím
Holky nechtějí letět na oběd do Milána, ani se projet v sedmičkovém BMW. Ačkoli rozhodně nejsem z chudé rodiny, netoužím po princi ve zlatém Mercedesu s miliony na kontě. Radši bych chtěla vidět kluka vařit, projít se s ním po náplavce a zajet si na houbařský výlet.
Influenceři ale předkládají zcela zkreslenou realitu života. Pokud neprocestuješ deset zemí ročně, nejsi nic. Neřešíš své mindráky? Nejsi nic. Nevezmeš holku do Buddha baru, kde necháš deset tisíc za večeři? Nejsi nic.
To je strašně špatně a kluci pak utápí svůj potenciál v nesmyslných činnostech. Mladí nemají vztahy, všichni bydlí samostatně nebo s kamarádkou, jak to je v mém případě. Výsledek cítíme všichni, mladé rodiny se zakládají pozdě, všichni se utápí v samotě a platí obrovské částky na nájmech. Deprimovanost samostatným životem je dnes častým jevem zejména u mladých kluků, kteří jsou dle mého pozorování v horší situaci, než holky.
Namísto předstírání by proto bylo vhodné vrátit se zpět k základním kamenům vztahu, věrnosti, laskavosti, radosti a upřímnosti. A v souvislosti by bylo určitě dobré méně pozorovat iluzorní a pseudo-dokononalé životy influencerů, kteří často tráví hodiny aranžováním mýtů o sobě samých. Tyto iluze pak konzumují kluci v mém věku a vedou pouze k selhání, traumatům a erozi mladé generace.
