Článek
Životy žen v Saúdské Arábii jsou i dnes pro mnohé Evropanky, mne nevyjímaje, zcela nepředstavitelné. Království se i tak pyšní novými reformami ženských práv, které jsou v mnoha případech pro západní svět nepochopitelné, ba přímo směšné. Do roku 2022 například nebylo možné, aby Saúdky řídily auto nebo cestovaly mimo domov bez dohledu mužského opatrovníka. Nemohly se rozhodnout, zda se chtějí provdat a s kým sňatek uzavřou, ale také se nemohly rozvést a pokud uprchly, děti přešly automaticky do péče opatrovníka, tedy muže nebo staršího mužského člena rodiny.
Pokrokový korunní princ boří odvěké tradice. Evropané se směji, pro Saúdy jde o revoluční změny
Muhammad bin-Salmán, korunní princ saúdského království, se ale cítí být pokrokovým vladařem a tak Saúdkám umožnil získání řidičského průkazu a dokonce povolil i za určitých a velice striktních podmínek rozvod na žádost ženy, ale s podmínkou, že jej schválí místní imám nebo komunitní náboženská autorita. Saúdky postupně mezi lety 2017 a 2025 ale získaly práv mnohem více.
Kromě vlastnictví řidičského průkazu mohou Saúdky od roku 2019 zřídit vlastní bankovní účet a provádět finanční transakce, což bylo dosud zapovězeno. Další tři roky ale mohly tyto transakce provádět pouze s písemným příkazem muže, v islámském světě skrze doklad zvaný mahram, než byla tato povinnost zrušena a dnes tak ženy mohou být „pány“ vlastních financí. Do roku 2019 ale saúdské ženy nesměly ani vlastnit svůj samostatný pas. Cestovní doklad muže obsahoval společné informace o manželce, čímž bez souhlasu manžela ženy nesměly ani vycestovat do zahraničí. Možná je nově i komunikace s úřady, které dříve pro poskytnutí jakékoli služby mahram vyžadovaly, nově tato povinnost zaniká. Reformy prince Salmána ale dopadají na celou Saúdskou společnost. Kulturní aktivity nyní mohou obě pohlaví sdílet, což do roku 2021 nebylo možné a také se napříč Saúdskou Arábií proměnilo i složení zaměstnanců. Ženy totiž do roku 2021 neměly právo se nechatt zaměstnat, opět bylo podmíněno souhlasem muže.
Zcela přelomovou se pak roku 2021 stala reforma o samostatném legálním postavení ovdovělých nebo rozvedených žen. Šlo ale o více vdov než rozvedených manželek, protože rozpady sňatků byly, jak jinak, podmíněny opět souhlasem manžela. Vdovy tak mohou žít i samostatně, což saúdskou společnost zcela proměnilo a v ulicích dnes lze potkat i páry starších žen společně popíjejích čaj. Jde o dosud nevídanou novinku. Volební právo součástí reforem není z jednoduchého důvodu. V Saúdské Arábii se nevolí, královská rodina Saúdú kontroluje veškeré dění v zemi včetně její ekonomiky a společenského uspořádání.
Výše uvedené informace píšu s mírným sarkasmem, protože pro Evropanky jde o naprostou samozřejmost a svá práva jsme získaly usilovnou prací hnutí pro rovnoprávnost, takzvaných sufražetek, které za prosté zrovnoprávnění žen ve volebním procesu někdy i umíraly. Lze si také vzpomenout na pokrokové Finsko, jehož občanky mohou volit již od roku 1907 jako vůbec první v Evropě. Posledním státem, jehož občanky získaly volební právo, bylo překvapivě Švýcarsko, kde v některých kantonech a oblastech ženy poprvé volily až v roce 1991.
Svět islámu se mění. Někde k lepšímu, jinde k horšímu
Reformy prince Salmána v Saúdské Arábii se nám mohou zdát bizarní nebo i zpátečnické. Pro Araby jde ale o velkou věc. Stejně se poměry mění i v Egyptě, Maroku, Spojených arabských emirátech nebo v Kataru. Muslimské ženy ale získávají více svobod pouze v bohatších státech, které spolupracují s demokratickým západním světěm. V Íránu, Iráku nebo Afghánistánu ženy naopak práva ztrácí s nástupem ortodoxních vlád, které se chtějí vrátit ke starým pořádkům.
Světem prolétla informace o znepřístupnění internetu v Afghánistánu, ale méně se mluví o naprostém popření všech práv žen na území, které kontroluje radikální a ultraortodoxní vláda hnutí Tálibán. V Iráku jde zejména o usilovné vymáhání mužské dominance nad ženami právě skrze mahram, tedy mužské opatrovnictví a povinnost ženy vyžádat si souhlas pro veškeré myslitelné úkony. Pokud je žena v Iráku příliš samostatná nebo odmítne-li sňatek určený mužským opatrovníkem, není neobvyklá následná vražda ze cti, kterou vykonají příbuzní, aby odvrátili společenské zavržení rodiny. Roku 2015 v Iráku také došlo ke zrušení Ministerstva pro záležitosti žen, které bylo zřízeno jako součást demokratizujících opatření po válečném konfliktu s USA v letech 2003 až 2013. Od roku 2019 a schválení nového trestního zákoníku je také možné, aby si muž vzal ženu, kterou prvně znásilnil a duchovní autority tento postup vítají, protože jinak by žena skončila jako nečistá a sňatek s ní by nemohl být podle islámského práva naplněn, protože již ulehla s jiným mužem - proti své vůli, ale to zákon nerozlišuje.
V Íránu jsou známé zásahy morální policie, která bije a vězní nezahalené ženy, ale také je může uvěznit, pokud se neprokáží mahramem, tedy svolením muže k pohybu mimo domácnost. Roku 2024 také vláda Íránu schválila zákon, který skrze kamerový dohled ve městech ženy monituje a může je penalizovat za nedostatečné zahalování i bez přímého policejního zásahu, dojde-li k jejich identifikaci. I v současnosti je v íránských věznicích 14 žen, které čelí možnému trestu smrti právě kvůli neuposlechnutí rozkazů mužů nebo odhalení na veřejnosti.
Nejhorší je pak situace v Afghánistánu, kde od roku 2021 vládne hnutí Tálibán a vůči ženám se projevuje mimořádně krutě, někdy přímo nelidsky. Hlasy žen nesmí zaznít na veřejnosti nebo v médiích, ženy nesmí bez soulasu mužů pracovat, řídit, spravovat finance, rozvést se nebo vdát a množství dětských sňatků je v Afghánistánu trhá rekordy každým rokem. Ze země zmizela lékařská péče pro ženy, gynekoložkám pak bylo nařízeno praxe ukončit. Podle tamního práva navíc nesmí jiný muž vidět ženu odhalenou nebo v kompromitující pozici, což v důsledku znamená smrt, bolest a progresi běžných nemocí, jakými jsou záněty močového měchýře nebo jiné gynekologické problémy. Ženy v Aghánistánu také nesmí studovat na univerzitách a pokud je dívka či žena přistižena ve špatně oblečeném hidžábu, čeká jí proces před morální komisí a možné odnětí svobody.
Za naše svobody by ženy v Aghánistánu nebo Iráku vraždily
V tomto kontextu jsou kroky Saúdů skutečně reformní a státy Perského zálivu sice malými, ale setrvalými krůčky vyrovnávají společenskou segregaci alespoň tak, aby nová práva žen nevyvolala společenské nepokoje. I svět islámu se mění, jen někdy k mnohem horšímu, jako v případě Íránu, Iráku a Afghánistánu.
My, Evropanky, bychom si měly vážit našich svobod a také je adekvátně využívat k podnikání, účasti ve volbách, svobodném rozhodování o sňatku či finančních poměrech v domácnosti a také bychom neměly zapomínat, že existují také desítky milionů žen, které naše práva nemají. My je bereme jako samozřejmá, ony by za ně vraždily.
