Článek
Velikonoce v České republice, zejména na jižní Moravě, odkud pochází má matka, mohou být velice zajímavou a bizarní podívanou. Před dvěma lety jsme zde v menším městě poblíž Valašského Meziříčí trávily svátky u mého dědečka a zážitek to byl opravdu celoživotní.
Narodila jsem se v Praze, tudíž jsem opravdu nebyla zvyklá na venkovský styl oslav Velikonoc a ačkoli mne matka upozorňovala, že to může být divoké, úplně jsem nepochopila rozměr zdejší pomlázky. Zážitky z místního šlehání žen vrbovými pruty v doprovodu polévání vodou a dalších několika zvyků tedy popíšu z vlastní zkušenosti.
Za jediný den přišlo 184 koledníků - žádného z nich jsem neznala
V památný den Velikonoc roku 2023 nás od 6:30 ráno začalo budit bujaré zpívání koledníků, kteří procházeli pod okny úzkou uličkou v rodinné zástavbě, kde má můj dědeček svůj dům. První zvonky se rozezvonily ještě před sedmou ráno, když jsem ležela v posteli a otevřít partě koledníků šel můj děda, který je venkovsky smýšlejícím a tradic dbalým člověkem.
Do pokoje mi vtrhli tři muži, které jsem předtím nikdy neviděla a začali mne švihat nejen po lýtkách, ale také po zadku. Nutno podotknout, že opravdu ne úplně mírně - do toho se smáli, zpívali něco nesrozumitelného a jelikož měřím 160 centimetrů, opravdu jsem se necítila nijak zvlášť bezpečně. Když se postupně vystřídali, ptali se, kde mám pro ně dary - nemám, odpověděla jsem. Nejmladší z mužů stojící vzadu se pro něco položeného ohnul a následně mne v noční košili polili od hlavy po kolena vodou. Vůbec si nelámali hlavu s telefonem v nabíječce položeným vedle postele - prostě to vzali všechno. Promočená noční košile odhalující téměř vše mi na pocitu bezpečí nedodala, ale chlapi si začali něco mumlat a naštěstí odešli.
Jakmile se chtěli odebrat do pokoje mé matky, pochopila jsem, jak zde mohla přežít své mládí a úspěšně vzdorovat místním zvykům. První chudák, který otevřel dveře, narazil na takovou smršť nadávek, kterou nemohu v tomto textu ani uvést. Ve zkratce mu bylo sděleno, že jestli si myslí, že bude někoho šlehat tak vyšlehá ona jeho ostnatým drátem a oddělí určité mužské partie od jeho těla zahradnickými nůžkami. Parta beze slova odešla a když jsem v promočené košili s rudými lýtky přišla za mámou, řekla mi jen suše ,,Ty jsi úplně blbá, to je jako necháš? Jsi po nich měla něco hodit, kousat, křičet…“ Pak následovalo hlasité vysvětlení dědečkovi, že již nikoho dovnitř domu pouštět nebude, máma se v onen den odvolává se svou židovskou prababičku a od téhle chvíle v domě během Velikonoc pro všechny kolemjdoucí bydlí židé.
Probuzení mé matky signalizovalo změnu dynamiky dne a k dalším excesům již nedošlo. Počítaly jsme ale všechny nešťastníky, kteří k nám chodili za vidinou koledy zvonit a včetně těch z rána jich za celý den od 7 do 16 hodin bylo úctyhodných 184. Již z ranní zkušenosti s koledníky jsem měla lýtka narudlá a absolvovat tento zážitek s 30 až 40 dalšími partičkami si neumím představit.
Zajímavým zjištěním bylo, že zvyk ,,Jdu tě mlátit vrbovými pruty. Ty mi za to poděkuješ a ještě mi dáš dárek“ zůstává pouze Českou a Slovenskou anomálií.
Kamarádi ze zahraničí nechápali, Velikonoce slaví jinak
V naší pražské komunitě budoucích vysokoškoláků jsem před dvěma lety zjišťovala, jak probíhají oslavy doma a zda je také provází bizarní zvyklosti spočívající v bití a ponižování žen. Nesetkala jsem se s pochopením - v Rakousku a Německu chodí na pikniky, případně kromě tradičních křesťanských tradic také pořádají hledání vajíček pro děti. Italové pořádají procesí, kde přes den slaví křesťanské svátky a večer tancují a veselí se. Jejich obdoba oslav plodnosti dívek spočívá v tanci, muzice a požehnání.
U nás mlátíme ženy vrbovými pruty a poléváme je vodou. Nepřijde nám to zvláštní, koneckonců to děláme již celá staletí - kdokoli se snaží tento ponižující a násilný zvyk nazvat pravým jménem, skončí jako odpůrce tradice a místní kultury. Podotkla bych, že v Íránu je také součástí kultury kamenovat veřejně ženy za nemanželský styk, tolik asi ke kultuře.
Že vám to, chlapi, nepřijde divné
Západ je zřejmě zase o několik kulturních světelných let před námi. Lidé spolu chodí do přírody, pečou tradiční pokrmy a večer tančí pod širým nebem často na lokálně organizovaných veselkách. Pokud něco v ženě inspiruje jaro a plodnost, je to tanec, muzika, dobré jídlo a zábava. Otepluje se, vše kvete a energie dodává naději do dalších dnů.
Partička chlapů, kteří vás zmlátí vrbovým prutem a když jim nedáte dary, polijí vás ještě vodou, to opravdu plodnost, radost ani veselí nezažehne. Vzpomínám si, jak s postupem hodin od rána byly partičky stále malátnější, nekoordinované a chlapi se motali po rovné silnici. Zřejmě si před vymrskáním nějaké té galánečky dopřáli také domácí pálenky a jak je známo, alkohol rozhodně na soudnosti nepřidává, ba naopak.
A tak zase Česká republika celosvětově vyčnívá svými bizarními tradicemi spočívajícími v dominanci nad ženami, kromě toho také celý svět ví, že konzumujeme nejvíce piva na osobu - často jde o první poznatek, který vám turisti řeknou o naší krásné zemi. Není potřeba se zvyků prorostlých do kultury nutně zbavovat, jde spíše o to je inovovat a přizpůsobit dnešní době. Po vzoru Italů nebo Francouzů bychom mohli místo napjaté pomlázky přeměnit jarní seznamování v muziku a tanec, kde by chlapci s dívkami jako rovní s rovnými strávili sváteční den radostí a odešli s krásnými zážitky.
Nebylo by to lepší?
