Článek
Dvacetiletá studentka po dobu svého studia na státní škole, kde se vzdělává, aby mohla pracovat v České republice, tvořit hodnoty a část svých výdělků odvádět státu, je znevýhodněná stejným zdaněním jako čtyřicátník ve svých nejlepších letech. Stejně je znevýhodněn i pětasedmdesátiletý manažer nebo doktor, který se stále cítí být fit a nad rámec věku potřebného k odchodu do důchodu stále působí ve své profesi.
Ačkoli bych jako studentka ocenila vyšší podporu státu při výdělečné činnosti nad rámec studia, důchodci jsou ve skutečnosti motivováni ještě daleko méně. Stát přišel s novinkou, která má důchodce k práci motivovat, ta je přitom spíše k smíchu.
Pojďme se na obě věkové kategorie podívat. Systém tak, jak je nastavený nyní, totiž nedává ani pro jednu z nich smysl.
Vysokopříjmoví důchodci zůstávají v práci déle, stát se zaměřuje špatným směrem
Nejnovější pobídka z ministerstva práce a sociálních věcí nabízí důchodcům slevu ze sociálních odvodů ve výši 6,5 % nad rámec běžného pracujícího. Důchodce, který se rozhodne v práci pokračovat, tak získá celých (!) 6,5 % ze 100 % odvodů do sociálního systému. V překladu je tak zdaněn úplně stejně jako běžný zaměstnanec a odnese si domů měsíčně pár stovek či tisíců navíc, jedná-li se o vysokopříjmového odborníka.
Firmu či veřejnou instituci stát nemotivuje vůbec. Za pracujícího důchodce odvádí stále stejně a tak nemá jediný důvod takového zaměstnance preferovat. Aby toho nebylo málo, důchodcům se dál nezvyšuje výše jejich starobního důchodu. Mohou tedy do práce dál chodit s úplným klidem, že vydělané peníze nad rámec systému skončí úplně jinde, než u nich.
Nebyla jsem schopná dohledat přesná data, ale ze znalosti rodiny mého nevlastního otce - doktoři - vím, že zrovna odborníci z řad lékařů v práci zůstávají často i po věku, kdy by mohli odejít do penze. Mají zkušenosti, jsou často velice uznávaní a i jejich příjmy jsou vysoké. Lékaře stát potřebuje, ale nijak je nemotivuje. Naopak, pokud pracují i v 70 letech, důchod se jim nijak nezvýší. Dávalo by přitom logiku uvolnit ruce náročným profesím a ty vysokopříjmové zaměstnance, kteří během důchodu pracují, naopak motivovat více. Jeden takový by vydělal na minimálně jednoho a možná i více svých vrstevníků.
Jak bychom asi i my volili, kdybychom mohli odejít do penze a trávit čas s vnoučaty nebo si užívat penze? Zůstat v náročné práci zrovna lékaře po čase omrzí a stát by je měl motivovat více, protože zrovna v jejich případě kromě nedostatku odborníků také systém trpí nedostatkem mechanismů k předání zkušeností právě mezi seniorními odborníky a mladými, kteří medicínu zrovna dostudovali. Není divu, že pracující důchodci tvoří v České republice jen pouhou desetinu všech v důchodovém věku. Mohli bychom si vzít příklad od Dánů, kde jsou čísla daleko příznivější a to Dánové odcházejí do důchodu později.
Co takhle zvýšit slevu u odvodů na sociální pojištění na 15 % u firmy a 15 % u zaměstnance? Najednou zjistíme, že jak firmy tak důchodci pracovat chtějí a dokonce i mohou, zvlášť ti vysokopříjmoví, kteří odvádějí do systému nejvíce.
Studenti potřebují motivaci, pak budou makat tak, že všechny překvapí
Já sama mám pouhý čtvrtúvazek, ale i tak odvedu na daních a pojištění přes 5 000 Kč měsíčně do státní kasy. Mám ale i kamarády, kteří během studia pracují na plné úvazky a někteří i podnikají. Co nám stát nabízí, zatímco se v systému vzděláváme, abychom mohli vytvářet maximální přidanou hodnotu? Slevu 330 Kč měsíčně - opravdu, to je naše motivace. Můžeme také danit téměř nulu, ale museli bychom vydělat méně než 7 200 Kč měsíčně a to je skoro nemožné.
Výsledkem této politiky je, že mnoho studentů po prvním nebo druhém roce vysoké školy skončí a začnou pracovat na plné úvazky - zjistí totiž, že jsou schopní a vydělají si i bez vysokoškolského vzdělání. Většinou platí, že pokud je někdo schopný v práci, je také schopný ve studiu - přijdeme tak o odborníky, kteří namísto dostudování utečou za výdělkem. Přitom volba nezní buď a nebo, stačí aby stát tyto schopné podpořil například sníženými odvody, daněmi a nebo navýšenou slevou na pracujícího studenta, která nebude 300 Kč měsíčně.
Často poslouchám, jak jsou mladí líní, přitom jich 92 % při studiu pracuje a z mé zkušenosti mohu pracovitost mladé generace pouze potvrdit. Neznám nikoho, kdo by si nevydělával - pokud bude motivace, budeme pracovat ještě víc a smeteme ze stolu všechny iluze o tom, že mladá generace nemá co nabídnout a chce se pouze flákat. Tyto argumenty lze daty jednoduše vyvrátit. Naopak musíme makat daleko více, protože například bydlení je násobně dražší než bylo dříve.
Co takhle zavést slevu na pracujícího studenta do věku 26 let na 40 000 Kč ročně, která by zároveň zrušila současnou slevu na studující dítě u rodičů? Rozdíl je pouhých 14, respektive 8 tisíc podle počtu dětí a studentům peníze zůstanou v peněženkách. Matka podniká, slevu si tak neuplatňuje, otec také a já ročně přijdu o 40 000 Kč. Rozhodně nejsem jediná.
Češi jsou pracovití - data to jasně prokazují
Moji spolužáci z řad Španělů nebo Italů hovoří o neochotě tamní mládeže pracovat. My jsme jiní - jak už je výše uvedeno - celých 92 % studentů si přivydělává. Stát by toho měl využít a motivovat všechny generace. Má čtrnáctiletá sestra by také chtěla na brigádu, ale nemůže - nechápu důvod - a tak nedělá nic.
Zvyšující se věk dožití a související možnosti jsme zcela zaspali, alespoň zatím a je to škoda. Právníci, lékaři, manažeři nebo vysoce postavení inženýři i architekti jistě nechtějí vyhnívat doma a nedělat nic. Často ale volí mezi odpočinkem, rodinou či cestováním a setrváním ve své profesi. Volba je často vychýlena právě nedostatečnou motivací státu, který z mého pohledu selhává a přichází tak úplně zbytečně o ty nejlepší odborníky i související finance odvedené z jejich práce. Nemám pocit, že bychom si to mohli dovolit.
Tak třeba si to přečte nějaký politik a začne s tím něco dělat. Byla bych ráda.
