Sealand – nejmenší stát na umělé konstrukci

Během druhé světové války postavilo Spojené království mimo jiné také čtyři tzv. Maunsellovy námořní pevnosti v ústí Temže, které byly obsazeny posádkou a měly za úkol sledovat a hlásit německé letecké útoky a zabraňovat pokládání min nepřátelskými silami.

Jednou z těchto pevností byla také HM Fort Roughs.

Navrhl ji Guy Maunsell, britský stavební inženýr, v rozměrech 51 × 27 metrů jako železobetonovou základnu na dvou dutých věžích s průměrem 7,3 metru a výškou 18 metrů.

Věže měly sedm pater a byly v nich ubytovny, sklady, generátory a další materiál potřebný pro fungování pevnosti. Ta byla vybavena také přistávací plošinou a jeřábem. Vzdálená byla od pobřeží 11 km, což v té době odpovídalo mezinárodním vodám.

Spojené království využívalo tuto plošinu celou válku s posádkou čítající 150–300 mužů. Poslední zaměstnanci opustili pevnost v roce 1956 a i ostatní stavby byly vyřazeny z provozu v 50. letech.

Pevnost pak byla využívána mnoha nelegálními způsoby, protože Spojené království stavbu opustilo a nečinilo si na ni nárok, protože ležela v mezinárodních vodách.

Major anglické armády, který se po válce stal rybářem a začal provozovat rádiovou stanici Radio Essex na další z Maunsellských pevností Knock John. Oblíbenost tzv. pirátských stanic spočívala v tom, že nepodléhala důsledným nařízením a omezením BBC a v 60. letech se těšily velké popularitě.

V dalších letech však proběhl spor s vládou Spojeného království a bylo rozhodnuto, že tato pevnost spadá pod jurisdikci státu, protože leží ve vzdálenosti 3 námořních mil a musel pevnost opustit.

Nevzdal se a vyhlédnul si další z pevností ležící za hranicí 3 mil. Chystal se znovu spustit pozastavené rádiové vysílání, ale připravovaný zákon o vysílání ho přivedl na úžasnou myšlenku.

Po diskuzích s právníky se Roy rozhodl prohlásit tento pevnostní ostrov za nezávislý stát „Sealand“ s nárokem na „Jus Gentium“ („Zákon národů“) nad částí zeměkoule, která byla „Terra Nullius“ (Země nikoho). 2. září 1967 v doprovodu své manželky Joan v den jejích narozenin, syna Michaela (14), dcery Penelope (16) a několika přátel a následovníků, vyhlásil Roy knížectví Sealand. Založení této země bylo poznamenáno vztyčením nově navržené vlajky a mimořádně romantickým narozeninovým gestem udělením nového titulu své milované ženě, která byla od té chvíle známá jako „princezna Joan“.

O rok později se námořnictvo Spojeného království pokusilo vyhnat rodinu Batesových z Fort Roughs, ale obyvatelé nového neuznaného knížectví v čele se synem Michaelem se bránili podomácku vyrobenými zbraněmi, Molotovovými koktejly a dalšími zbraněmi.

Jakožto občan Spojeného království byl Michael Bates předvolán k soudu za rozsáhlé zločiny a použití zbraní, přesto slavil obrovský úspěch. Soud v Anglii ho zprostil obžaloby, protože nemá pravomoc jednat na cizím území. Tímto krokem defacto nahrál Batesovým k dalšímu milníku, když už ne k uznání, tak alespoň k tolerování nového knížectví.

Dalším milníkem byl rok 1975. Prince Roy vydal ústavu, razil zlaté a stříbrné sealandské mince, známky a vytvořil dokonce svou hymnu a vlajku. Vše zpečetil vydáním sealandských pasů.

V roce 1978 pomyslný premiér Sealandu Alexander Achenbach podnikl útok na plošinu pomocí německých a nizozemských žoldáků, využil nepřítomnosti Roye Batese a jeho manželky a zajal jejich syna Michaela Batese.

Roy ihned vyhlásil operaci „Trident“ na záchranu syna. Dal dohromady dostatek mužů z obyvatel Sealandu a při svítání plošinu dobyl bez ztrát na životech a útočníky zajal. Zde se odehrála zajímává situace, jelikož měl Achenbach také občanství Sealandu, obvinil ho z vlastizrady. Vlády Německa, Nizozemí a Rakouska lobbovaly za jeho propuštění u Spojeného království, to se ale z vlastní zkušenosti distancovalo od jakékoliv intervence.

Nakonec došlo k tomu, že německý velvyslanec přijel na Sealand, aby vyjednal propuštění Achenbacha, čímž nepřímo potvrdil suverenitu knížectví.

Achenbach po propuštění založil exilovou vládu v Německu. Úsměvné, ale pravdivé.

Sealandu po smrti Roye Batese v roce 2012 „vládne“ jeho syn Michael. Na oficiálních stránkách si může kdokoliv koupit „šlechtický titul“ Sealandu, stát má svůj fotbalový tým, sportovce, vlajky na 4 ze 7 nejvyšších vrcholů včetně Mount Everestu, vydává pasy svým občanům a pořádá sportovní akce. Podle oficiálních stránek stát využívá 99 % obnovitelné energie z větrných turbín a solárních panelů, pitnou vodu filtrují z deště.

Suverenita této zemičky je až absurdní, nezapře ale velkou dávku romantiky. Nezbývá, než zatleskat nápadu a životnímu stylu Batesů.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sealand

https://sealandgov.org/en-eu/pages/the-story

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/sealand-serial-zeme-nezeme-samostatnost-more-nezavislost-michael-joan-roy-bates.A181001_161209_zahranicni_dtt