Výlet v Praze: z Barrandova až do malé zoo v Chuchli

Už rok jezdím každých čtrnáct dní do Malé Chuchle v Praze, kde v areálu bývalých lázní sídlí Institut vzdělávání a poradenství. A celý rok mě pokaždé, když projíždím po Strakonické ulici, láká vypravit se na stezku pod barrandovskými skálami. Jsem rodilý Pražák, ale tady jsem ještě nikdy nebyl. Z autobusu mě láká idylicky vyhlížející cestička, z jedné strany lemovaná kolejemi, kde tu a tam prosviští vláček, a z druhé strany množstvím různých staveb. Ať už jde o kapličku, či zbytky prvorepublikového bazénu.

Takže když letos nastaly velikonoční svátky, vzal jsem syna a vyrazili jsme tramvají do Hlubočep jako výchozího bodu naučné stezky Barrandovské skály. Náš cíl je minizoo v Malé Chuchli.

Celý výlet bych rozdělil na dvě části a myslím, že velká část z vás se z různých důvodů, které se brzy dozvíte, vypraví až na tu druhou etapu.

Protože to, co z autobusu vypadá tak idylicky, takové ve skutečnosti není. Už na začátku v Hlubočepích, když procházíme pomalovaným podchodem, v jehož okolí se povaluje spousta, slušně řečeno, nepořádku, si říkám, že to bude asi zajímavá cesta. A první z cedulí naučné stezky mě v tom utvrzuje. Je celá pomalovaná, až téměř nečitelná. Také z pohodlí autobusu člověk tolik nevnímá okolní ruch města a hlavně tisíce automobilů, které zde prosviští. No, nevadí, jako Pražáci jsme zvyklí, tak jdeme dál. Ale v duchu si říkám, že toto místo by si zasloužilo víc než jen opravený nápis na skále.

První z našich zastavení je drobná barokní kaple Panny Marie Bolestné z 18. století, která vznikla z bývalé prachárny. Kaple byla upravena v beuronském stylu okolo roku 1900. Tento sakrální styl spojuje spiritualitu s geometrií a má svůj původ v německém benediktinském klášteře Beuron. Kaple je opravená a překvapivě v dobrém stavu a je to skvělé foto-místo v kombinaci s terasami Barrandova a jejich moderní verzí na skále nad ní. Je jasné, že tato moderna každého nenadchne, ale mně osobně se líbí a skloubení historie a moderní architektury mám rád.

Milovníky urbexu zaujme naše druhá zastávka – jedno z nejambicióznějších sportovních zařízení první republiky. Pod barrandovskými skalami leží pozůstatky plaveckého bazénu, který byl ve své době symbolem modernosti, elegance i sebevědomí mladého státu. Myšlenka vybudovat plavecký areál vznikla na konci dvacátých let 20. století, v době, kdy Praha rychle rostla a hledala nové formy městské rekreace. Místem se stal opuštěný vápencový lom pod Barrandovem – lokalita na první pohled nehostinná, ale dramaticky působivá. Skály poskytovaly přirozenou kulisu a zároveň pocit oddělení od rušného města.

Autorem návrhu byl architekt Václav Kolátor, odborník na sportovní stavby a koupaliště. Výsledkem nebyla obyčejná plovárna, ale plnohodnotný plavecký stadion evropských parametrů. Hlavní bazén měl závodní rozměry, doplněné skokanskou věží, tribunou, šatnami i dalšími sportovišti. Bazén nebyl samostatným projektem – patřil k širší vizi Barrandova jako místa volného času, zábavy a společenského života. S horními barrandovskými terasami byl propojen schodištěm vinoucím se po skále a důmyslným servisním řešením, které umožňovalo obsluhu návštěvníků i v dolním areálu.

Přes svou výjimečnost měl areál jednu zásadní slabinu – polohu. Ležel na západní straně skalního masivu, takže většinu dne zůstával ve stínu. Slunce sem dosáhlo pouze dopoledne a voda se téměř neohřívala. Bazén byl navíc napájen studenou vodou bez možnosti regulace teploty, což bylo v době rozvoje moderních technologií čím dál citelnějším problémem.

Provoz plaveckého bazénu byl ukončen v polovině 60. let 20. století. Neproběhla žádná velká rozlučková akce – místo jednoduše osiřelo. A od té doby zde chátrá, rozpadá se a pomalu zarůstá. Jen skokanský můstek s elegantním točitým schodištěm odolává zubu času a smutně vzpomíná na zašlou slávu.

Vyrážíme dál a postupně se i zlepšuje úroveň tabulí naučné stezky – vandalům se nejspíš nechce chodit tak daleko, takže čím blíže k Chuchli, tím méně jsou pomalované. Tato naučná stezka je i součástí cyklostezky a jde o rovný dlouhý úsek, takže zde cyklisté bohužel jezdí dost rychle.

Proto pokud máte malé děti a nejste fanoušci vláčků, kterých tady projede v sousedství stezky opravdu hodně, nebo nechcete hledat zkameněliny, na jejichž „kopáče“ s kladivem jsme zde také narazili, doporučuji začít výlet až v Malé Chuchli, kam se pohodlně dostanete autobusem ze Smíchovského nádraží. Naučná stezka Barrandovské skály, která měří přibližně 2,5 km, nás opravdu nenadchla. Je zanedbaná, místy má člověk strach, zda se z rozpadajících se budov na trase nevyřítí nějaký, slušně řečeno, pobuda, je tu hluk od silnice a vysoký počet celkem neohleduplných cyklistů. Je to škoda – celé místo by si zasloužilo revitalizaci, nějakou pěknou hospůdku na trase a bylo by to příjemné výletní místo.

Na bistro jsme narazili až na začátku Malé Chuchle, s poetickým názvem Nostalgie, ale bylo zavřené a nevíme, zda proto, že ještě nezačala sezóna, nebo navždy.

Nečekané gastro překvapení

Jedna netradiční gastronomická zajímavost nás ale v Malé Chuchli překvapila. Pokud vás přepadne hlad nebo žízeň, nebojte se udělat odbočku k čerpací stanici na Strakonické výpadovce právě v Malé Chuchli, hned u zastávky autobusu. V prostorách benzínky je příjemné malé bistro s velmi širokou nabídkou jídel – od polévek a hlavních jídel přes chlebíčky a saláty až po dortíky. A hlavně takové skvosty, jako čerstvé palačinky s marmeládou nebo tvarohem, záviny, které tady paní hostinská každé ráno peče, až po dezerty, které sem vozí až z Itálie.

V Malé Chuchli projděte areálem bývalých chuchelských lázní, ve kterých dnes sídlí Česká zemědělská univerzita, a vydejte se do kopce směrem k Mariánskému prameni. Můžete se k němu vydat po zpevněné cestě, nebo na začátku, po vyšlápnutí prudšího kopečku, odbočit z cesty k vodní nádrži, kterou pokud zprava obejdete, narazíte na malou lesní cestu klikatící se okolo vody. Ta vás dovede až k prameni, který dříve zásoboval Chuchli pitnou vodou, ale hlavně se o něm praví, že má blahodárné účinky.

Malá kaplička, ze které pramen vyvěrá, zasvěcená Panně Marii, vznikla jako prostý výraz vděčnosti a zbožnosti. Nepůsobí okázale – právě její skromnost zapadá do okolní krajiny a podtrhuje ticho, které tu panuje. Kaplička i pramen přečkaly období bouřlivého rozvoje Prahy, industrializaci i proměnu Chuchle v okrajovou městskou část. V kontrastu s rušnou Strakonickou silnicí o několik desítek metrů dál působí tento kout skoro jako jiný svět. Mariánský pramen s kapličkou není památkou v učebnicovém smyslu – je spíš tichým svědkem kontinuity, drobným bodem, který spojuje přírodu, víru a místní historii.

Od kapličky se vracíme okolo altánku zpátky na zpevněnou cestu, ze které po chvilce odbočíme do kopce vlevo, kde již brzy narážíme na malou zoo. Tento celoročně volně přístupný zookoutek, založený v roce 1999, provozuje Středisko ekologické výchovy Lesů hl. m. Prahy. Neplatí se zde vstupné a najdete zde například lišku, prase divoké, jeleny, rysa ostrovida, ale i třeba veverku nebo výra velkého. Je zde také dětské hřiště a o víkendech či ve svátky otevřené občerstvení.

Od zoo se můžete vrátit zpět do Malé Chuchle, nebo pokračovat okolo lesního hřbitova a kostela sv. Jana Nepomuckého s krásným výhledem až do Velké Chuchle, odkud jezdí autobus na Smíchovské nádraží.