Článek
Tak, že to oba považují za karmický vztah – vyšší dívčí i chlapecká dohromady.
Ona hledá někoho, kdo ji konečně bude chtít. Celou, bez podmínek, bez kritiky.
On má v sobě zakódováno: „Musíš být hodný chlapeček, pak tě budou mít rádi.“
A tak se snaží, celý život. A tady se jejich světy nebezpečně protnou.
Je to hra dvou podvědomí.
Ona sní, překrucuje realitu, staví si příběhy z drobností. Každé gesto pro ni něco znamená.
On se zmítá mezi slušností, zdvořilostí a pocitem, že se musí vymanit — ale jak, když jeho vlastní nastavení mu velí být milý, neurazit, nezranit?
Aby se z toho nezrodil vztah, který nikdy neměl vzniknout, musí vědět jedno:
existují věci, které nesmí dělat. Vůbec. Nikdy.
1. Nepřijímat dárky
Tohle je nejlepší sebeobrana.
Přijmout dárek od ženy s citovým deficitem není maličkost.
Je to signál.
Je to potvrzení.
Je to pro ni vstupenka do příběhu, který si s tebou v hlavě píše.
A teď přesně ta metafora:
Dárek od ní je jako dopis od nigerijského prince. Nepřebírat. Neotvírat. Protože dárek je virus. Otevřeš, přijmeš… a máš problém. Emoční malware.
Možná ti dělá dobře, že si na tebe někdo vzpomněl.
Možná nechceš být nezdvořilý.
Možná se bojíš, že ji odmítnutím zraníš.
Ale právě tohle je ta past.
2. Neřešit s ní osobní věci
Postěžování si na manželku.
Vyprávění o cyklovýletu.
Zasnění se nad oblíbenou aktivitou.
Pro tebe běžný rozhovor.
Pro ni potvrzení, že jsi její.
Tím, že jsi sdílný, si utahuješ smyčku kolem krku.
Stížnosti na manželku jsou pro „lovkyni“ signálem:
„Hotovo. Už mě vidí jako partnerku. Kupuje prstýnky.“
Nelogické?
Možná.
Ale pro citově hladové ženy funguje svět jinak.
3. Nereagovat na SMS
Stále píše. Ptáš se:
„Mám nebo nemám odpovědět?“
Nemáš.
Pokud nechceš vztah, odpověď je NE.
Tvoje reakce = její utvrzení.
Každá zpráva od tebe je pro ni jako benzín do ohně fantazie.
A pamatuj:
V těchto situacích slušnost jen zhoršuje stav.
Slušnost = signál.
4. Nezapomenout na své podvědomé nastavení
Tady je celá podstata.
Proč neumíš říct NE?
Proč se cítíš provinile, i když nic nechceš?
Proč máš dojem, že musíš být milý?
To nejsou náhody.
To jsou programy:
- Musíš být hodný.
- Neodmítej.
- K ženám se chovej slušně.
- Nedělej jiným, co nechceš, aby dělali tobě.
A hlubší otisky:
Smutná máma.
Hádky doma.
Nevěrný otec.
Tvoje dětská role „držet rodinu pohromadě“.
Tohle všechno způsobí, že se necháš zatáhnout do hry, kterou nechceš hrát.
5. Nenechávat si to pro sebe
Sdílená bolest je poloviční bolest.
Ale sdílet ji u piva s kamarády?
To povede tak maximálně k univerzálním radám typu „Vykašli se na to“ a smíchu za zády.
Terapeut je jiná liga.
Ten tě naučí:
- nastavit hranice,
- nepřejímat cizí emoce,
- nebrat si jako selhání něco, co není tvoje,
- dát sebe na první místo,
- rozumět tomu, proč tě pronásledovatelka „čte“ jako ideální terč.
Čím déle budeš v tlaku jejího zájmu, tím více smutku a vzteku se na druhé straně nahromadí.
A tím horší bude konec.
Buď chlap – a řeš to hned.
Ne kvůli ní.
Kvůli sobě.
