Článek
Žít v temnotě nelásky
Žít v temnotě nelásky je nelehký životní úděl.
Žít v temnotě nelásky je nelehký životní úděl.Jak se do lesa volá, tak se z něj i ozývá.
Do tvého podvědomí se zapsalo:
„Láska pro mě neexistuje.“
A navenek jsi neviditelná. Možná ses skryla i pod pár kil navíc — jako by bolest pod tukovými prstenci byla menší.
Není.
Podvědomí míní a ego mění:
„Já to dokážu! Mám na to mít vztah!“
A pak, jak dravec, vzlétáš nad „pole“ a roky máváš křídly, abys sis vyhlédla toho pravého… a zabořila do něj drápky opečování, zasluhování si a obdarování.
Jenže přehlédneš jednu zásadní věc:
On tím, že k tobě vzhlédl, nemyslel nic víc.
Jen ty — vyprahlá — slyšíš trávu růst tam, kde není.
Slyšíš zpívat hrdličky, kde je absolutní ticho.
Vysníš si přízeň, lásku, příběh… a ony existují pouze ve tvé fantazii.
Čeká tě další zklamání, další bolest, další ponížení.
A další kruté potvrzení:
„Láska pro mě neexistuje.“
Než zase „vzlétneš“ k lovu, přečti si tyto rady, jak tento prokletý vzorec vymazat ze své podvědomé mysli.
1. Zastav se dřív, než začneš tvořit příběh
Když jsi v citovém deficitu, tvoje hlava je rychlejší než realita.
Stačí jeden úsměv, pohled, pozdrav — a už se ti rozehrává „film“.
Uč se zastavit.
Nadechni se.
Polož si otázku:
„Ukazuje jeho chování skutečný zájem, nebo si to jen přeji?“
Realita je vždy jednodušší, než tvoje fantazie.
2. Nevytvářej spojení tam, kde nejsou činy
Mužova náklonnost se nepozná podle tónu hlasu, ale podle toho, co pro tebe dělá.
Ptá se na tebe?
Chce tě vidět?
Hledá cestu, jak být s tebou?
Pokud ne — není tam vztah.
Je tam jen tvůj deficit, který si maluje obrázky.
3. Neobdarovávej, neopečovávej, nezasluhuj si lásku
Dávání ti dává pocit bezpečí.
Jako by sis skrze péči a laskavost kupovala pozornost.
Ale právě tím mu dáváš signál:
„Já budu dávat, ty budeš brát.“
A to není láska.
To je obchod se zoufalstvím.
Láska nepřichází přes koláče, drobnosti ani starostlivé zprávy.
Láska přichází, když nic nemusíš dokazovat.
4. Přestaň hledat muže jako náplast na staré rány
Tvůj citový deficit nevznikl v dospělosti.
Vznikl doma.
V dětství.
V prostředí, kde jsi neslyšela „jsem rád, že jsi“.
Kde bylo málo objetí.
Málo bezpečí.
Málo zájmu.
A tak dnes hledáš muže, kteří ti zaplní díru po minulosti.
Jenže to nejde.
Ani ten nejvíc milující muž nezacelí ránu po otcově chladu nebo matčině lhostejnosti.
Tuhle ránu můžeš uzdravit jen ty sama.
5. Vyhledej podporu – a přestaň se za to stydět
Citový deficit není ostuda.
Není to selhání.
Je to prostě otisk.
Terapeut, průvodkyně nebo vědomá práce na sobě ti dají víc než tisíc rozhovorů s kamarádkou.
Ukážou ti:
- jak rozpoznat zdravý zájem
- jak nepřekračovat vlastní důstojnost
- jak nevkládat lásku do mužů, kteří o ni nestojí
- jak stát pevně ve své hodnotě
- jak nepřebírat drobky pozornosti jako hostinu
Každé uzdravení začíná vědomím, že to jde.
A že láska pro tebe existuje.
Ale musíš ji nejdřív dát sobě.
