Článek
Ale i emoční nevěra může mít stejné — někdy i fatálnější důsledky.
Milostné tokání přes zprávy nenápadně mění manželství i rodinný život.
Místo vášnivých vyznání lásky, roztomilých přezdívek a posílaných pusinek se do telefonů dostává neosobní komunikace.
Myšička už nepíše Méďovi sladká slova.
Sladký je maximálně obsah nákupního seznamu:
„Kup med.“
Stereotyp, děti a koloběh každodennosti vymažou z partnerského slovníku i ty nejjemnější, láskyplné SMS.
Chybí oběma, ale nikdo z nich už neví, jak je psát.
A pokud je jeden z partnerů věčný „hledač lásky“, začíná hledat jinde.
Ne protože chce opustit rodinu.
Ale protože touží po pocitu, že je viděný, žádoucí, obdivovaný.
Říká si:
„Jen si zaflirtuju. Zjistím, že je o mě zájem. Zvednu si sebevědomí.“
Jenže to jsou naivní představy.
Pod tlakem něžných slov, sdílení pocitů a důvěrností padne člověk, který potřebuje lásku zvenčí, do vlastní pasti.
Uvěří iluzi, že tam venku je někdo, kdo mu dá to, co doma chybí.
Partnerky přitom mívají šestý smysl.
I kdyby partner nehnul brvou, stejně ho mají přečteného.
A když začne:
- otáčet telefon displejem dolů,
- mazat zprávy,
- nosit mobil i na záchod,
pak nevěra už existuje.
I když „jen“ emoční — a ta bývá často ještě hlubší.
Doma začne být dusno.
A kdo dává pocit důležitosti, pochopení a laskavého slova?
Ten na druhé straně telefonu.
Tato aférka nemá tělo.
Zatím.
Ale emoční napojení je tak silné, že je jen otázkou času, kdy se promění v něco víc.
